ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.102.2006
sp. zn. 3 Azs 102/2006 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce
V. H., zast. Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem Praha 7, Jana Zajíce 36,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 375/2004 - 22,
ze dne 10. 10. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného č.j. OAM–631/VL-07-P17-2004, ze dne 24. 5. 2004.
Rozhodnutím správního orgánu nebyl stěžovateli udělen azyl v České republice z důvodu
nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný rozhodl ,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že stěžovatel nebyl v zemi
původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nejsou v jeho případě dány
ani důvody pro udělení azylu podle ust. §12 písm. b) zákona o azylu. O udělení azylu požádal
stěžovatel až poté, co bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění. K obecné námitce
nesprávného posouzení skutkového stavu věci soud uvedl, že správní orgán dle jeho názoru
dodržel postup podle ust. §33 odst. 2 a ust. §34 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobci byl
v průběhu správního řízení dán prostor k tomu, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí,
případně navrhl jejich doplnění. Tohoto svého práva nevyužil. Zjištění žalovaného,
podle nichž stěžovatel nebyl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv
a svobod, či z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů, jsou podle soudu dostatečně prokázaná.
Skutkový stav tak byl zjištěn dostatečně, žalovaný vycházel při svém rozhodování
z objektivních zpráv o zemi původu stěžovatele a s jejich obsahem, jakož i se všemi tvrzeními
stěžovatele se náležitě vypořádal. Pochybení soud neshledal ani v rozhodnutí žalovaného
podle ust. §13, §14, resp. §91 zákona o azylu. Z uvedených důvodů žalobu podle ust. §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou
zamítl.
V podané kasační stížnosti stěžovatel opakuje žalobní námitku porušení procesních
předpisů v řízení před správním orgánem, konkrétně ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46
správního řádu. Žalovaný podle něj nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci. Dále
má stěžovatel za to, že důkazy, které si správní orgán pro rozhodnutí opatřil, nebyly úplné,
čímž opět porušil ust. §32 odst. 1, jakož i §34 odst. 1 správního řádu, a nemohl tudíž
správně posoudit pro rozhodnutí podstatné otázky skutkové a právní. Rozhodnutí žalovaného
proto dle stěžovatele nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi
rozhodnutím a podkladem pro ně. Stěžovatel je na Ukrajině pronásledován a má zde neustálé
potíže s místními mafiány. Stát tyto poměry trpí a pravděpodobně i podporuje. V dalším textu
se stěžovatel dovolává čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení
uprchlíků, vydané Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě,
podle kterého se může stát, že žadatel byl podroben různým opatřením, která sama o sobě
ještě nepředstavují pronásledování, ale jsou v některých případech spojena s dalšími
zápornými faktory a v konečném součtu pak mohou vyvolat efekt, který může opravňovat
k tvrzení o opodstatněnosti pronásledování na kumulativním základě. Žádá proto Nejvyšší
správní soud, aby rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení. Současně žádá, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný
účinek.
Správní orgán ve svém vyjádření ze dne 22. 2. 2006 popřel oprávněnost podané
kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak rozhodnutí ve věci azylu, tak rozsudek soudu
byly vydány v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti proto odkázal
na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů, avšak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu přitom zjistil následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
Žádost o udělení azylu na území ČR podal stěžovatel dne 18. 2. 2004. Pohovor
k žádosti byl se stěžovatelem proveden dne 21. 4. 2004 v p. s. Č. v jazyce ruském za
přítomnosti tlumočníka. Ukrajinu stěžovatel opustil z důvodu potíží s mafií, zapříčiněných
jeho neschopností splatit dluh ve výši 2000 dolarů. Po ukončení základní vojenské služby
chtěl pracovat u policie, jeho žádost však byla odmítnuta s odůvodněním, že jeho matka je
Ruska a on sám v Rusku 10 let žil. Částečně ruský původ stěžovatele byl důvodem neúspěchu
rovněž při hledání práce v jiných oborech. Rozhodl se proto podnikat a s přítelem začali
obchodovat se dřevem. Pro začátek si půjčili každý určitý obnos. Hned první zásilka však
byla zabavena policií, neboť údajně neměli v pořádku doklady. Stěžovatel nebyl schopen
splatit dluh v dohodnutém termínu. Věřitelé n a něj začali vyvíjet nátlak, jenž vyvrcholil
fyzickým napadením a výhružkou zabití. Stěžovatel se obrátil na policii. Ta údajně věc
prověřila, ale bezvýsledně. Stěžovatel se ukryl u přítele a zažádal o pas, neboť se rozhodl
odjet do ČR. Zde se jistou dobu zdržoval u přítelovy známé v Praze. Po policejní kontrole
bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, zažádal proto o azyl. Na Ukrajině nikdy
problémy se státními orgány neměl, v případě návratu se obává ohrožení života ze strany
svých věřitelů.
Součástí správního spisu jsou tyto dokumenty: Zpráva Ministerstva zahraničních
věcí USA o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2003; Příručka Ministerstva vnitra
Velké Británie Ukrajina – hodnocení země z října 2002; část Příručky Ministerstva vnitra
Velké Británie Ukrajina – hodnocení země z dubna 2003 a informace z databanky ČTK.
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu
z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Důvod podle ust. §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky aplikace ust. §12 zákona
o azylu, neboť je přesvědčen, že je v zemi původu pronásledován, pročež mu měl být azyl
v ČR udělen. Důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pak spatřuje v porušení
ustanovení procesního předpisu žalovaným v azylovém řízení.
Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody
jsou toliko potíže se soukromými osobami (s tzv. mafií) v domovském státě je podle §12, §13
odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu zřejmě bezdůvodná a to tím spíše, pokud žadatel podal
žádost o azyl až po delším pobytu v České republice a po policejní kontrole, což svědčí
tomu, že důvodem žádosti nebyly problémy žalobce se státními orgány domovského státu,
ale toliko snaha o legalizaci pobytu v České republice. Na žadatele se v tomto případě
nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění
zákona č. 2/2002 Sb. (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 4 Azs 7/2003 - 60; www.nssoud.cz) Závěr žalovaného, jakož i krajského soudu,
podle něhož nebyl stěžovatel v zemi původu pronásledován z azylově relevantních důvodů,
je tudíž správný a důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. a) není naplněn.
(Ej 241/2003)
Stěžovatel dále v kasační stížnosti namítá porušení procesních předpisů správním
orgánem, konkrétně §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 správního řádu. Ze správního
spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že je v něm založena žádost o udělení azylu, protokol
o pohovoru k žádosti o udělení azylu, který byl se stěžovatelem proveden, jakož i výše
uvedené zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA a Ministerstva vnitra Velké Británie
o situaci na Ukrajině a základní informace o Ukrajině z infobanky ČTK. Výpovědi samotného
stěžovatele ve správním řízení a podklady zajištěné správním orgánem o situaci na Ukrajině
představovaly potřebné podklady pro rozhodnutí a žalovaný tak dostál své povinnosti zjistit
přesně a úplně skutečný stav věci (§32 odst. 1 správního řádu). Lze také konstatovat,
že správní orgán použil k dokazování prostředků, které nepochybně vedly ke zjištění,
resp. objasnění skutečného stavu věci, a které jsou v souladu se zákony, resp. byly zákonným
způsobem získány a provedeny. Nedošlo tedy ani k porušení §34 odst. 1 správního řádu.
Po ověření, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákony, orgánem k přijetí takového
rozhodnutí příslušným a že obsahuje předepsané náležitosti, proto nemohl Nejvyšší
správní soud přisvědčit ani námitce porušení §46, resp. §3 odst. 4 správního řádu.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v daném případě neshledal naplnění ani stěžovatelem
tvrzeného důvodu kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Co se nakonec týká odkazu na článek 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků, není z kasační stížnosti zřejmé, jaká „různá opatření“,
resp. jaké „záporné faktory“ má stěžovatel na mysli, a jakým způsobem by tedy měl c itovaný
článek dopadat na konkrétní případ stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto k tomuto odkazu
nepřihlížel.
Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený
rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem netrpí vadami podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) ani b) s. ř. s., a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zákona o azylu má podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu
odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto prá vo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující
rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu