ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.27.2005
sp. zn. 3 As 27/2005 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce
S. s. s., a.s., zastoupeného advokátem JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., se sídlem K Safině
669, Praha 4-Hrnčíře, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem
Zborovská 11, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ ze dne 19.
7. 2001 čj. RPO 15/01, čj. 1187/01, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2004 č. j. 38 Ca 514/2001 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
10. 2. 2004 č. j. 38 Ca 514/2001 - 35, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
Okresního úřadu Praha-východ ze dne 19. 7. 2001 čj. RPO 15/01, čj. 1187/01 a rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou domáhal zrušení
shora uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Rady obce
L. ze dne 21. 5. 2001 čj. 3/01 a toto rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 30 000 Kč bylo
potvrzeno. Žalobce namítl, že nebyl přesně a úplně zjištěn stav na předmětných pozemcích,
protože žalovaný si neopatřil všechny doklady potřebné k rozhodnutí. Došlo pouze
k místnímu šetření, další důkazní prostředky podle správního řádu – výslech svědků, znalecké
posudky a ohledání nebyly provedeny. Skutečný stav na pozemcích žalobce odpovídal stavu
při běžném provozu výkupny sběrných surovin.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že skutkový stav byl dostatečně věrohodně
prokázán místním šetřením, fotodokumentací a doznáním zástupce žalobce Mgr. K. při
ústním jednání dne 8. 1. 2001. Námitku žalobce o neprovedení dalších důkazních prostředků
považoval vzhledem k ust. §34 odst. 2 správního řádu za irelevantní.
Městský soud v Praze dovodil, že po zrušení okresních úřadů přešla působnost v této
věci na Krajský úřad Středočeského kraje, který se stal žalovaným (§69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“).
Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku popsal skutková zjištění učiněná
ve správním řízení, z nichž vyplynulo, že žalobce neudržoval pořádek a čistotu na svých
pozemcích. Rozhodnutím obce L. ze dne 9. 11. 2000 čj. 9/00 byla žalobci uložena pokuta ve
výši 30 000 Kč za neudržování pozemku užívaného žalobcem, čímž byl narušen vzhled obce
a životní prostředí obce. Žalobci bylo dále uloženo, aby do stanovené lhůty uvedl pozemek do
pořádku a zpevnil povrch manipulační plochy dvora. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce
zrušeno rozhodnutím Okresního úřadu Praha-východ, referátu životního prostředí, ze dne 20.
1. 2001 čj. RPO 03/01 a věc byla správnímu orgánu vrácena k novému projednání a
rozhodnutí.
Rozhodnutím Rady obce L. ze dne 21. 5. 2001 čj. 3/01 byla žalobci podle §48 odst. 1
zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, uložena pokuta ve výši 30 000 Kč za neudržování čistoty a
pořádku v době od 11. 9. 2000 do 30. 10. 2000 na části pozemku č. 76/2, zapsaném
u Katastrálního úřadu Praha-východ na LV č. 126 pro k.ú. L., který užívá žalobce, čímž byl
narušen vzhled obce a životní prostředí obce.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že v rozhodném
období byla na pozemích udržována čistota a pořádek.
Rozhodnutím Okresního úřadu Praha-východ, referátu vnitřních věcí, ze dne
19. 7. 2001 čj. RPO 15/01, čj. 1187/01 bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené
rozhodnutí potvrzeno. Odvolací orgán shledal odvolání nedůvodným, neboť správní orgán
I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav, který byl prokázán místními šetřeními starostů
a členů obecní rady ve dnech 11. 9. 2000 a 30. 10. 2000 a fotodokumentací. Zjištěný skutkový
stav byl správně posouzen po právní stránce. Při ústním jednání dne 8. 1. 2001 zástupce
žalobce uznal znečištění pozemku a omlouval je aktuálním nedostatkem finančních
prostředků a nemožností vhodné likvidace skladovaného odpadu. Odvolací orgán tedy shledal
tvrzení žalobce, že v rozhodném období byla na jeho pozemcích udržována čistota a pořádek,
za účelové a vyvrácené provedeným důkazním řízením.
Městský soud v Praze věc posoudil
takto:
Právní úprava účinná v době jednání žalobce, byla obsažena v §48 odst. 1 zákona
č. 367/1990 Sb. Podle tohoto ustanovení právnické osobě a podnikateli, kteří neudržují čistotu
a pořádek na jimi užívaném pozemku nebo jiné nemovitosti, či jinak naruší vzhled nebo
životní prostředí obce, může obecní rada uložit pokutu do 50 000 Kč. Tato právní úprava byla
s účinností od 12. 11. 2000 nahrazena ust. §57 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.
Podle tohoto ustanovení, jestliže podnikající fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti
nebo právnická osoba neudržuje čistotu a pořádek na svém pozemku tak, že naruší vzhled
obce, může jí obec uložit pokutu do 50 000 Kč. Zákon č. 128/2000 Sb. neobsahuje žádná
přechodná ustanovení týkající se zahájených správních řízení zahájených za účinnosti zákona
č. 367/1990 Sb. a neskončených do doby účinnosti zákona č. 128/2000 Sb.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že v projednávané věci byl skutkový stav
zjištěn dostatečně. V ust. §34 odst. 2 správního řádu je uveden demonstrativně výčet důkazů,
správní řád však neukládá obligatorní provedení konkrétních důkazů; je ponecháno na jeho
vůli, jaké důkazy ve věci provede. Správní orgán přitom musí postupovat tak, aby byl přesně
a úplně zjištěn skutečný stav věci (§32 odst. 1 správního řádu). Tuto povinnost
v projednávané věci správní orgán neporušil. Před uložením pokuty byl zjišťován stav
na předmětných pozemcích, bylo provedeno několik místních šetření za účasti pracovníka
žalobce a byla pořízena fotodokumentace. Z těchto důkazů jednoznačně vyplývá skutkový
závěr, který učinil správní orgán, tedy že v rozhodném období nebyl na pozemku žalobce
udržován pořádek, čímž byl narušen vzhled obce a její životní prostředí. Ve věci proběhlo
jednání, při němž zástupce žalobce tento nedostatek připustil a omlouval jej aktuálním
nedostatkem finančních prostředků. Je tedy zřejmé, že skutkový stav byl zjištěn
v dostatečném rozsahu a tomuto zjištění odpovídá i právní závěr vyslovený v rozhodnutích
správních orgánů obou stupňů. Soud proto žalobu podle §78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
V kasační stížnosti žalobce tvrdí nezákonnost napadeného rozsudku proto, že soud
nesprávně posoudil právní otázky v předcházejícím řízení, řízení je zatíženo vadami, které
spočívají v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí,
nemá oporu v provedeném dokazování a že při zjišťování skutkového stavu v řízení
před správním orgánem byl porušen zákon.
Žalobce má za to, že s odkazem na §32 odst. 1 správního řádu nebyl žalovaným
před vydáním rozhodnutí přesně a úplně zjištěn skutečný stav na předmětných pozemcích
žalobce, neboť žalovaný si za účelem vydání rozhodnutí neopatřil všechny „doklady“
potřebné k vydání rozhodnutí. Došlo pouze k místnímu šetření provedeném pouze žalovaným,
což je pro zjištění a objasnění skutečného stavu věci nedostačující. Další důkazní prostředky
podle §34 odst. 2 správního řádu, a to výslech svědků, znalecké posudky a ohledání nebyly
provedeny.
Skutečný stav na předmětných pozemcích odpovídal stavu při běžném provozu
výkupny sběrných surovin. Míru znečištění tohoto provozu nelze srovnávat s provozy
zpracovávajícími prvotní suroviny, natož s provozovnami zcela jiného zaměření, které nejsou
na údržbu nikterak náročné. Žalobce má za to, že žalovaný při svém rozhodování tuto
skutečnost zcela pominul.
Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel její důvodnost a navrhl její
zamítnutí.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Nutno předeslat, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve věcech správního soudnictví z důvodů taxativně uvedených
v §103 odst. 1 s. ř. s. Tomuto požadavku plně neodpovídá obsah kasační stížnosti, která
je zaměřena spíše proti rozhodnutím správních orgánů.
Pokud ust. §34 odst. 2 správního řádu uvádí, že důkazy jsou zejména výslech svědků,
znalecké posudky, listiny a ohledání, neznamená to, že by správní orgán byl povinen vždy
tyto (byť pouze demonstrativně uvedené) důkazy provést. O tom, které důkazy v konkrétní
věci provede, rozhoduje správní orgán; musí ovšem vždy postupovat tak, aby byl zjištěn
přesně a úplně skutečný stav věci (§32 odst. 1 správního řádu). Provedl-li v projednávané
věci správní orgán několikrát místní šetření, a to i za účasti pracovníka žalobce, a k prokázání
skutečného stavu věci opatřil fotodokumentaci, činí Nejvyšší správní soud závěr, že těmito
důkazy byl přesně a úplně zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí o tom,
zda žalobci bude udělena pokuta podle shora uvedených ustanovení. Lze ještě podotknout,
že žalobce ani nenaznačil, k čemu by byly v této věci potřebné např. znalecké posudky
(co by jimi mělo být prokázáno).
Námitka, že správní orgán nesrovnával míru znečištění pozemku žalobce s provozy
zpracovávajícími prvotní suroviny, natož s provozovnami jiného zaměření, které nejsou
na údržbu náročné, není důvodná. V projednávané věci bylo rozhodováno o znečištění
konkrétního pozemku žalobce v obci L. a požadavek, aby znečištění tohoto pozemku bylo
srovnáváno s jinými provozy, nemá oporu v zákoně.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl, když shledal,
že Městský soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z ust. §60 odst. 1
s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady řízení přesahující
jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu