ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.43.2005
sp. zn. 3 As 43/2005 - 139
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobců:
1) H. J. M. L., 2) P. J. L., 3) P. G. L., zastoupených advokátkou JUDr. Janou Palečkovou, se
sídlem Vltavská 15, Praha 5, 4) D. B., 5) M. H. R., zastoupených advokátkou JUDr. Evou
Kouřilovou, se sídlem Choceradská 3045, Praha 4, proti žalovanému Magistrátu hl. m. Prahy,
pozemkovému úřadu, nyní Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému úřadu Praha, se sídlem
Argentinská 286/38, Praha 7, za účasti: 1) T. H., s. p. „v likvidaci“, 2) C., a. s., zastoupené
advokátem JUDr. Jiřím Kroulíkem, se sídlem U Továren 31, Praha 10, 3) T. s. k. h. m. P., 4)
P. f. ČR, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2001, č. j. PÚ 1512/92, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 17/2005, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2005, č. j. 5 Ca 17/2005 – 80,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobci podali včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
10. 3. 2005, č. j. 5 Ca 17/2005 - 80, kterým byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 6. 2001. č. j. PÚ 1512/92.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že navrhovatelé D. B., M. H. R. a M. L.
se podáním opravného prostředku domáhali přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí
žalovaného, kterým bylo rozhodnuto podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, že
oprávněná osoba, kterou je podle §4 odst. 1 tohoto zákona M. L. a dědicové po oprávněné
osobě A. L., zemřelé dne 18. 12. 1997, D. B. a M. H. R., nejsou vlastníky nemovitostí dle PK
parc.č. 2534/1 role o výměře 22 590 m2 v katastrálním území H.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002, č. j. 28 Ca 297/2001 - 53
bylo shora uvedené rozhodnutí žalovaného potvrzeno. Ústavní soud nálezem ze dne
3. 11. 2004 sp.zn. II. ÚS 210/2003 tento rozsudek zrušil. Z odůvodnění tohoto nálezu
vyplývá, že navrhovatel M. L. dne 31. 10. 2003 zemřel a Ústavní soud na jeho místě
pokračoval v řízení s dědici zemřelého, a to s H. J. M. L.-J., P. J. L. a P. G. L.
Městský soud v Praze uvedl, že o opravných prostředcích proti rozhodnutím
pozemkových úřadů podle §9 odst. 4 zákona o půdě soudy rozhodovaly do 31. 12. 2002
postupem podle části páté, hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném
do 31. 12. 2002. Dnem 1. 1. 2003 vstoupila v platnost nová právní úprava provedená zákonem
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a zákonem č. 151/2002 Sb., kterým
byl mj. novelizován občanský soudní řád. Podle této nové právní úpravy soudy ve správním
soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům (§2 s. ř. s.). Soudy ve správním
soudnictví tedy mohou nadále přezkoumávat na základě žalob pouze ta rozhodnutí správních
orgánů, jejichž předmětem jsou jen veřejná subjektivní práva účastníků řízení.
V projednávané věci žalovaný rozhodl o vlastnictví k nemovitosti, tedy nikoli
o veřejném subjektivním právu, ale o právu soukromém a soudu ve správním soudnictví
již nepřísluší napadené rozhodnutí přezkoumat a ve věci rozhodnout. Navrhovatel se může
domáhat ochrany svých práv návrhem v občanském soudním řízení (§244 a násl. o. s. ř.).
Soud již nebude napadené rozhodnutí pouze přezkoumávat, nýbrž rozhodne přímo o právu
k nemovitosti.
Městský soud v Praze poučil žalobce o možnosti podat ve lhůtě jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení žalobu u příslušného okresního soudu. Touto žalobou
se žalobci budou domáhat přímo rozhodnutí o svém právu. Podáním žaloby se věc přesouvá
z pravomoci správního orgánu do pravomoci soudů, které o uplatněném právu rozhodnou
s konečnou platností. Městský soud v Praze návrh (opravný prostředek) odmítl podle
ust. §129 odst. 2, §68 písm. b) s. ř. s.
V kasační stížnosti namítají žalobci nezákonnost napadeného usnesení (§103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.), a to zejména proto, že se v daném případě jedná o účelový výklad právních
předpisů v neprospěch žalobců, což extrémním způsobem ztěžuje ochranu jejich oprávněných
zájmů. Správní a soudní řízení probíhá téměř 15 let, některé z oprávněných osob již zemřely,
aniž by se domohly svého práva. Ve výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
29. 11. 2002, č. j. 28 Ca 297/2001 - 53 je uvedeno, že se potvrzuje rozhodnutí žalovaného
č. j. PÚ 112/92, které neexistuje (správně č. j. PÚ 1512/92).
Žalobci dále namítají, že napadené usnesení je ve výroku i odůvodnění zmatečné
a nejasné, protože v záhlaví i ve výroku usnesení je použita formulace „žaloba“. Žalobci
žalobu nepodávali, jednalo se o opravný prostředek podle tehdy platných předpisů. Pokud
by opravný prostředek byl soudem posuzován jako žaloba, pak je otázkou, zda by řízení
o této žalobě nemělo pokračovat před příslušným soudem, aniž by došlo k jejímu odmítnutí.
Žalobci též namítají, že věc byla vždy projednávána pod sp. zn. 28 Ca 297/2001.
Důvod změny na sp.zn. 5 Ca 17/2005 není vůbec vysvětlen, přičemž pro žalobce je zásadně
důležité, pod jakým označením a ve kterém spise se evidují důkazní prostředky.
Žalobci jsou proto toho názoru, že jsou dány kasační důvody uvedené v ust. §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. a napadené usnesení by mělo být zrušeno i pro zmatečnost
a nepřezkoumatelnost.
Žalobci jsou toho názoru, že postupem Městského soudu Praze jsou dotčena jejich
práva daná Ústavou a Listinou základních práv a svobod, protože jsou zbaveni možnosti
pokračovat v řádně zahájeném řízení o zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu.
Navíc zákon ani publikovaná judikatura neřeší otázku, zda daná věc je věcí, o níž má jednat
soud v občanském soudním řízení a zda je tedy namístě postup podle §129 odst. 2 s. ř. s.
Žalobci navrhli, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), věc posoudil
takto:
Základní otázkou je, zda v projednávané věci byl na místě postup podle §129 odst. 2,
části věty za středníkem, jinak řečeno, zda jde o věc, o níž má jednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení. Pokud tomu tak je, soud postupuje podle §68 písm. b) s. ř. s.
a ustanovení §46 odst. 2 až 4 s. ř. s. se užijí obdobně.
Zvláštní senát pro rozhodování některých kompetenčních sporů v usnesení ze dne
22. 6. 2004, sp.zn. Konf 123/2003, uveřejněném pod č. 372/2004 Sb. NSS, uvedl:
Rozhodl-li pozemkový úřad postupem podle §9 odst. 4 zákona o půdě o tom, že určitá
osoba není vlastníkem nemovitostí, na které podle tohoto zákona uplatnila nárok, může
se taková osoba domáhat vydání nemovitostí žalobou podanou podle části páté občanského
soudního řádu (§244 a násl. o. s. ř.) proti osobě povinné. O takové žalobě je příslušný
rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli soud ve správním soudnictví.
Ostatní důvody uváděné v kasační stížnosti jsou marginální.
K námitce, že byl ve věci podán opravný prostředek, soud však použil formulace
„žaloba“, je možno uvést:
Soudní řád správní zcela opustil koncepci opravného prostředku a žaloby proti
rozhodnutí správního orgánu a ponechal pouze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu.
Podle přechodných ustanovení k opravným prostředkům se tato řízení dokončí podle
ustanovení části třetí, hlavy druhé, dílu prvního tohoto zákona (§129 odst. 2 s. ř. s.).
Tato řízení se tedy dokončí podle ustanovení o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu a proto se slovo „žaloba“ v těchto případech v soudní praxi běžně užívá.
Změna spisové značky je odůvodněna tím, že rozsudek Městského soudu v Praze
byl zrušen Ústavním soudem, jak je shora uvedeno. Postačí nahlédnout na č. l. 1 spisu
Městského soudu v Praze.
Námitka o chybně uvedeném čísle jednacím rozhodnutí žalovaného v rozsudku, který
byl zrušen Ústavním soudem, nemá žádnou relevanci právě proto, že tento rozsudek
byl zrušen a Městský soud v Praze rozhodoval znovu. Předmětem kasační stížnosti je a může
být pouze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2003, č. j. 5 Ca 17/2005 - 80.
Městský soud v Praze tedy rozhodl v souladu se zákonem a kasační stížnost byla jako
nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobci ve věci úspěch neměli a žalovanému nevznikly náklady přesahující jeho běžnou
úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu