ECLI:CZ:NSS:2006:3.ADS.41.2005
sp. zn. 3 Ads 41/2005 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalobkyně J. M., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
10. 1. 2005, č. j. 42 Cad 191/2004 – 10,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 1. 2005
č. j. 42 Cad 191/2004 – 10 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalovaná (dále jen stěžovatelka) usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 1. 2005, kterým krajský soud rozhodl tak,
že: „Předmětné řízení se zastavuje a věc se vrací ČSSZ k provedení dalších úkonů v rámci
správního procesu. Nikomu se nepřiznává náhrada procesních nákladů.“ Dle názoru soudu
bylo soudní řízení v předmětné věci zahájeno z podnětu ČSSZ, která krajskému
soudu postoupila údajnou žalobu proti rozhodnutí ohledně částečného invalidního důchodu
z 11. 11. 2004. Ve spisu je ale pouze založeno odvolání směřující proti nedatovanému a blíže
neoznačenému rozhodnutí „ČSSZ v Mostě“ spojené s žádostí o přezkoumání zdravotního
stavu, pisatelka tedy ani v nejmenším neprojevila vůli obrátit se na soud. Správní orgán měl
zjistit, čeho se pisatelka domáhá a s jejím podáním podle toho naložit, nikoliv provést
automatickou transformaci podání v něco, co nebylo zamýšleno, v soudní žalobu,
ledaže by se takto dodatečně a výslovně vyjádřila. Ze spisu však nic takového nevyplývá
a postoupení věci soudu je buď nedůvodné nebo předčasné. Soud totiž nemůže v rámci
své zákonné poučovací povinnosti nikoho „navádět“ k žalobě. Podání žalobkyně není
žalobním návrhem a proto nelze z moci úřední přistoupit k odstraňování jeho formálních vad.
Soud proto rozhodl podle §64 s. ř. s. a §104 odst. 1 o. s. ř., když dospěl k závěru, že není
možná aplikace ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť nejde o žalobní návrh.
V podané kasační stížnosti stěžovatelka dovozovala existenci důvodů uvedených
v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a namítala především, že se neztotožňuje s názorem
krajského soudu, že z podání pisatelky nelze vyvodit úmysl obrátit se na soud.
I když je podání stručné a není nijak označeno, z jeho obsahu vyplývá její nesouhlas
s posouzením zdravotního stavu a lze dovodit požadavek na přezkoumání rozhodnutí ČSSZ
o odnětí částečného invalidního důchodu ze dne 11. 11. 2004, které jí bylo již tehdy doručeno.
Tento projev pisatelky jednoznačně směřuje k dalšímu řízení, nikoliv však ke správnímu
řízení, neboť doručením uvedeného rozhodnutí toto nabylo právní moci a opravné prostředky
v řízení správním nejsou přípustné. Stěžovatelka tudíž nemůže pokračovat ve správním řízení,
jak požaduje soud ve výroku rozhodnutí. Pokud dle Krajského soudu v Ústí nad Labem
podání nevykazuje nezbytné znaky a náležitosti žaloby, mohl krajský soud využít postup
ve smyslu ust. §37 odst. 5, §71 s. ř. s. a vyzvat pisatelku formou usnesení k opravě
a doplnění podání a v případě nesplnění tohoto požadavku podání odmítnout. Tento postup
však krajský soud nezvolil, naopak řízení bez dalšího zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř.,
ač v soudním řízení správním lze řízení zastavit podle ust. §47. Stěžovatelka proto vyjadřuje
pochybnost, zda pro zastavení řízení ve smyslu ust. §104 odst. 1 o. s. ř. jsou splněny
podmínky. Stěžovatelka dále vyslovila pochybnost o nemožnosti aplikace ust. §46 odst. 1
s. ř. s. V dané věci je lhůta zachována i když podání bylo učiněno u správního orgánu,
protože ust. §72 odst. 1 s. ř. s. tento způsob podání vysloveně připouští. Vzhledem
k nesprávnému právnímu posouzení věci soudem stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení a k novému rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu stížního bodu
uplatněného v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je v plném rozsahu
důvodná. Stěžovatelka sice formálně uplatnila důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., fakticky se však jedná o důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
neboť dovozuje nezákonnost rozhodnutí soudu o zastavení řízení.
Z podání ze dne 2. 12. 2004 adresovaného žalované a označeného jako „Odvolání
proti rozhodnutí ČSSZ v Mostě“ vyplývá, že paní J. M. nesouhlasí s rozhodnutím ČSSZ a
domáhá se přezkoumání svého zdravotního stavu.
Krajský soud ve věci nařídil jednání na 10. 1. 2005, k němuž však žalobkyni
neobeslal. Při něm zreferoval obsah podání stěžovatelky a žalobkyně a vyhlásil usnesení
o zastavení řízení.
Podle §19 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. se podání posuzuje podle jeho obsahu.
V podání musí být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co se navrhuje.
Obdobně podle ust. §41 odst. 2 o. s. ř., které s ohledem na ust. §64 s. ř. s. platí
i pro správní soudnictví, se každý úkon posuzuje podle jeho obsahu, i když je nesprávně
označen.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že je v kompetenci správního orgánu posoudit obsah
podání jemu doručeného a v závislosti na výsledku posouzení zvolit další procesní postup.
V daném případě stěžovatelka posoudila podání označené jako odvolání proti rozhodnutí
ČSSZ dle obsahu jako žalobu a v souladu s ust. §3 odst. 1 a §32 s. ř. s. je postoupila
příslušnému soudu. Krajský soud není vázán názorem, který si správní orgán o obsahu podání
učinil a nic mu nebrání učinit si o obsahu podání úsudek jiný. I v takovém případě však musí
zapsat věc do rejstříku nejasných podání a provádět dále úkony podle §37 odst. 5 s. ř. s.
Krajský soud však takto nepostupoval a ve svém rozhodnutí vycházel z několika chybných
úvah, které Nejvyšší správní soud dále rozebírá.
Není především odůvodněn jednoznačný závěr soudu o tom, že se pisatelka neměla
v úmyslu obrátit na soud. Vzhledem k tomu, že účastník může podat žalobu jak u soudu
tak u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, není místo podání pro posouzení
obsahu podání relevantní. Podání nemusí obsahovat výslovné vyjádření, že se podatel chce
obrátit na soud, rozhodující je jeho obsah z hlediska ust. §37 odst. 3 a §71 odst. 1 s. ř. s.
Krajský soud stěžovatelce vytkl, že mu postoupila údajnou žalobu J. M. proti
rozhodnutí ohledně částečného invalidního důchodu z 11. 11. 2004, takovou žalobu však ve
spise nenašel, pouze odvolání jmenované směřující proti nedatovanému a blíže neoznačenému
rozhodnutí ČSSZ v Mostě spojené s žádostí o přezkoumání zdravotního stavu. Z obsahu
dovodil, že pisatelka neprojevila ani v nejmenším vůli obrátit se na soud a závěr stěžovatelky,
že jde o soudní žalobu není obsahem spisu podložen. Správní orgán měl zjistit, oč vlastně jde
nebo naložit s podáním tak, jak je nadepsáno nebo přetransformovat podání v soudní žalobu
po dodatečném a výslovném vyjádření pisatelky. Ani v tomto bodu však Nejvyšší správní
soud názor Krajského soudu v Ústí nad Labem nesdílí. Jak bylo již výše uvedeno, podání se
jak ve správním řízení tak i v přezkumném řízení soudním posuzuje podle svého skutečného
obsahu, nikoliv podle toho, jak je formálně označeno. V daném případě vyjádřila pisatelka
nesouhlas s rozhodnutím ČSSZ a v souvislosti s tím požádala o přezkoumání zdravotního
stavu. Její podání tedy alespoň v minimální míře obsahuje povinné tvrzení o zkrácení na
právech ve smyslu ust. §65 odst. 1 s. ř. s. a naznačuje, v čem spatřuje nezákonnost správního
rozhodnutí. Tyto skutečnosti jsou dostatečným podkladem pro to, aby stěžovatelka mohla
učinit závěr o úmyslu jmenované podat správní žalobu. Další úkony po ní nelze požadovat,
neboť stěžovatelka je sice pro zachování lhůty podacím místem pro uplatnění žaloby, zároveň
je však i potenciálním účastníkem řízení o žalobě, a proto kompetenci k odstraňování
případných nedostatků žaloby nemá. Požadavek krajského soudu, že stěžovatelka měla
s podáním naložit tak, jak je nadepsáno a rozhodnout v rámci vlastní kompetence, považuje
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené za výraz přepjatého formalismu.
Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že za situace, kdy stěžovatelka jako potenciální
účastník přezkumného řízení soudního není oprávněna požadovat po druhém potenciálním
účastníkovi odstranění nedostatku jeho podání, obsah podání pisatelky alespoň částečně
svědčí tomu, že by se mohlo jednat o správní žalobu a při vědomí zásady koncentrace řízení
upravené v ust. §71 odst. 2 s. ř. s., nezbylo stěžovatelce než z důvodu procesní jistoty
postoupit podání soudu a ponechat na něm odstranění nedostatků podání i případných
pochybností o jeho obsahu v rámci úkonu podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. Postupu stěžovatelky
tedy nelze ničeho vytýkat. Krajský soud v daném případě nedostatky podání předepsaným
způsobem neodstranil, ve věci nařídil jednání, i když měl za to, že podání pisatelky žalobou
není, podatelku k jednání nepředvolal a rozhodl o zastavení řízení podle ust. §104 odst. 1
o. s. ř. ve spojení s ust. §64 s. ř. s., ačkoliv podmínky řízení jsou v soudním řádu správním
upraveny autonomně a ust. §64 s. ř. s. zde použít nelze. To vše považuje Nejvyšší správní
soud za závažné vady řízení ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) a e), které měly vliv
na zákonnost napadeného rozhodnutí a k nimž by Nejvyšší správní soud přihlížel
podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. z úřední povinnosti, i kdyby je stěžovatelka v kasační stížnosti
nenamítala.
Postoupí-li správní orgán soudu podání, které podle obsahu považuje za žalobu
proti svému rozhodnutí, a soud dospěje k závěru, že úmysl podatele není jednoznačně zřejmý,
nemůže z toho důvodu zastavit řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
a vrátit věc správnímu orgánu k dalšímu řízení. Pochybnosti o obsahu podání je třeba
odstranit postupem podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. (č. 655/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
V něm je tento soud vázán právním názorem tak, že nejprve postupem podle ust. §37 odst. 5
s. ř. s. odstraní vady podání (čímž nepochybně zjistí i to, zda má pisatelka v úmyslu domáhat
se svého práva v rámci přezkumného řízení soudního) a podle výsledku pak určí další
procesní postup.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 12. ledna 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu