ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.288.2005
sp. zn. 3 Azs 288/2005 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. M ilana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: P.
Z. H., zastoupen Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, nám. I. P.
Pavlova 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Az 10/2004 - 25,
ze dne 8. 6. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též stěžovatel) v záhlaví citovaný
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-4779/VL-20-K04-2003, ze dne 5. 1. 2004. Rozhodnutím
správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný
rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle ust. §91 zákona o azylu.
Krajský soud dospěl k závěru, že v řízení před správním orgánem nedošlo k žádnému
porušení ustanovení o řízení a z tohoto pohledu tedy není jeho rozhodnutí nezákonné.
Námitka nedostatečně zjištěného stavu věci byla podle soudu natolik obecná, že nebylo
možné zjistit, jaké konkrétní důkazy měl správní orgán podle žalobce dále provádět a v čem
se žalobci jeví skutková zjištění neúplná. Z obsahu spisového materiálu dle názoru soudu
vyplývá, že žalovaný si před vydáním rozhodnutí opatřil dostatek podkladů k objasnění
skutečného stavu věci. V průběhu azylového řízení pak nevyšly najevo žádné skutečnosti,
které by odůvodňovaly udělení azylu podle ust. §12 zákona o azylu. Krajský soud přihlédl
rovněž ke skutečnosti, že stěžovatel pobýval v ČR po určitou dobu nelegálně a o azyl požádal
až ve chvíli, kdy obdržel správní vyhoštění. Učinil tak tedy ryze účelově ve snaze prodloužit
si zde pobyt legální cestou, což ostatně ani sám nepopíral. Takové jednání je však v hrubém
rozporu se smyslem zákona o azylu. Z obsahu spisového materiálu dále vyplynulo,
že stěžovatel není rodinným příslušníkem osoby, které by byl azyl na území ČR udělen,
a nejsou tudíž splněny podmínky pro udělení azylu podle ust. §13 zákona o azylu.
Rozhodnutí žalovaného podle ust. §14 zákona o azylu nakonec podléhají soudnímu
přezkumu pouze po formální stránce a po stránce věcné jen v tom směru, zda správní orgán
nepřekročil meze stanovené zákonem. Žádná taková pochybení krajský soud neshledal.
K tomu soud zdůraznil, že žalobce se v průběhu správního řízení výslovně udělení azylu
z humanitárních důvodů nedomáhal a nepředložil v tomto směru žádné důkazy. Správní orgán
postupoval rovněž v souladu s ust. §91 zákona o azylu, neshledal-li v případě stěžovatele
existenci překážek vycestování, neboť z informací o zemi původu a z údajů uváděných
žalobcem nelze učinit závěr, že by náležel k osobám ohroženým skutečnostmi, vypočtenými
výše citovaným ustanovením. Z uvedených důvodů krajský soud v Hradci Králové žalobu
podle ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodů podle
ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Krajský soud se dle jeho názoru nezabýval tím,
zda správní orgán postupoval v souladu s platnými právními předpisy a vycházel
tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci [§3 odst. 4 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád)]. Žalovaný řádně nezdůvodnil, proč důvody, které stěžovatel uvedl, nejsou
důvody zvláštního zřetele hodné a nemohou být považovány za humanitární. Žádá proto,
aby byla přezkoumána zákonnost uvedeného rozhodnutí. Krajský soud totiž pouze
konstatoval závěry, ke kterým dospěl žalovaný a rovněž nijak nezkoumal, zda jsou či nejsou
dány podmínky ust. §14 zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že zákon o azylu nijak blíže
nevymezuje, co jsou humanitární důvody, je výklad tohoto pojmu na uvážení správního
orgánu. Toto uvážení nemůže být dle názoru stěžovatele ani příliš široké, ani příliš zužující.
Právě proto, že zde není uveden výčet humanitárních důvodů a jejich konkretizace
je ponechána na uvážení žalovaného, je nutné soudně přezkoumat meze tohoto uvážení.
Z uvedených důvodů žádá Nejvyšší správní soud, aby rozhodnutí Krajského soudu v Hradci
Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně žádá, aby byl jeho
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 7. 2005 popírá oprávněnost podané kasační
stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. Odkazuje přitom na správní spis, zejm. na vlastní podání
a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Kasační
stížnost podle něj trpí vadou, jež spočívá v absenci údaje o adrese, na kterou je možné
doručovat, neboť stěžovatelem uvedená adresa P. s. K. O. není aktuální. Z tohoto střediska se
stěžovatel odstěhoval dne 28. 6. 2005. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítl pro neodstraněnou vadu podání, nebo tuto jako nedůvodnou zamítl.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil tyto pro posouzení věci rozhodné
skutečnosti: Žádost o udělení azylu na území ČR podal stěžovatel dne 23. 9. 2003. Pohovor
k žádosti byl proveden dne 24. 10. 2003 v P. s. K. O. na žádost stěžovatele v jazyce čínském
za přítomnosti tlumočnice. Stěžovatel opustil Čínu poté, co mu bylo policií uloženo zaplatit
odškodné majiteli sousedního bistra. Stěžovatel provozoval bistro a dařilo se mu dobře.
Majiteli sousedního bistra však nikoli. Proto nechal rozbít vybavení stěžovatelova bistra. Na
to stěžovatel reagoval tím, že požádal své přátele, aby rozbili vybavení tohoto sousedního
bistra. Jeho majitel pak nechal stěžovateli zlomit ruku. Jelikož měl tento člověk známé na
policii, bylo stěžovateli uloženo zaplatit mu náhradu škody. Splatnost byla stanovena na jeden
týden, proto stěžovatel okamžitě utekl. Kdyby škodu neuhradil, podal by na něj majitel
sousedního bistra trestní oznámení a stěžovatel by byl odsouzen k vězení. Na jak dlouho,
neví. V ČR by si rád otevřel stejné bistro, jako měl v Číně. V případě návratu do vlasti mu
hrozí dluhy.
Nejvyšší správní soud se primárně zabýval tvrzením žalovaného, podle něhož není
adresa stěžovatele uvedená na kasační stížnosti aktuální. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí,
že vzhledem k zastoupení stěžovatele advokátkou není znalost současné adresy samotného
stěžovatele pro rozhodnutí o podané kasační stížnosti nezbytně nutná. Nejedná se tedy
o nedostatek podmínek řízení, natož takový, pro který by nebylo lze v řízení pokračovat
ve smyslu ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nebyl-li dán důvod pro odmítnutí kasační stížnosti
podle cit. ustanovení, přezkoumal Nejvyšší správní soud napadený rozsudek v rozsahu
důvodů zde uplatněných, avšak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu z důvodů podle ust. §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Naplnění důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spatřuje
v tom, že soud podle jeho názoru nesprávně posoudil právní otázku aplikace ust. §14 zákona
o azylu žalovaným. Sám má za to, že jsou v jeho případě dány okolnosti zvláštního zřetele
hodné, jež udělení azylu podle cit. ustanovení odůvodňují.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že rozhodnutí správního orgánu podle §14
zákona o azylu podléhá soudnímu přezkumu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování
a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto
předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo
opačné závěry (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 - 48).
V daném případě vycházel žalovaný z výpovědí stěžovatele na podkladě Informací
Ministerstva vnitra Velké Británie (Hodnocení země) z října 2002, Informací Ministerstva
zahraničních věcí ČR, č. j. 1 14928/2000-LP, ze dne 18. 7. 2000, Zprávy Ministerstva
zahraničí USA o dodržování lidských práv v Číně za rok 2002 a informací z databanky ČTK.
Tyto představují standardní podklady pro vydání správního rozhodnutí v azylovém řízení.
Skutečnosti tvrzené stěžovatelem byly tedy žalovanému známy, neposoudil je však
jako natolik závažné, aby odůvodňovaly udělení azylu z humanitárních důvodů. Nejvyšší
správní soud přisvědčuje stěžovateli, že rozhodnutí žalovaného v tomto ohledu je poněkud
lakonické a odkaz na judikát zdejšího soudu učiněný v této souvislosti ne zcela případný,
současně je však nucen konstatovat, že rovněž podle jeho názoru byly premisy úsudku
žalovaného zjištěny řádným procesním postupem, že jeho rozhodnutí není v rozporu
s pravidly logického usuzování a neodporuje ani zákazu libovůle ve správním rozhodování.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stížní důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
proto v daném případě není naplněn.
Dle názoru stěžovatele se dále krajský soud nezabýval tím, zda správní orgán
postupoval v souladu s platnými právními předpisy a vycházel tak ze spolehlivě zjištěného
stavu věci.
S ohledem na výše popsanou argumentaci krajského soudu a jím naříkanou obecnost
žalobních námitek v tomto ohledu pokládá Nejvyšší správní soud uvedenou námitku
za bezpředmětnou, a to tím spíše, že ani v kasační stížnosti ji stěžovatel nijak blíže
nespecifikoval. Ani důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
tedy naplněn není.
Pokud jeho námitku nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku stran
rozhodnutí žalovaného podle ust. §14 zákona o azylu, odkazuje Nejvyšší správní soud
na výše popsané meze soudního přezkumu takového správního rozhodnutí. Krajský soud
se otázkou přezkumu uvedeného rozhodnutí v takto vymezeném rozsahu zabýval, dospěl
však k závěru, že žalovaný nepochybil, a to ani po stránce formální, ani věcné. Tato námitka
tudíž nemůže být úspěšná a rovněž důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. proto není dán.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že napadený rozsudek netrpí vadami podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) ani d) s. ř. s.
a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
S přihlédnutím k ust. §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přizn ání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci úspěch,
nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední
činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřizn al (§60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 16. srpna 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu