ECLI:CZ:NSS:2006:3.ADS.78.2006
sp. zn. 3 Ads 78/2006 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
J. A., zastoupeného Mgr. Ludvíkem Mühlbergerem, advokátem, se sídlem Dukelských hrdinů
19, Praha 7, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 1. 2006, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cad 26/2006, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, č. j. 1 Cad 26/2006 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 10. 1. 2006, byla zamítnuta žádost žalobce (dále též
„stěžovatel“) o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle §39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“). Žalovaná uvedla, že podle posudku lékaře Pražské správy sociálního zabezpečení
Praha 7 ze dne 1. 12. 2005 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze
o 50 %, přičemž podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu k Městskému soudu v Praze.
Podáním ze dne 4. 5. 2006 požádal žalobce soud o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě
s tím, že pro tento postup splňuje zákonné podmínky. Na základě výzvy soudu žalobce soudu
zaslal vyplněný formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech,
z něhož vyplynulo, že žalobce je starobní důchodce, nemá příjmy z pracovních činností
a celková výše jeho starobního důchodu včetně přídavku k důchodu činí 12 548 Kč měsíčně.
Dále žalobce uvedl, že pobírá dávku státní sociální podpory ve výši 200 Kč měsíčně
a že bydlí v družstevním bytě na adrese J. Z. 34/17, P. 7.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, č. j. 1 Cad 26/2006 - 37,
byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce. Podle soudu z předloženého prohlášení
žalobce vyplynulo, že žalobce pobírá dávky důchodového pojištění v celkové výši 12 548 Kč
měsíčně a žije v družstevním bytě na adrese J. Z. 340/17, P. 7. Soud dospěl k závěru, že
žalobce nesplňuje předpoklad osvobození od soudních poplatků, neboť jeho potřeby jsou
dostatečně zajištěny starobním důchodem včetně přídavku k důchodu; soud navíc poukázal na
to, že žalobce je uživatelem družstevního bytu. Soud uvedl, že žalobce je schopen si ze svých
příjmů zaplatit náklady spojené se zastoupením v daném soudním řízení; nebyla tedy splněna
jedna z kumulativních podmínek pro ustanovení zástupce účastníku řízení – tedy předpoklad
osvobození od soudních poplatků; soud tudíž z důvodu nadbytečnosti již nezkoumal splnění
podmínky druhé spočívající v tom, že ustanovení zástupce musí být třeba k ochraně práv
žalobce.
Proti usnesení podal stěžovatel prostřednictvím zvoleného advokáta včasnou kasační
stížnost, v níž namítl nesprávné posouzení právní otázky týkající se ustanovení zástupce podle
§35 odst. 8 s. ř. s. Žalobce je přesvědčen o splnění podmínek pro ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě, neboť jsou podle něj dány předpoklady osvobození od soudních poplatků;
zástupce je třeba žalobci ustanovit také proto, aby mohla být jeho práva v řízení řádně
chráněna; přitom je nutné při aplikaci §35 odst. 8 s. ř. s. přihlédnout rovněž k věku žalobce.
Proto stěžovatel navrhl, aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006,
č. j. 1 Cad 26/2006 - 37, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož
je možné podat kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky
spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma,
popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatel
je přesvědčen, že soud nesprávně aplikoval §35 odst. 8 s. ř. s., neboť soud nesprávně
posoudil otázku, zda stěžovatel splňuje předpoklad osvobození od soudních poplatků. Kromě
toho měl soud přihlédnout k věku žalobce a k potřebě ochrany jeho práv. Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně procesně správně zkoumal, zda je u žalobce
dán předpoklad osvobození od soudních poplatků, neboť to je jednou z podmínek
pro ustanovení zástupce; soud se pak v odůvodnění kasační stížností napadeného usnesení
řádně vypořádal s tím, proč neshledal u žalobce splnění tohoto předpokladu, neboť částku
12 458 Kč, kterou stěžovatel pobírá jako starobní důchod a příplatek k důchodu, shledal
pro řízení o žalobě ve věcech důchodového pojištění za dostatečnou s přihlédnutím k tomu,
že stěžovatel žije v družstevním bytě. Podle názoru Nejvyšší správní soudu posoudil Městský
soud v Praze otázku splnění předpokladu osvobození od soudních poplatků v souladu
se zákonem. V souzené věci byla podána žaloba ve věci důchodového pojištění, v níž podle
§9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, činí
tarifní hodnota za jeden úkon právní služby 500 Kč a sazba mimosmluvní odměny za jeden
úkon právní služby tedy podle §7 téže vyhlášky činí v tomto případě 250 Kč. Soud s ohledem
na výši dávek důchodového pojištění pobíraných žalobcem dospěl ke správnému závěru,
že stěžovatel nesplnil podmínku předpokladu pro osvobození od soudních poplatků. Pokud
jde o v kasační stížnosti uváděnou potřebu ochrany práv žalobce a o nezbytnost přihlédnout
rovněž k věku žalobce, pak je zapotřebí poukázat na to, že se soud tímto druhým
předpokladem pro ustanovení zástupce účastníku řízení ve svém rozhodnutí nemusel zabývat.
Pro ustanovení zástupce účastníku řízení podle §35 odst. 8 s. ř. s. je totiž nezbytné
kumulativní – tedy současné – splnění podmínky předpokladu osvobození od soudních
poplatků a nutnosti ochrany práv účastníka řízení. Z toho vyplývá, že není-li splněna
podmínka jedna (v daném případě nebyl splněn předpoklad osvobození od soudních
poplatků), není již nutné zkoumat splnění druhého předpokladu – a tím je potřeba ochrany
práv žalobce, neboť jeho splnění by samo o sobě ustanovení zástupce účastníku řízení
neumožňovalo. Proto tedy soud nezkoumal, zda je ustanovení zástupce v dané procesní
situaci třeba k ochraně žalobcových práv; pokud by tak však činil, mohl by být jedním
z hodnocených kritérií také v kasační stížnosti zmiňovaný věk žalobce. Ze všech uvedených
důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Městský soud v Praze postupoval správně,
pokud žalobci neustanovil zástupce pro řízení o žalobě; důvod kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se již z důvodu nadbytečnosti nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Nad rámec rozhodnutí zdejší soud poznamenává, že v soudním spise Městského
soudu v Praze sp. zn. 1 Cad 26/2006 je v současné době založena procesní plná moc udělená
advokátovi pro řízení o žalobě proti shora uvedenému rozhodnutí žalované.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci náhradu
nákladů řízení nelze přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. září 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu