ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.112.2006
sp. zn. 3 Azs 112/2006 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra
Průchy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: T. T., zastoupené Mgr.
Ondřejem Adametzem, advokátem se sídlem Brno, Pekařská 12, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2006, č. j. 62 Az 51/2005 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též stěžovatelka) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 8. 2005, č.j. OAM-1280/VL-19-HA08-2005.
Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zák. č. 325/1999 Sb. Krajský soud vzal
za prokázané, že stěžovatelka neopustila Mongolsko z důvodu pronásledování za uplatňování
politických práv a svobod, nebo pro odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství nebo politického přesvědčení. Jako jediný důvod žádosti o azyl naopak uvedla
neustálé neshody s bývalým manželem, resp. snahu o legalizaci pobytu na území ČR.
Správní orgán proto podle soudu nepochybil, zamítl-li žádost stěžovatelky jako zjevně
nedůvodnou podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť stěžovatelka neuvedla
skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených
v §12 cit. zákona.
V kasační stížnosti stěžovatelka dovozovala existenci důvodu uvedeného v ust. §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
neboť je přesvědčena, že jsou v jejím případě naplněny zákonné podmínky pro udělení azylu
podle ust. §12 písm. b) zákona o azylu. Náleží totiž k sociální skupině ve smyslu tohoto
ustanovení. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Současně žádá, aby byl její kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 11. 1. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší
správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl
nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti
krajských soudů. Otázkou problémů ze strany bývalých partnerů žadatelek o azyl se Nejvyšší
správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 31. 3. 2004, č. j. 6 Azs 41/2004 - 67,
www.nssoud.cz; výkladem pojmu „sociální skupina“ pak např. v rozsudku ze dne 19. 5. 2004,
č. j. 5 Azs 63/2004 - 60, publ. pod č. 364/2004 Sb. NSS, příp. v rozsudku ze dne 14. 1. 2004,
č. j. 2 Azs 69/2003 - 48, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně
dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5
zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb. podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek,
nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu