Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.07.2006, sp. zn. 3 As 43/2005 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.43.2005

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.43.2005
sp. zn. 3 As 43/2005 - 139 ROZSUDEK Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobců: 1) H. J. M. L., 2) P. J. L., 3) P. G. L., zastoupených advokátkou JUDr. Janou Palečkovou, se sídlem Vltavská 15, Praha 5, 4) D. B., 5) M. H. R., zastoupených advokátkou JUDr. Evou Kouřilovou, se sídlem Choceradská 3045, Praha 4, proti žalovanému Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkovému úřadu, nyní Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému úřadu Praha, se sídlem Argentinská 286/38, Praha 7, za účasti: 1) T. H., s. p. „v likvidaci“, 2) C., a. s., zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Kroulíkem, se sídlem U Továren 31, Praha 10, 3) T. s. k. h. m. P., 4) P. f. ČR, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2001, č. j. PÚ 1512/92, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 17/2005, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2005, č. j. 5 Ca 17/2005 – 80, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Žalobci podali včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2005, č. j. 5 Ca 17/2005 - 80, kterým byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2001. č. j. PÚ 1512/92. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že navrhovatelé D. B., M. H. R. a M. L. se podáním opravného prostředku domáhali přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, že oprávněná osoba, kterou je podle §4 odst. 1 tohoto zákona M. L. a dědicové po oprávněné osobě A. L., zemřelé dne 18. 12. 1997, D. B. a M. H. R., nejsou vlastníky nemovitostí dle PK parc.č. 2534/1 role o výměře 22 590 m2 v katastrálním území H. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002, č. j. 28 Ca 297/2001 - 53 bylo shora uvedené rozhodnutí žalovaného potvrzeno. Ústavní soud nálezem ze dne 3. 11. 2004 sp.zn. II. ÚS 210/2003 tento rozsudek zrušil. Z odůvodnění tohoto nálezu vyplývá, že navrhovatel M. L. dne 31. 10. 2003 zemřel a Ústavní soud na jeho místě pokračoval v řízení s dědici zemřelého, a to s H. J. M. L.-J., P. J. L. a P. G. L. Městský soud v Praze uvedl, že o opravných prostředcích proti rozhodnutím pozemkových úřadů podle §9 odst. 4 zákona o půdě soudy rozhodovaly do 31. 12. 2002 postupem podle části páté, hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002. Dnem 1. 1. 2003 vstoupila v platnost nová právní úprava provedená zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jens. ř. s.“) a zákonem č. 151/2002 Sb., kterým byl mj. novelizován občanský soudní řád. Podle této nové právní úpravy soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům (§2 s. ř. s.). Soudy ve správním soudnictví tedy mohou nadále přezkoumávat na základě žalob pouze ta rozhodnutí správních orgánů, jejichž předmětem jsou jen veřejná subjektivní práva účastníků řízení. V projednávané věci žalovaný rozhodl o vlastnictví k nemovitosti, tedy nikoli o veřejném subjektivním právu, ale o právu soukromém a soudu ve správním soudnictví již nepřísluší napadené rozhodnutí přezkoumat a ve věci rozhodnout. Navrhovatel se může domáhat ochrany svých práv návrhem v občanském soudním řízení (§244 a násl. o. s. ř.). Soud již nebude napadené rozhodnutí pouze přezkoumávat, nýbrž rozhodne přímo o právu k nemovitosti. Městský soud v Praze poučil žalobce o možnosti podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení žalobu u příslušného okresního soudu. Touto žalobou se žalobci budou domáhat přímo rozhodnutí o svém právu. Podáním žaloby se věc přesouvá z pravomoci správního orgánu do pravomoci soudů, které o uplatněném právu rozhodnou s konečnou platností. Městský soud v Praze návrh (opravný prostředek) odmítl podle ust. §129 odst. 2, §68 písm. b) s. ř. s. V kasační stížnosti namítají žalobci nezákonnost napadeného usnesení (§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.), a to zejména proto, že se v daném případě jedná o účelový výklad právních předpisů v neprospěch žalobců, což extrémním způsobem ztěžuje ochranu jejich oprávněných zájmů. Správní a soudní řízení probíhá téměř 15 let, některé z oprávněných osob již zemřely, aniž by se domohly svého práva. Ve výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002, č. j. 28 Ca 297/2001 - 53 je uvedeno, že se potvrzuje rozhodnutí žalovaného č. j. PÚ 112/92, které neexistuje (správně č. j. PÚ 1512/92). Žalobci dále namítají, že napadené usnesení je ve výroku i odůvodnění zmatečné a nejasné, protože v záhlaví i ve výroku usnesení je použita formulace „žaloba“. Žalobci žalobu nepodávali, jednalo se o opravný prostředek podle tehdy platných předpisů. Pokud by opravný prostředek byl soudem posuzován jako žaloba, pak je otázkou, zda by řízení o této žalobě nemělo pokračovat před příslušným soudem, aniž by došlo k jejímu odmítnutí. Žalobci též namítají, že věc byla vždy projednávána pod sp. zn. 28 Ca 297/2001. Důvod změny na sp.zn. 5 Ca 17/2005 není vůbec vysvětlen, přičemž pro žalobce je zásadně důležité, pod jakým označením a ve kterém spise se evidují důkazní prostředky. Žalobci jsou proto toho názoru, že jsou dány kasační důvody uvedené v ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. a napadené usnesení by mělo být zrušeno i pro zmatečnost a nepřezkoumatelnost. Žalobci jsou toho názoru, že postupem Městského soudu Praze jsou dotčena jejich práva daná Ústavou a Listinou základních práv a svobod, protože jsou zbaveni možnosti pokračovat v řádně zahájeném řízení o zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu. Navíc zákon ani publikovaná judikatura neřeší otázku, zda daná věc je věcí, o níž má jednat soud v občanském soudním řízení a zda je tedy namístě postup podle §129 odst. 2 s. ř. s. Žalobci navrhli, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno. Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), věc posoudil takto: Základní otázkou je, zda v projednávané věci byl na místě postup podle §129 odst. 2, části věty za středníkem, jinak řečeno, zda jde o věc, o níž má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Pokud tomu tak je, soud postupuje podle §68 písm. b) s. ř. s. a ustanovení §46 odst. 2 až 4 s. ř. s. se užijí obdobně. Zvláštní senát pro rozhodování některých kompetenčních sporů v usnesení ze dne 22. 6. 2004, sp.zn. Konf 123/2003, uveřejněném pod č. 372/2004 Sb. NSS, uvedl: Rozhodl-li pozemkový úřad postupem podle §9 odst. 4 zákona o půdě o tom, že určitá osoba není vlastníkem nemovitostí, na které podle tohoto zákona uplatnila nárok, může se taková osoba domáhat vydání nemovitostí žalobou podanou podle části páté občanského soudního řádu (§244 a násl. o. s. ř.) proti osobě povinné. O takové žalobě je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli soud ve správním soudnictví. Ostatní důvody uváděné v kasační stížnosti jsou marginální. K námitce, že byl ve věci podán opravný prostředek, soud však použil formulace „žaloba“, je možno uvést: Soudní řád správní zcela opustil koncepci opravného prostředku a žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a ponechal pouze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Podle přechodných ustanovení k opravným prostředkům se tato řízení dokončí podle ustanovení části třetí, hlavy druhé, dílu prvního tohoto zákona (§129 odst. 2 s. ř. s.). Tato řízení se tedy dokončí podle ustanovení o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a proto se slovo „žaloba“ v těchto případech v soudní praxi běžně užívá. Změna spisové značky je odůvodněna tím, že rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen Ústavním soudem, jak je shora uvedeno. Postačí nahlédnout na č. l. 1 spisu Městského soudu v Praze. Námitka o chybně uvedeném čísle jednacím rozhodnutí žalovaného v rozsudku, který byl zrušen Ústavním soudem, nemá žádnou relevanci právě proto, že tento rozsudek byl zrušen a Městský soud v Praze rozhodoval znovu. Předmětem kasační stížnosti je a může být pouze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2003, č. j. 5 Ca 17/2005 - 80. Městský soud v Praze tedy rozhodl v souladu se zákonem a kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci ve věci úspěch neměli a žalovanému nevznikly náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost. Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. července 2006 JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:26.07.2006
Číslo jednací:3 As 43/2005
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Rozsudek
zamítnuto
Účastníci řízení:Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad
Prejudikatura:Konf 123/2003 - 7
Kategorie rozhodnutí:C
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.43.2005
Staženo pro jurilogie.cz:10.05.2024