ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.432.2004
sp. zn. 2 Azs 432/2004 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: Y. Y.,
zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem Praha 2, nám.
I. P. Pavlova 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 28. 6. 2004, čj. 55 Az 731/2003 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel
domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 6. 2003,
čj. OAM-4260/VL-10-ZA08-2002. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím nebyl
stěžovateli podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen zákon o azylu) udělen azyl a současně bylo vysloveno, že se na něj
nevztahuje překážka vycestování podle ustanovení §91 zákona o azylu. Krajský soud
žalobu odmítl podle ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), neboť podání stěžovatele, které nesplňovalo základní náležitosti
žaloby, nebylo v soudem stanovené lhůtě opraveno a pro tyto vady nebylo možno v řízení
pokračovat.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. e)
a d) s. ř. s. Tvrzenou nezákonnost spatřuje v tom, že jeho žaloba obsahovala všechny
zákonem požadované náležitosti a krajský soud ji tak měl věcně projednat. Pokud jde
o soudem vytýkanou absenci žalobního bodu podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
tak ani s tím nelze souhlasit, neboť stěžovatel v žalobě uvedl právní důvody, na základě
nichž považuje rozhodnutí za nezákonné a nicotné. Pokud jde o skutkové důvody,
tak na tyto v žalobě odkázal a označil je jako důvody, které byly uvedeny v jeho žádosti
o udělení azylu, protokolu o pohovoru a ostatním spisovém materiálu, který se k jeho
žádosti vztahuje. Předmětný správní spis, který má k dispozici žalovaný, byl rovněž
označen jako důkaz. Podle jeho názoru, tak byly skutkové důvody označeny dostatečně
a krajský soud pochybil, když jeho žalobu odmítl a nezabýval se jí věcně. Ze všech
uvedených důvodů navrhuje napadené usnesení krajského soudu zrušit a zároveň žádá,
aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech
částech výroku, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Navrhl
proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní
mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
K tomu ze soudního spisu vyplynulo, že žaloba podaná dne 7. 7. 2003
ke Krajskému soudu v Brně, má formulářovou podobu a je z ní zřejmé, kdo ji podává,
proti jakému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu ho napadá, kdy bylo napadené
rozhodnutí stěžovateli doručeno a rovněž řádný žalobní petit. Žaloba dále obsahuje
vyjmenovaná ustanovení správního řádu a zákona o azylu, jejichž porušení ze strany
žalovaného je stěžovatelem namítáno. Pokud jde o skutkové důvody namítaných
porušení, odkázal stěžovatel na svoji žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru
a ostatní spisový materiál žalovaného. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba neobsahuje
řádně uvedené žalobní body [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a usnesením ze dne 30. 7. 2003
vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení opravil a doplnil
svoje podání ze dne 7. 7. 2003 tak, aby bylo zřejmé označení žalobních bodů,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené
rozhodnutí za nezákonné, nebo nicotné, a rovněž uvedl jaké důkazy k prokázání
svých tvrzení navrhuje provést. Stěžovatel byl rovněž poučen, že nevyhovění výzvě
ve stanovené lhůtě bude mít za následek odmítnutí jeho podání podle §37 odst. 5 věta
druhá a třetí s. ř. s. Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 8. 12. 2003,
avšak ve stanovené lhůtě nezareagoval a naopak zůstal nečinný až do dne vydání
napadeného rozhodnutí, kterým byla jeho žaloba odmítnuta podle ustanovení §37 odst. 5
s. ř. s. (tj. do dne 28. 6. 2004).
Tvrdí-li stěžovatel, že jeho podání mělo zákonem požadované náležitosti a soud
jej neměl k odstranění vad podání vyzývat, nemůže s ním Nejvyšší správní soud souhlasit
a naopak musí dát za pravdu krajskému soudu, který správně zjistil, že stěžovatelovo
podání nemá všechny náležitosti podle ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s. Pod písmenem d)
cit. ustanovení je totiž jako jedna z nutných náležitostí žaloby uvedena identifikace
tzv. žalobních bodů, z nichž musí být patrno z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Význam co nejpřesnějšího
uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je řízení o žalobách
ve správním soudnictví ovládáno a která znamená, že soud se při přezkumu správního
rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů) omezuje pouze na posouzení
existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí, které žalobce dovozuje.
Ze žalobního bodu ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pak musí být patrné nejen
jakou právní argumentaci používá, nýbrž také o jaká konkrétní skutková tvrzení se opírá.
To platí zejména tehdy, je-li žaloba co do důvodů opřena o porušení těch procesních
ustanovení ve správním řízení, která ukládají správnímu orgánu povinnost
spolehlivě zjistit skutečný stav věci. Právě porušení těchto ustanovení správního řádu
(tj. §3 odst. 3, 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46 a §47 odst. 3 správního řádu) stěžovatel
v žalobě zejména namítal. Za situace, kdy toto své tvrzení nedoplnil příslušnými
skutkovými důvody, kterými by svůj závěr doložil, neměla žaloba všechny zákonem
stanovené náležitosti, neboť v ní nebyly řádně definovány žalobní body. Pokud není
v žalobě uveden řádným způsobem žádný žalobní bod, není v souladu s dispoziční
zásadou možné takové podání ve správním soudnictví projednat a meritorně
o něm rozhodnout, neboť soud není povinen ani oprávněn za žalobce chybějící skutkové
důvody dovozovat.
Stěžovatelův odkaz na správní spis za uvedení skutkového důvodu považovat
nelze, neboť jak již je uvedeno výše, skutkové důvody se mají vztahovat ke konkrétnímu
namítanému porušení zákona. Správní spis však dokládá průběh celého správního řízení.
Krajský soud v Brně tak postupoval v souladu se zákonem, když stěžovatele vyzval podle
§37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad podání ve stanovené lhůtě a poučil ho o následcích
nevyhovění výzvě. Viz. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 10. 2004, čj. 4 Azs 149/2004 - 52, uveřejněný ve Sbírce Nejvyššího správního soudu
pod číslem 488/2005, kde soud uvedl, že žalobní body [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] musí
obsahovat jak právní, tak zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky
rozhodnutí správního orgánu za nezákonné nebo nicotné. Pokud žaloba postrádala potřebná konkrétní
skutková tvrzení a žalobce vzdor výzvě a poučení soudu nijak nereagoval a vadu neodstranil, postupoval
krajský soud v souladu se zákonem, odmítl-li žalobcovo podání z tohoto důvodu. Napadené usnesení
tak není nezákonným rozhodnutím o odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že pouhou zmínku stěžovatele v kasační
stížnosti o důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nelze považovat
za řádně uplatněný stížní důvod.
Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud doplňuje, že v případě odmítnutí
žaloby krajským soudem přichází v úvahu toliko důvod kasační stížnosti podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a)
až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Je-li tedy dán důvod podle písm. e), vylučuje
to důvody podle písm. d), neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu
v každém případě i tehdy, je-li rozhodnutí krajského soudu stiženo vadou ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu