ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.218.2005
sp. zn. 3 Azs 218/2005 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce: A.
V., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2004, č. j. 62 Az 66/2004 –
17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené advokátce žalobce JUDr. Elišce Markové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 6. 2004, č. j. OAM-2125/VL-07-08-2004 byla
žádost žalobce (dále i „stěžovatel“) o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle
ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný uvedl, že na základě výpovědí žalobce bylo zjištěno, že naposledy
vstoupil na území České republiky dne 16. 2. 2003 a prokázal se cestovním dokladem
Ukrajiny a turistickým vízem na dvacet dnů. Po ukončení platnosti víza zde pobýval
nelegálně, ale žádným způsobem si pobyt neupravil. Dne 30. 5. 2004 mu bylo uděleno správní
vyhoštění na dobu tří let za nelegální pobyt na území České republiky. Z výpovědi žalobce
vyplynulo, že ačkoliv do doby, než mu bylo uděleno rozhodnutí o správním vyhoštění, měl
možnost se zde svobodně pohybovat a tedy i vejít do kontaktu se zástupci státních orgánů
České republiky, této možnosti nevyužil a žádost o u dělení azylu podal až poté
(dne 9. 6. 2004), co byl potrestán za porušení předpisů o pobytu cizinců na území České
republiky. Vyjádření žalobce, k okolnostem, které bránily požádat o azyl v dřívější době, bylo
zjevně subjektivní a nikterak nezpochybnilo skutečnost, že důvody, které uvedl v průběhu
správního řízení, mu byly známy již dříve, a v podání žádosti o udělení azylu na území České
republiky mu objektivně nic nebránilo. Během správního řízení bylo dle žalovaného
nepochybně prokázáno, že žalobce podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout
se nepříznivým důsledkům rozhodnutí o správním vyhoštění z území České republiky,
ačkoliv mohl požádat o udělení azylu již dříve. Žalovaný proto shledal naplnění podmínek
ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 11. 2004, č. j. 62 Az 66/2004 - 17 zamítl
žalobu podanou žalobcem proti shora citovanému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění
rozsudku krajský soud shrnul dosavadní skutková a právní zjištění ve věci a mimo jiné uvedl,
že v řízení bylo prokázáno, že žalobce pobýval na území České republiky od 16. 2. 2003,
dne 30. 5. 2004 obdržel správní vyhoštění a byla mu stanovena povinnost vycestovat.
O udělení azylu požádal žalobce až dne 9. 6. 2004, tedy až po obdržení správního vyhoštění.
Krajský soud se ztotožnil názorem žalovaného vysloveným v napadeném rozhodnutí,
že žalobci nic nebránilo v tom, aby o azyl požádal dříve a že do azylového řízení vstoupil
s cílem vyhnout se uloženému správnímu vyhoštění. Krajský soud dospěl k závěru,
že žalovaný nepochybil, jestliže žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou podle
ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, a po provedeném řízení žalobu zamítl jako
nedůvodnou dle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
v platném znění (dále jen “s. ř. s.“).
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal stěžo vatel včas kasační stížnost,
ve které uplatňuje důvody uvedené v ustanoveních §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.
Stěžovatel namítá, že žalovaný i krajský soud posoudily jeho případ v rozporu se zákonem
o azylu. Dále stěžovatel obecně namítá, že krajský soud nesprávně posoudil v předcházejícím
řízení právní otázky a vady řízení namítané stěž ovatelem, které spočívají v tom, že skutková
podstata, ze které žalovaný správní orgán vycházel nemá oporu ve správním spisu. Stěžovatel
také uvádí, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a následného odjezdu
na Ukrajinu, kde mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Stěžovatel navrhuje, aby
napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu projednání, zároveň
navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť má za to,
že jak jeho rozhodnutí, tak napadený rozsudek, byly vydány v souladu s právními předpisy,
odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná
ve správním řízení. Stěžovatel dle žalovaného pot vrdil, že podal žádost o azyl se záměrem
vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění a ve snaze legalizovat si zde pobyt. Žalovaný
považuje kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje ji zamítnout a nepřiznat jí odkladný
účinek.
V předloženém správním spise je založen předávací protokol cizince, který projevil
úmysl požádat o azyl na území České republiky, Policie České republiky, Oblastního
ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Oddělení cizinecké policie Frýdek Místek,
ze dne 7. 6. 2004, v němž se uvádí, že stěžovatel přicestoval na území České republiky dne
16. 2. 2003, a že bylo mu uděleno správní vyhoštění s platností do 30. 5. 2007. V žádosti
o udělení azylu ze dne 9. 6. 2004 stěžovatel uvedl, že Ukrajinu opustil 15. 2. 2003 ze strachu
z banditů, v České republice chce žít a pracovat, v případě návratu se obával lidí, kteří od něj
vymáhali peníze. Při pohovoru k žádosti o udělení azylu dne 16. 6. 2004 stěžovatel podrobně
popsal potíže, které jej provázely na Ukrajině (dostal se do problémů v zaměstnání, neznámí
muži po něm požadovali vrácení finančních prostředků). Stěžovatel dále uvedl, že do České
republiky přicestoval na turistické vízum na dvacet dnů, pracoval zde, i když neměl pracovní
povolení, po vypršení platnosti víza zde pobýval nelegálně. O azyl se stěžovatel rozhodl
požádat poté, co mu bylo uděleno správní vyhoštění (dne 30. 5. 2004), neměl jiné východisko,
na Ukrajinu se nechtěl vrátit. Na otázku, jestli mu něco bránilo požádat o udělení azylu ihned
po příjezdu do České republiky, stěžovatel odpověděl, že mu nikdo a nic nebránilo, ale bál se
tak učinit, protože se dozvěděl, že pokud by mu azyl nebyl udělen, musel by se vrátit na
Ukrajinu, proto nechtěl riskovat. Stěžovatel také uvedl, že neměl ve vlasti žádné problémy se
státními orgány.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti
napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za vhodné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu komplexně posuzovat otázku, zda měl
či neměl být stěžovateli azyl udělen, nýbrž má posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami
spadajícími pod vymezení v §103 odst. 1 s. ř. s. tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě
některými dalšími vadami, k jejichž přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán v řízení
zahájeném platně podanou kasační stížností
Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech taxativně
vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu. V projednávané věci aplikoval
žalovaný ustanovení §16 odst. 1 písm. k) téhož zákona, když zamítl
žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou, neboť stěžovatel podal žádost
o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu
dříve.
Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným stěžovatelem uplatněný důvod kasační
stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení.
V projednávaném případě bylo již ve správním řízení o udělení azylu hodnověrně prokázáno,
že stěžovatel na území České republiky přicestoval dne 16. 2. 2003, nejdříve zde pobýval
na základě turistického víza, po vypršení jeho platnosti zde nadále pobýval nelegálně, přičemž
mu nic nebránilo domáhat se ochrany prostřednictvím institutu azylu. Teprve po vydání
rozhodnutí o správním vyhoštění dne 30. 5. 2004, projevil stěžovatel dne 7. 6. 2004 úmysl
požádat o udělení azylu (žádost o udělení azylu pak podal dne 9. 6. 2004). Z uvedených
skutečností krajský soud vyvodil, že jednání stěžovatele (podání žádosti o udělení azylu) bylo
vedeno snahou vyhnout se hrozícímu vyhoštění, a proto vyslovil souhlas s rozhodnutím
žalovaného správního orgánu, kterým byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako
zjevně nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud
se s právním posouzením dané věci krajským soudem ztotožňuje.
Stěžovatel v kasační stížnosti obecně namítá, že skutková podstata, ze které žalovaný
správní orgán vycházel nemá oporu ve správním spisu. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že z předloženého spisu ve věci plyne, že stěžovatel již v žalobě (rovněž pouze v obecné
rovině) namítal porušení několika ustanovení správního řádu žalovaným, krajský soud však
po provedeném řízení namítaná pochybení neshledal. Nejvyšší správní soud má stejně jako
krajský soud za to, že skutková podstata, z níž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel,
má oporu ve správním spisu, že žalovaný zjistil přesně a úplně skutkový stav věci,
pro rozhodnutí si opatřil dostatek podkladů (vycházel především z tvrzení
stěžovatele uváděných v žádosti o udělení azylu a v pohovoru k žádosti), které
zhodnotil v kontextu platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud v řízení neshledal vadu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží
ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.
V kasační stížnosti stěžovatel nově namítá, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České
republiky a následného odjezdu na Ukrajinu, kde mu hrozí vážné nebezpečí z politických
důvodů. Jelikož citovanou skutečnost stěžovatel nezmínil v rámci správního řízení o udělení
azylu vedeného žalovaným ani v rámci řízení o žalobě u krajského soudu, ale teprve
po vydání napadeného rozsudku v kasační stížnosti, nelze k ní v řízení o kasační stížnosti
přihlížet.
Stěžovatel se v úvodu kasační stížnosti výslovně dovolává také důvodů dle ustanovení
§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., citovaná zákonná
ustanovení však dále jakkoliv blíže nespecifikuje, proto se jimi za této situace a v uvedeném
rozsahu nemohl Nejvyšší správní soud zabývat.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako
nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
S přihlédnutím k ustanovení §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný
správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti
přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznal (ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Ostravě stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají
v odměně za dva úkony právní služby v částce 2000 Kč (§7, §9 odst. 3 písm. f/ a §11 odst. 1
písm. b/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a v náhradě hotových výdajů
v částce 150 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem 2150 Kč. Tato částka bude zaplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně JUDr. Elišky Markové do 1 měsíce
od právní moci rozsudku
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu