ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.123.2006
sp. zn. 3 Azs 123/2006 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce A. B.,
zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Na Jíkalce 13, Plzeň, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt.
schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2005, č. j. OAM-
691/LE-B04-B04-2004, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 59 Az 8/2005, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2005, č. j. 59 Az 8/2005 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto usnesení nebyl žalobci (dále též
„stěžovatel“) udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů; současně na něj nebyla vztažena překážka vycestování podle
§91 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2005, č. j. 59 Az 8/2005 - 23, byla
zamítnuta žaloba žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel
namítl, že žalovaný v řízení o udělení azylu porušil §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 spr. ř.
Dále se odvolal na čl. 43 a 53 Příručky postupů a kritérií pro určování právního postavení uprchlíků
a navrhl zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti.
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 2006, č. j. 59 Az 8/2005-54, byl stěžovateli
ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokát Mgr. Roman Seidler. Usnesením téhož
soudu ze dne 18. 4. 2006, č. j. 59 Az 8/2005 - 62, byl stěžovatel prostřednictvím tohoto advokáta
vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení usnesení uvedl, v jakém rozsahu a z jakých
konkrétních důvodů kasační stížnost podává, s tím, že v případě neodstranění vad kasační stížnosti
bude kasační stížnost odmítnuta. Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 20. 4. 2006, kasační
stížnost však nedoplnil.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Kasační stížnost nesplňuje náležitosti pro to, aby na jejím základě bylo možné rozhodnutí
krajského soudu věcně přezkoumat. Pouhý obecný odkaz na §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1
a §46 spr. ř. a citace některých mezinárodněprávních dokumentů neumožňují Nejvyššímu správnímu
soudu kasační stížnost věcně projednat, neboť v těchto odkazech nelze spatřovat důvody kasační
stížnosti. Stěžovatel, jenž byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, byl jeho
prostřednictvím soudem vyzván k odstranění vad kasační stížnosti tak, aby uvedl, v jakých
skutečnostech spatřuje důvody kasační stížnosti. Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně
podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. Kasační stížnost však nebyla doplněna.
Nejvyšší správní soud se tedy kasační stížností nemohl zabývat, neboť v ní nebyl dán rozsah
přezkumu rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn
sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Pouhá citace
ustanovení správního řádu a některých mezinárodněprávních dokumentů nepředstavuje důvody
kasační stížnosti. Zastoupený stěžovatel byl Krajským soudem v Plzni vyzván k odstranění vad
kasační stížnosti a řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě, že tak neučiní.
Kasační stížnost však nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, proto Nejvyšší správní soud konstatuje,
že přes výzvu soudu a poučení o možných následcích nebyly odstraněny vady kasační stížnosti a tato
skutečnost představuje nedostatek, pro který není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně
podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl. Za této procesní situace se z důvodu nadbytečnosti již
samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. použitého
přiměřeně podle §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Stěžovateli byl pro toto řízení před
soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyššímu správnímu soudu však do dne jeho
rozhodnutí nebylo prokázáno, že v daném případě proběhla první porada s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, proto o odměně advokáta za zastupování v řízení o této kasační stížnosti nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu