ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.108.2006
sp. zn. 3 Azs 108/2006 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce I. I., zast. JUDr. Janou Sedláčkovou,
advokátkou se sídlem Brno, Palackého tř. 33, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 13. 2. 2006, č. j. 56 Az 203/2005 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce JUDr. Janě Sedláčkové,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1279,25 Kč. Tato částka bude
jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci
tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4
s. ř. s. stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 9. 12. 2005, č. j. OAM-992/LE-B01-B02-2005. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle
ust. §16 odst. 2 zák. č. 325/1999 Sb. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba postrádá
náležitosti uvedené v ustanoveních §37 odst. 2 a 3 a §71 odst. 1 písm. a) až f) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a pro postup soudu podle dílu
prvního, hlavy druhé, části třetí s. ř. s. tak nejsou splněny podmínky řízení. Krajský soud
proto žalobu odmítl.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že je z jeho žaloby patrné, kterému soudu
je určena, kdo ji činí, čeho se domáhá, je podepsána i datována. Dle jeho názoru dále obsahuje
vylíčení důvodů, pro které stěžovatel s rozhodnutím správního orgánu nesouhlasí, a lze tak
dospět k závěru, že obsahuje minimálně jeden žalobní bod. Soud měl proto postupovat podle
ust. §35 odst. 7 s. ř. s. a stěžovatele vyzvat k opravě nebo odstranění vad podání a stanovit
k tomu lhůtu. V tom, že krajský soud takto nepostupoval, spatřuje stěžovatel jeho procesní
pochybení a dovozuje, že pro odmítnutí žaloby neexistovaly relevantní důvody. Žádá proto
Nejvyšší správní soud, aby usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení
bylo krajským soudem vydáno dne 13. 2. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou projednatelnosti žaloby, resp. podmínek postupu soudu podle ust. §35 odst. 7 s. ř. s.
se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 9. 8. 2004, č. j. 2 Azs
63/2004 - 46, rozsudku ze dne 27. 2. 2004, č. j. 4 Azs 3/2004 - 48, www.nssoud.cz
či rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publ. pod č. 113/2004 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě
nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží
v souladu s §11 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby
učiněný v řízení o kasační stížnosti ve výši 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši
paušální částky 75 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 1075 Kč. Protože
je ustanovená advokátka plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu
o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle §37
odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 204,25 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy
přiznává náhrada nákladů v celkové výši 1279,25 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu