ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.147.2006
sp. zn. 3 Azs 147/2006 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: nezl. K. C., zast. zák. zástupkyní V. H., zast.
JUDr. Lumírem Mičánkem, advokátem se sídlem Praha 4, Točitá 1722/18, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 11 Az 17/2005 - 30, ze dne 28. 2. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, č.j. OAM-6174/VL-01-P07-R2-2001, ze dne 24. 6. 2005. Uvedeným
správním rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „azylový zákon“). Zároveň správní orgán rozhodl,
že se na stěžovatele vztahuje překážka vycestování podle §91 azylového zákona. Městský
soud v Praze shledal, že napadené správní rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem,
a proto žalobu s odkazem na §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze kasační stížností. Má za to,
že správní orgán rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a soud měl
proto jeho rozhodnutí zrušit. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní podmínky řízení,
tj. zda byla kasační stížnost podána osobou oprávněnou a zda byla podána včas. Jelikož byl
stěžovatel účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), lze uzavřít,
že kasační stížnost byla podána osobou oprávněnou.
Pokud jde o otázku, zda byla kasační stížnost podána včas, pak podle §106 odst. 2
s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Zmeškání
lhůty podle tohoto ustanovení nelze prominout. Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená
tímto zákonem počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek. Podle §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní
licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
V souladu s §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu, který napadené
rozhodnutí vydal, přičemž lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího
správního soudu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla stěžovatelem podána
opožděně.
V daném případě má Nejvyšší správní soud za prokázané, že rozsudek Městského
soudu v Praze byl právnímu zástupci stěžovatele, JUDr. Lumíru Mičánkovi doručen
dne 30. 3. 2006 (zjištěno z doručenky založené v soudním spise). Dvoutýdenní lhůta
pro podání kasační stížnosti tedy začala běžet dne 31. 3. 2006 a uplynula v souladu s výše
cit. ustanoveními s. ř. s. dne 13. 4. 2006, což byl také poslední den, kdy bylo možné předat
kasační stížnost buď Městskému soudu v Praze nebo Nejvyššímu správnímu soudu,
popř. jednomu z uvedených soudů tuto stížnost zaslat prostřednictvím držitele poštovní
licence. Jak Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, stěžovatel v dané věci podal kasační
stížnost prostřednictvím svého zástupce sice ke správnému soudu, tj. Městskému soudu
v Praze, avšak až dne 14. 4. 2006, tj. po lhůtě k podání kasační stížnosti stanovené v §106
odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud byl proto nucen kasační stížnost proti rozsudku Městského
soudu v Praze odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) za použití §120 s. ř. s. jako opožděně
podanou, aniž by se mohl zabývat její důvodností.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu