ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.2.2006
sp. zn. 3 Azs 2/2006 - 91
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní
věci žalobců: a) K. D., b) A. D., c) Z. D., d) nezl. K. K., e) nezl. D. K., f) nezl. A. K.,
nezletilí žalobci d), e) a f) zastoupeni žalobkyní c) jako zákonnou zástupkyní, zastoupeni
opatrovníkem Mgr. J. V., justičním čekatelem Krajského soudu v Hradci Králové, všichni
právně zastoupeni JUDr. Petrem Kyselákem, advokátem se sídlem Olomouc, Krapkova 38,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského
soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 30 Az 128/2004, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 8. 2004 č. j. OAM-1739/VL-10-K02-2004, ze dne 13. 8. 2004
č. j. OAM-1738/VL-10-K01-2004 a ze dne 13. 8. 2004 č. j. OAM-1737/VL-10-K03-2004,
v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
10. 2. 2005, č. j. 30 Az 128/2004 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobců advokátu JUDr. Petru Kyselákovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 5250 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 8. 2004 č.j. OAM-1739/VL-10-K02-2004 bylo
zastaveno řízení o udělení azylu žalobci a) dle ustanovení §25 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době
rozhodování ve věci (dále jen „zákon o azylu“), rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 8. 2004
č.j. OAM-1738/VL-10-K01-2004 bylo zastaveno řízení o udělení azylu žalobkyni b)
dle ustanovení §25 písm. a) zákona o azylu a rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 8. 2004
č.j. OAM-1737/VL-10-K03-2004 bylo zastaveno řízení o udělení azylu žalobcům c), d), e)
a f) dle ustanovení §25 písm. a) zákona o azylu. Žalovaný v uvedených rozhodnutích
konstatoval, že v průběhu správního řízení obdržel písemná prohlášení žalobců (dále
i „stěžovatelé“) ze dne 13. 8. 2004, kterými vzali své žádosti o udělení azylu zpět. Vzhledem
k této skutečnosti byla řízení o udělení azylu zastavena.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 2. 2005 č. j. 30 Az 128/2004 –
32 zamítl žaloby podané žalobci (jednotlivé věci, které byly ve správním řízení vedeny
odděleně, byly v řízení soudním spojeny ke společnému projednání) proti shora citovaným
rozhodnutím žalovaného. Krajský soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl,
že z příslušných správních spisů jednoznačně zjistil, že všichni žalobci vzali dne 13. 8. 2004
své žádosti o udělení azylu zcela dobrovolně a z vlastního rozhodnutí zpět. Učinili
tak na tiskopise, který obsahuje prohlášení o zpětvzetí žádosti o udělení azylu jak v českém,
tak ruském jazyce, a to včetně poučení o tom, že na základě zpětvzetí žádosti o udělení azylu
bude řízení o udělení azylu podle ustanovení §25 písm. a) zákona o azylu zastaveno.
Dle krajského soudu nelze tedy mít žádné pochybnosti o tom, že žalobci byli při vzetí svých
žádostí o udělení azylu zpět náležitě poučeni, a to i o důsledcích s tím spojených. Krajský
soud je přesvědčen, že své úkony, které spočívaly ve zpětvzetí žádostí o udělení azylu,
mysleli žalobci naprosto vážně, ostatně pro to svědčí i skutečnost, že zároveň žádali
žalovaného o zaplacení cesty zpět do I. Žalovaný tedy postupoval v souladu se zákonem, když
daná správní řízení o udělení azylu dle ustanovení §25 písm. a) zákona o azylu zastavil.
Krajský soud také zdůraznil, že při přezkoumávání správních rozhodnutí ve správním
soudnictví vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu, v době vydání napadených správních rozhodnutí byly žádosti o udělení
azylu vzaty zpět, a proto musela být řízení zastavena, následné odvolání zpětvzetí žádostí již
nemohla mít na věci žádný vliv.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podali stěžovatelé včas
kasační stížnost, ve které uplatňují důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelé se domnívají, že žalovaný
nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, důkazy, které
si žalovaný opatřil, nebyly úplné a jeho rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů.
Stěžovatelé připouštějí, že pod tlakem osobních problémů vzali žádosti o azyl zpět,
ale zároveň uvádějí, že si pak uvědomili, co by pro ně návrat do země původu znamenal,
proto se rozhodli v řízení pokračovat a udělení azylu nadále usilovat. V doplnění kasační
stížnosti stěžovatelé namítají, že žalovaný při zjišťování skutkové podstaty věci porušil
podstatným způsobem zákon, když v řízení porušil zásadu materiální pravdy, neboť nezjistil
spolehlivě a úplně okolnosti vedoucí ke zpětvzetí žádosti o azyl a omezil se jen na formální
stránku věci. Stěžovatelé navrhují, aby rozsudek krajs kého soudu byl zrušen a věc vrácena
k dalšímu řízení, současně navrhují přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť
se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu, byly
vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný konstatuje, že v průběhu správního
správního řízení stěžovatelé učinili písemné prohlášení ze dne 13.8.2004, kterým vzali svou
žádost o udělení azylu zpět, proto byla řízení dle ustanovení §25 písm. a) zákona o azylu
zastavena. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Stěžovatelé v kasační stížnosti předně uplatňují důvod dle ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., tedy tvrdí vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelé již v žalobách namítali, že žalovaný
v rámci daných správních řízení o udělení azylu nevyšel ze spolehlivě, přesně a úplně
zjištěného skutkového stavu věci. Krajský soud se žalobními námitkami řádně zabýval
a dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud má
stejně jako krajský soud za to, že byly splněny podmínky pro zastavení ří zení o udělení azylu
podle ustanovení §25 písm. a) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se řízení o udělení
azylu zastaví, jestliže žadatel o udělení azylu vzal žádost o udělení azylu zpět. Stěžovatelé
vzali své žádosti o udělení azylu zpět shodně dne 13. 8. 2004 s tím, že berou na vědomí,
že na základě zpětvzetí žádosti o udělení azylu budou ve smyslu ustanovení §25 písm. a)
zákona o azylu řízení o udělení azylu zastavena, což se také napadenými rozhodnutími
žalovaného ze dne 13. 8. 2004 stalo. Skutečnost, že stěžovatelé v podáních předaných
žalovanému dne 2. 9. 2004, vyjádřili zájem vzít svá zpětvzetí žádostí o udělení azylu zpět,
nemohla mít na již zastavená správní řízení žádný vliv.
Stěžovatelé v kasační stížnosti dále namítají, že žalovaný se omezil jen na posouzení
formální stránky věci a neposuzoval věc z pohledu toho, že stěžovatelé zpětvzetí žádostí
o udělení azylu učinili pod tlakem osobních problémů. Nejvyšší správní soud uvádí,
že tuto námitku nelze přijmout, neboť projevy vůle stěžovatelů – zpětvzetí žádostí o udělení
azylu ze dne 13. 8. 2004 nevzbuzovaly žádné pochybnosti a stěžovatelé navíc potvrdili,
že tyto úkony učinili dobrovolně z vlastního rozhodnutí. Ostatně žádné ustanovení zákona
o azylu neukládá správnímu orgánu povinnost, aby se při rozhodování o zastavení řízení
na základě zpětvzetí žádosti o udělení azylu zabýval okolnostmi, které žadatele o udělení
azylu k takovému úkonu vedly.
Krajský soud nenalezl ve správních řízení o udělení azylu stěžovatelům namítané
vady a s napadeným rozhodnutím žalovaného vyslovil souhlas. Nejvyšší správní soud
se s rozhodnutím krajského soudu ztotožňuje a nepovažuje stěžovateli uplatněný stížnostní
důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za oprávněný.
Co se týče stěžovateli dovolávanéh o důvodu kasační stížnosti dle ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., který nebyl v podané kasační stížnosti jakkoliv blíže specifikován,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že se jím za této situace a v uvedeném rozsahu nemohl
zabývat.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
S přihlédnutím k ustanovení §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nem ají proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný
správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti
přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznal (ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Hradci Králové stěžovatelům k jejich žádosti ustanovil zástupcem
advokáta pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady
spočívají v odměně za společný úkon právní služby pro šest zastupovaných osob v částce
4800 Kč [§9 písm. f), §11 odst. 1 písm. d) a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
do 31.8.2006] a v náhradě hotových výdajů v částce 450 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky),
celkem tedy 5250 Kč. Tato částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
k rukám ustanoveného zástupce JUDr. Petra Kyseláka do 1 měsíce od právní moci rozsudku
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu