ECLI:CZ:NSS:2006:3.ADS.29.2006
sp. zn. 3 Ads 29/2006 - 86
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
J. K., bytem Železárenská 15, Ostrava – Mariánské Hory, zastoupeného Mgr. Václavem
Erbanem, advokátem se sídlem Sokolská 21, Ostrava 1, proti žalovanému Magistrátu města
Ostravy, se sídlem Prokešovo náměstí 8, Ostrava – Moravská Ostrava, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2004, č. j. SVZ/1/3229/04/Vaš, vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 152/2004, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2006, č. j. 22 Ca 152/2004 - 74,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí bylo zamítnuto
odvolání žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí MUDr. M. K., praktické lékařky, ze
dne 13. 2. 2002, vydaného podle §77 a odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví
lidu, ve znění pozdějších předpisů, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2005, č. j. 22 Ca 152/2004 - 60,
byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal
žalobce v zákonné lhůtě prostřednictvím svého zástupce kasační stížnost. Dne 24. 11. 2005
byl stěžovatel krajským soudem vyzván, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy zaplatil
soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 3000 Kč. Současně byl stěžovatel poučen
o možnosti požádat soud o osvobození od soudního poplatku. Pokus o doručení zásilky
stěžovateli byl učiněn dne 25. 11. 2005 na jím uvedenou adresu, stěžovatel však nebyl
zastižen a zásilka byla uložena s tím, že stěžovatel byl vyrozuměn o jejím uložení; zásilku
si však na poště nevyzvedl. Totožná výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena
zástupci žalobce dne 25. 11. 2005. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2006,
č. j. 22 Ca 152/2004 - 74, bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, neboť podle soudu
stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti, ačkoliv k tomu byl soudem
vyzván.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včasnou kasační stížnost, v níž namítl
pochybení soudu, který zastavil řízení o kasační stížnost z důvodu nezaplacení soudního
poplatku. Stěžovatel uvedl, že jeho jediným zdrojem obživy je měsíční příjem ve výši
7 546 Kč, což doložil potvrzením. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že bez ohrožení
základních životních potřeb mu jeho příjem neumožňuje zaplatit soudní poplatek za řízení
o kasační stížnosti, pročež by stěžovatel měl být zcela nebo zčásti osvobozen od povinnosti
soudní poplatek zaplatit. Stěžovatel proto navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 30. 1. 2006, č. j. 22 Ca 152/2004 - 74, bylo zrušeno.
Vyjádření žalovaného k této kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle
něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení.
Stěžovatel je přesvědčen, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení o kasační
stížnosti, neboť stěžovatel je nemajetný, přičemž jeho příjem činí měsíčně 7546 Kč, což
mu podle jeho tvrzení bez ohrožení základních životních potřeb neumožňuje soudní poplatek
za řízení o kasační stížnosti zaplatit.
V dané věci není sporu o tom, že proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku je možné podat kasační stížnost [§102, §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.]. Tou lze ovšem namítat jen nezákonnost takového rozhodnutí, tedy že za dané
skutkové a právní situace nemělo být vydáno. Lze v ní tak tvrdit např. že soud stanovil
účastníkovi k dodatečnému zaplacení soudního poplatku příliš krátkou lhůtu, že výzva
neobsahovala řádné poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku, že výzva
k dodatečnému zaplacení soudního poplatku nebyla účastníku řízení či jeho zástupci řádně
doručena, že účastník soudní poplatek ve skutečnosti zaplatil, že účastník poplatkové
povinnosti nepodléhá, nebo poplatková povinnost neodpovídá zákonu, že řízení bylo
zastaveno dříve než bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o osvobození apod. V daném případě
stěžovatel kasační stížnost podal, ovšem jeho námitka týkající se nedostatku prostředků
pro zaplacení soudního poplatku nemůže být sama o sobě důvodem pro vyhovění kasační
stížnosti. Stěžovatel byl po celou dobu řízení před soudem zastoupen advokátem. Soudní
poplatek za řízení o kasační stížnosti byl přitom splatný již podáním kasační stížnosti
a zástupci stěžovatele nebránilo nic v tom, aby v kasační stížnosti požádal o osvobození
od soudního poplatku pro řízení o kasační stížnosti. Tak však neučinil a nijak nereagoval
ani na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku, od jejíhož doručení uplynuly do okamžiku
zastavení řízení o kasační stížnosti více než dva měsíce. Za této situace, kdy byl stěžovatel
ve výzvě k zaplacení soudního poplatku upozorněn na možné procesní následky nezaplacení
soudního poplatku a byl rovněž poučen o možnosti požádat o osvobození od soudního
poplatku, nemůže být již předložení listin dokládajících tvrzenou nemajetnost stěžovatele
až v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí o zastavení řízení právně relevantní. Vzhledem
k tomu, že se jednalo o jedinou stížnostní námitku a jelikož Nejvyšší správní soud neshledal
v postupu krajského soudu ani žádné jiné pochybení, k němuž by byl nucen přihlížet z úřední
povinnosti, dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle
§110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu