ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.124.2005
č. j. 3 Azs 122/2005 – 65
3 Azs 123/2005
3 Azs 124/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobců:
a) B. B., b) D. D., a c) nezl. U. B., žalobkyně c) zastoupena zákonnou zástupkyní D. D.,
zastoupeni JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem Společné advokátní kanceláře Pelíšek,
Navrátil a partneři, v. o. s. se sídlem Brno, Bašty 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě č. j. 24 Az 507/2004 - 33 ze dne 5. 1. 2005,
takto:
I. Kasační stížnosti ve věcech vedených u Nejvyššího správního soudu pod spisovými
značkami 3 Azs 122/2005, 3 Azs 123/2005, 3 Azs 124/2005 se s p o j u j í
ke společnému projednání. Vůdčí věcí se u r č u je věc vedená pod spisovou
značkou 3 Azs 122/2005.
II. Kasační stížnosti se zamítají .
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech.
Odůvodnění:
Včas podanými kasačními stížnostmi totožného znění napadají žalobci (dále též
stěžovatelé) v záhlaví citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byly zamítnuty
jejich žaloby proti rozhodnutím žalovaného č. j. OAM–2310/VL-10-04-2004, ze dne
28. 7. 2004, OAM-2311/VL-10-04-2004, ze dne 26. 7. 2004 a č. j. OAM-2312/VL-10-04-
2004, ze dne 27. 7. 2004. Rozhodnutími správního orgánu nebyl stěžovatelům udělen azyl
v České republice z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný zároveň
ve výroku rozhodnutí rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování
3 Azs 123/2005
3 Azs 124/2005
ve smyslu §91 zákona o azylu. Krajský soud V Ostravě se ztotožnil se závěrem žalovaného,
že důvody žádosti o azyl stěžovateli uváděné nelze považovat za azylově relevantní a tedy
podřaditelné ust. §12 zákona o azylu, ani za natolik závažné a naléhavé, aby bez přistoupení
dalších okolností mohly být vnímány jako zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. §14
zákona o azylu. Krajský soud rovněž neshledal jakékoli důvody, pro které by v daném případě
mohla být dána překážka vycestování ve smyslu ust. §91 zákona o azylu. Z odůvodnění
napadeného rozsudku nakonec vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými
úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě
kterých rozhodoval. Nic ze správního spisu naopak nenaznačuje, že by se žalovaný nezabýval
věcí žalobců odpovědně a svědomitě, ani námitka týkající se nedodržení procesních předpisů
žalovaným proto není důvodná.
Stěžovatelé napadají rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z důvodu podle ust. §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Soud především nesprávně posoudil splnění
podmínek pro udělení azylu stěžovatelům z důvodů vymezených v ustanovení §12 zákona
o azylu. Bývalý manžel stěžovatelky b), který dlouhodobě a systematicky fyzicky napadal
rodinu stěžovatelů, patří k sociální skupině, která je díky svému ekonomickému a s ním
souvisejícímu společenskému postavení schopna v korupčním prostředí mongolského státu
zásadním způsobem fakticky řídit postup příslušných mongolských státních orgánů,
zejm. orgánů policejních složek. Pronásledování stěžovatelů, byť v konečném důsledku
realizované fyzickou osobou, je tak státními orgány v jejich zemi původu trpěno a dokonce
i nepřímo podporováno. Do země původu se stěžovatelé nemohou vrátit, neboť by jim zde
hrozilo nebezpečí pronásledování ze strany státních orgánů zkorumpovaných bývalým
manželem stěžovatelky b), čímž je v případě stěžovatelů dána rovněž překážka vycestování
podle ust. §91 zákona o azylu. Stěžovatelé proto navrhují Nejvyššímu správnímu soudu,
aby napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto k dalšímu řízení.
Současně stěžovatelé navrhli, aby byl jejich kasačním stížnostem přiznán odkladný účinek.
Správní orgán ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 2005 popírá oprávněnost námitek
kasační stížností vznesených. Má za to, že jak rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě byly vydány v souladu s právními předpisy. Ani problémy
se soukromými osobami, ani snaha o legalizaci pobytu na území ČR nejsou důvody azylově
relevantní. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil tyto pro posouzení věci rozhodné
skutečnosti: Žádost o udělení azylu na území České republiky podali stěžovatelé dne
6. 7. 2004, pohovor k žádosti byl proveden dne 22. 7. 2004 v P. s. V.L. na žádost stěžovatelů
v jazyce mongolském za přítomnosti tlumočníka. Stěžovatelé přicestovali do České republiky
v červenci 2003 na turistické vízum, po jeho vypršení zde pobývali nelegálně. Z důvodu další
legalizace pobytu se rozhodli zažádat o azyl. Do ČR přicestovali po vleklých problémech s
bývalým manželem stěžovatelky b), který jim komplikoval život v zemi původu tím, že je
obtěžoval, žádal po nich peníze či alkohol; nedali-li mu je, žádal vydání své dcery
[stěžovatelky c)]. Stěžovatele a) fyzicky napadl. Toto stěžovatel a) nahlásil na policii. Policie
útočníka zadržela, dle výpovědi stěžovatelky b) jej na den uvěznila, a uložila mu pokutu. Po
propuštění se však problémy opakovaly, tyto již na policii stěžovatelé nehlásili. Situaci se
rozhodli řešit odchodem z Mongolska do České republiky, kde chtějí v klidu žít, pracovat,
resp. studovat. Se státními orgány, soudy či policií v Mongolsku nikdy žádné potíže neměli.
3 Azs 123/2005
3 Azs 124/2005
Ve spisech jsou založeny zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA o stavu dodržování
lidských práv v Mongolsku za rok 2003 a informace ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne
16. 6. 2004, č. j. 121830/2004-LP.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
Stěžovatelé odůvodňují svou kasační stížnost tím, že bývalý manžel stěžovatelky b)
patří k sociální skupině, která je díky svému ekonomickému a s ním souvisejícímu
společenskému postavení schopna v korupčním prostředí mongolského státu zásadním
způsobem fakticky řídit postup příslušných mongolských státních orgánů, zejm. orgánů
policejních složek. Pronásledování stěžovatelů je tak státními orgány v jejich zemi původu
trpěno, ba dokonce i nepřímo podporováno. Krajský soud v Ostravě proto nesprávně posoudil
aplikaci §12 zákona o azylu žalovaným, když důvody podle citovaného ustanovení zákona
o azylu jsou v případě stěžovatelů zřejmě dány. Uvedené skutečnosti posoudil Nejvyšší
správní soud jako nejen v přímém rozporu s tím, co stěžovatelé v průběhu azylového řízení
uvedli [žádá-li bývalý manžel stěžovatelky b) tuto o peníze či alkohol, nenapovídá to nic
o nadstandardnosti jeho ekonomického postavení v zemi; stěžovatelé jakékoli problémy
se státními orgány výslovně popřeli], jakož i s obsahem přiložených zpráv Ministerstva
zahraničních věcí USA, jedná se též o skutečnosti, které stěžovatelé uvádějí v kasační
stížnosti poprvé a uplatňují je tak poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí ve smyslu
ust. §109 odst. 4 s. ř. s. K těmto skutečnostem však Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Výše uvedené pak platí i o námitce nesprávného posouzení otázky překážky
vycestování soudem. Tvrzení o korupci mongolských státních orgánů bývalým manželem
stěžovatelky b) je zde uplatněno poprvé od počátku řízení před správním orgánem, a jedná
se tudíž rovněž o skutečnost, k níž Nejvyšší správní soud ze zákona nepřihlíží.
Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě netrpí vadou podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
S přihlédnutím k ust. §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci
úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné
úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 8. února 2006
3 Azs 123/2005
3 Azs 124/2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu