ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.10.2006
sp. zn. 3 Azs 10/2006 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milady Haplové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně
O. H., zastoupené JUDr. Stanislavem Pokorným, advokátem, se sídlem Mánesova 53, Praha 2
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.
11. 2004, č. j. OAM-3206/VL-10-08-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
64 Az 207/2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 25. 5. 2005, č. j. 64 Az 207/2004 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Stanislava Pokorného se u r č u je částkou 2558,50 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 11. 2004, č. j. OAM-3206/VL-10-08-2004,
byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu na území České
republiky jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu), ve znění účinném do 12. 10. 2005 (nyní §16 odst. 2 zákona o azylu – pozn.
soudu). Podle tohoto ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná
v případě, že žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění,
vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu
dříve. Žalovaný uvedl, že žalobkyně vstoupila na území České republiky dne 22. 3. 2004
a prokázala se cestovním dokladem Ukrajiny a turistickým vízem na osmnáct dnů.
Po ukončení platnosti víza zde pobývala nelegálně a žádným způsobem si pobyt v České
republice neupravila. Dne 27. 10. 2004 bylo žalobkyni uděleno správní vyhoštění na tři roky
a poté požádala o udělení azylu. Žalovaný uvedl, že ačkoliv se žalobkyně mohla na území
České republiky volně pohybovat, nevyužila možnosti požádat o udělení azylu a žádost
podala teprve až byla potrestána za nelegální pobyt v České republice. Důvody pro které
stěžovatelka nepožádala o udělení azylu již dříve byly subjektivního rázu, skutečnosti
uvedené v žádosti o udělení azylu byly žalobkyni známy již předtím a proto žalovaný uvedl,
že jí v podání žádosti o udělení azylu nebránily žádné objektivní okolnosti. Proto byly podle
žalovaného naplněny podmínky pro zamítnutí žádosti o udělení azylu podle výše uvedeného
ustanovení.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2005, č. j. 64 Az 207/2004 - 16,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí. Podle soudu je jednoznačné, že žalobkyně
požádala o udělení azylu až v době, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění. Nebylo prokázáno,
že by žalobkyně splňovala některou z podmínek pro udělení azylu, neboť její snahou byla
pouze legalizace pobytu po vydání správního vyhoštění. Podle soudu žalovaný nepochybil,
když zamítl žádost žalobkyně jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k) zákona
o azylu. Soud uvedl, že za této situace bylo irelevantní posuzování důvodů pro udělení azylu
podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu. Soud dále uvedl, že žalobkyně měla
možnost se vyjádřit před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění;
pohovor byl veden za účasti tlumočnice z jazyka ruského. Námitky žalobce směřující
do správního řízení byly podle soudu zcela obecné; soud však nad rámce konstatoval,
že žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, vycházel ze spolehlivě zjištěného
stavu věci a z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem
pro rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití
právních předpisů, na jejichž základě rozhodoval. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné a ustanoveným zástupcem ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatelka
namítla důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., neboť podle jejího
názoru došlo k nesprávnému posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle
žalobkyně byl jediným a podstatným důvodem její žádosti o udělení azylu skutečnost, že byla
v zemi původu sexuálně obtěžována svým nadřízeným, nemohla sehnat práci a chce
legalizovat svůj pobyt v České republice. Dále stěžovatelka v obecné rovině namítla porušení
§3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §47 správního řádu účinného do 31. 12. 2005
a odkázala na čl. 43 a 53 Příručky k postupům a kriteriím pro určování právního postavení
uprchlíků. Stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2005,
č. j. 64 Az 207/2004 - 16, byl zrušen, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně
požádala soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť
se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti pak žalovaný odkázal na správní spis,
zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu řízení o udělení
azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že lze předpokládat, že osoba pronásledovaná
v zemi původu podá zákonem předpokládaným způsobem žádost o udělení azylu
bezprostředně poté, co se ocitne na území státu, kde je taková žádost možná; stěžovatelka
však takto nepostupovala. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom
neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je vymezen v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jedná se tedy
o tvrzenou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu z důvodu nesprávného posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom,
že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě
je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatelka
je přesvědčena, že jí měl být udělen azyl, neboť byla v zemi původu sexuálně obtěžována
nadřízeným v zaměstnání, nemohla sehnat práci a nyní se snaží legalizovat pobyt v České
republiky. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že – jak správně uvedl žalovaný
i krajský soud – rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu vylučuje možnost posuzovat
podmínky pro udělení azylu podle §12 či §14 zákona o azylu. Rozhodnutí podle §16 zákona
o azylu znamená, že nastoupí některý v tomto ustanovení předpokládaný důvod, pročež
se žalovaný žádostí o udělení azylu nemůže vůbec meritorně zabývat. Žádost žalobkyně
o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť žalobkyně požádala o azyl
v situaci, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, ačkoliv mohla žádost o udělení azylu podat
i dříve. Byl tedy dán důvod pro zamítnutí žádosti o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. k)
zákona o azylu (nyní srov. §16 odst. 2 zákona o azylu – pozn. soudu); proto nebylo na místě
vůbec zkoumat důvody žalobkyně pro udělení azylu podle §12 či důvody pro udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu ani rozhodovat o existenci překážky
vycestování podle §91 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud v souladu s názorem krajského
soudu dospěl k závěru, že žalovaný nepochybil, když za výše uvedené situace žádost
žalobkyně o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou; tvrzení stěžovatelky v kasační
stížnosti o jejích důvodech pro udělení azylu tedy nejsou právně relevantní. Důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto není dán.
Dalším důvodem kasační stížnosti stěžovatelky byl důvod podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Tento důvod kasační stížnosti stěžovatelka uvedla pouze
v obecné rovině a ani v doplnění kasační stížnosti, k němuž byla soudem vyvána, neuvedla
konkrétní skutečnosti, v nichž porušení procesních předpisů v řízení o udělení azylu spatřuje.
V pouhé citaci ustanovení správního řádu nebo mezinárodněprávního dokumentu však nelze
spatřovat řádně uplatněný důvod kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud nemohl
na základě důvodu kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí
přezkoumat.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem
advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7
s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony
právní služby – první poradu s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění
kasační stížnosti ze dne 7. 12. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu
s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů; celkem tedy odměna advokáta činí 2150 Kč. Protože advokát soudu
doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení
o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35
odst. 7 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 408,50 Kč, odměna advokáta navýšená o daň tedy činí celkem 2558,50 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu