ECLI:CZ:NSS:2006:3.ADS.18.2006
sp. zn. 3 Ads 18/2006 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně E. B., zastoupené Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou se sídlem Křižíkova
16, Praha 8, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2005, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 1 Cad 16/2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, č. j. 1 Cad 16/2005 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Bohdany Hejdukové se u r č u je částkou 650 Kč. Tato
částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byl žalobkyni
(dále též „stěžovatelka“) podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) odňat
ode dne 12. 4. 2005 plný invalidní důchod. Žalovaná uvedla, že podle posudku lékaře Pražské
správy sociálního zabezpečení Praha 4 ze dne 8. 2. 2005 již není žalobkyně plně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 55 % a podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec
plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2005, č. j. 1 Cad 16/2005 - 26, zamítl
žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované. Soud provedl důkaz posudkem zdravotního stavu
žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí vypracovaným dne 26. 5. 2005 posudkovou
komisí Ministerstva práce a sociálních věcí zřízenou podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Podle názoru soudu se posudková komise dostatečně
vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a její posudek obsahuje dostatečné
zdůvodnění zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně, podle něhož je rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně recidivující zánět průdušek
s mírným snížením ventilačních funkcí, zařazený do kapitoly VIII, oddílu B, položky č. 5,
písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „vyhláška“), jenž způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 20 %, další
zdravotní postižení pak navýšila tuto hodnotu o 5 % na celkových 25 %. Soud z tohoto
posudku vyšel s tím, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla plně
ani částečně invalidní a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že odnětí plného invalidního důchodu
považuje za diskriminaci; na úřadu práce prý pro ni nemají žádnou práci a byla jí zamítnuta
podpora v nezaměstnanosti. Stěžovatelka dále namítla, že se po prodělaných operacích
žlučníku a slepého střeva zkomplikoval její zdravotní stav, neboť má v břišní dutině kovové
svorky; poukázala také na stomatologické problémy. Stěžovatelka dále odmítla, že by byla
závislá na morfiu, neboť příslušné léky jí byly předepsány toliko na bolesti čelistí a páteře.
Stěžovatelka dále obsáhle popsala svůj nepříznivý zdravotní stav a požádala o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. V doplnění
kasační stížnosti provedeném na základě výzvy soudu ustanovená zástupkyně uvedla,
že kasační stížnost podává z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Žalobkyně
je přesvědčena, že posudková komise vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu,
neboť především nepřihlédla k lékařským zprávám a objektivně nezhodnotila její vážné
zdravotní potíže. Žalobkyně proto vytýká soudu, že pominul, že ze spisového matriálu
vyplývají rozdílné názory na zdravotní stav žalobkyně, když odlišné posouzení podávají
MUDr. R. a MUDr. U. a jiné stanovisko podává MUDr. K. Soud se měl proto jednoznačně
zabývat tím, zda se posudková komise tímto rozdílným stavem zabývala a pokud ne, měl se
tím v rámci objektivity zabývat soud a rozhodnutí žalované zrušit za účelem opatření
jednorázového závěru o zdravotním stavu žalobkyně např. provedením doplňujícího
odborného vyšetření. Proto je stěžovatelka přesvědčena, že napadená rozhodnutí byla vydána
nesprávně a v rozporu s jejím zdravotním stavem. Stěžovatelka navrhla, aby rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, č. j. 1 Cad 16/2005 - 26, byl zrušen a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle
něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo
je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit. Stěžovatelka vytýká napadenému rozhodnutí, že žalovaná ani soud
při posuzování předpokladů pro odnětí plného invalidního důchodu nezhodnotily správně
její zdravotní stav. K této námitce je třeba konstatovat, že žalovaná vychází v případě
rozhodování o dávkách podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem z posudků
lékařů okresních správ sociálního zabezpečení. Tak tomu bylo i v posuzované věci,
kdy podkladem pro přezkoumání rozhodnutí žalované byl posudek lékaře Pražské správy
sociálního zabezpečení Praha 4 ze dne 8. 2. 2005, podle něhož činila míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky podle kapitoly VIII, oddílu B, položky 5 písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky 55 %. Žalovaná postupovala při vydávání napadeného rozhodnutí
způsobem upraveným v zákoně č. 582/1991 Sb. a soud pak vycházel z posudku posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí pro Prahu, který lze i podle názoru Nejvyššího
správního soudu považovat za úplný a přesvědčivý. Posudková komise vycházela
při zpracování posudkových závěrů z lékařských nálezů vydaných před i po vydání
napadeného rozhodnutí. K dispozici byl i posudkový spis zachycující vývoj stěžovatelčina
zdravotního stavu od doby, kdy byla uznána plně invalidní; Nejvyšší správní soud má tedy
za to, že posouzení stěžovatelčina zdravotního postižení bylo učiněno řádně a objektivně.
Ostatně stěžovatelka nevznáší konkrétní námitky ve vztahu k postupu posudkové komise
stran určení jejího rozhodujícího zdravotního postižení, namítá však, že její zdravotní stav
se nezlepšil od doby přiznání plné invalidity, ale naopak se zhoršil. Se stěžovatelkou
lze souhlasit potud, pokud uvádí, že její zdravotní stav se nezlepšil. Přitom v řízení o dávkách
důchodového pojištění je třeba při zániku nároku na dávku podmíněnou dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem určit důvod zániku plné či částečné invalidity, kterými jsou
podle dosavadní soudní praxe zlepšení či stabilizace zdravotního stavu nebo dřívější
posudkový omyl, případně nadhodnocení zdravotního stavu. Právě dřívější posudkový omyl
považuje posudková komise v případě stěžovatelky za důvod zániku plné invalidity.
Posudková komise v posudku přesvědčivě vysvětlila, že přiznání plné invalidity stěžovatelce
v letech 1992 až 1995 byl posudkový omyl, k němuž přispěly plicní zprávy MUDr. K., jež
nadhodnotily zdravotní stav stěžovatelky; rovněž v té době existovala mnohem volnější
posudková kritéria. Na základě výše uvedeného je tedy třeba uzavřít, že důvodem zániku plné
invalidity stěžovatelky nebylo zlepšení, případně stabilizace zdravotního stavu, ale že při
uznání plné invalidity v roce 1998 byl stěžovatelčin zdravotní stav nadhodnocen
a neodpovídal kapitole VIII, oddílu B, položce 5 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce; došlo tedy
k posudkovému omylu. Posudková komise se vypořádala s tím, že lékařské zprávy
vyhotovované MUDr. K. v minulosti nadhodnocovaly zdravotní stav stěžovatelky; jelikož se
s tímto závěrem posudková komise ve svém posudku přesvědčivě vypořádala, neměl Městský
soud v Praze pochybnosti o přesvědčivosti a úplnosti vypracovaného posudku a proto nebyl
dán důvod k tomu, aby soud shledal naplnění podmínek pro nařízení případného dalšího
odborného vyšetření stěžovatelky. Nelze se tedy ztotožnit s názorem stěžovatelky, že byl dán
důvod pro zrušení rozhodnutí žalované, neboť zde nebyly pochyby o správném zjištění
zdravotního stavu žalobkyně.
Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán a proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 2 s. ř. s., neboť neúspěšné stěžovatelce náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované
v dané věci náhradu nákladů řízení nelze přiznat. Stěžovatelce byla pro toto řízení
před soudem ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu
advokátce částkou 2 x 250 Kč za dva úkony právní služby – první poradu s klientkou včetně
převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 8. 12. 2005 a 2 x 75 Kč
paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 2, §7, §11 odst. 1 písm. b) a d)
a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Celkem tedy odměna
advokátky činí 650 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu