ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.350.2005
sp. zn. 3 Azs 350/2005 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: T. A.,
zastoupené Mgr. Alenou Kružíkovou, advokátkou se sídlem Brno, Příkop 2a, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2005 č. j. 55 Az 87/2004 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně advokátce Mgr. Aleně Křižíkové
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 3. 2004 č.j. OAM-543/VL-10-12-2004 nebyl
žalobkyni (dále i „stěžovatelka“) udělen azyl dle ustanovení §12, §13 odst. 1 a 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
platném v době rozhodování ve věci (dále jen „zákon o azylu“), současně na ni nebyla
vztažena překážka vycestování podle ustanovení §91 téhož zákona. Žalovaný uvedl,
že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu žalobkyně
byly obavy z manžela její přítelkyně, který je pronásledoval a vyhrožoval jim. Dalším
důvodem žádosti žalobkyně byla legalizace pobytu v České republice. Žádost žalobkyně
posuzoval žalovaný na pozadí informací, které shromáždil v průběhu správního řízení, o stavu
dodržování lidských práv na Ukrajině. Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, na základě
kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjela činnost směřující k uplatňování politických
práv a svobod, či se jiným způsobem politicky angažovala, žalovaný tak dospěl k závěru,
že nebyla ve vlasti pronásledována za uplatňování politických práv a svobod podle ustanovení
§12 písm. a) zákona o azylu. Jako důvod odchodu z vlasti a podání žádosti o udělení azylu
žalobkyně uvedla potíže s manželem přítelkyně, kterému se nelíbil jejich vztah, se státními
orgány ve vlasti nikdy problémy neměla, žalovaný tak nedospěl k závěru, že by žalobkyně
byla ve vlasti pronásledována z důvodů uvedených v ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu.
Na základě údajů sdělených žadatelkou v průběhu řízení nezjistil správní orgán ani důvod
hodný zvláštního zřetele pro udělení azylu dle ustanovení §14 zákona o azylu.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 4. 2005 č. j. 55 Az 87/2004 - 45 zamítl
žalobu podanou žalobkyní proti citovanému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku
soud shrnul skutková a právní zjištění ve věci a mimo jiné konstatoval, že žalovaný správní
orgán na základě tvrzených obav z pronásledování shromáždil dostatek podkladů pro své
hodnocení, že v případě žalobkyně nejsou dány důvody pro udělení azylu dle ustanovení §12
zákona o azylu. V řízení o udělení azylu bylo dle soudu prokázáno, že žalobkyní uplatněný
důvod, tj. obava z manžela přítelkyně, kterému se nelíbil vztah žalobkyně a její družky,
a který jim vyhrožoval a pronásledoval je, není možné podřadit pod azylově relevantní
důvody, neboť se nejednalo o žádné pronásledování ze strany státních orgánů, ale pouze
o problémy se soukromou osobou. Žalobkyně nebyla v zemi původu pronásledována
z důvodu své rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině
či pro zastávání politických názorů. Dle krajského soudu žalovaný také správně poukázal
na to, že legalizace pobytu nezakládá nárok na mezinárodní ochranu formou azylu. Krajský
soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno ve shodě se zákonem
a žalobu jako nedůvodnou zamítl dle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala stěžovatelka včas kasační stížnost
z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Stěžovatelka namítá,
že krajský soud posoudil její případ v rozporu se zákonem o azylu. V doplnění kasační
stížnosti stěžovatelka uvádí, že nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spatřuje
v tom, že v předcházejícím řízení řádně neposoudil otázku splnění předpokladů stanovených
v ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu, když její homosexuální orientaci, kterou se řadí
k určité sociální skupině, jíž v domovském státě hrozí perzekuce, neuvážil jako dostatečně
silný důvod k udělení azylu. Stěžovatelka dále uvádí, že má reálnou obavu z nuceného
opuštění České republiky a následného odjezdu na Ukrajinu, kde jí hrozí vážné nebezpečí
z politických důvodů. Stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc
mu vrátit k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V podané kasační stížnosti stěžovatelka předně uplatnila důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána nesprávná právní norma,
popř. je sice vybrána správná právní norma, ale je nesprávně vyložena nebo aplikována.
Právní otázkou, kterou se krajský soud v předcházejícím řízení zabýval, byla
především otázka, zda důvody, pro které stěžovatelka opustila vlast a požádala o udělení
azylu v České republice, mohou být důvody pro udělení azylu dle ustanovení §12 zákona
o azylu. Jak vyplývá ze spisového materiálu ve věci, stěžovatelka v žádosti o udělení azylu
ze dne 12. 2. 2004 a poté v pohovoru k této žádosti dne 21. 2. 2004 uváděla, že vlast opustila
13. 11. 2003 z rodinných důvodů, seznámila se s jinou ženou a chtěla s ní žít, matka i ostatní
příbuzní pro to však neměli pochopení. S přítelkyní se stěžovatelka odstěhovala do Kyjeva,
ale tam je pronásledoval manžel přítelkyně, proto se rozhodly odjet do České republiky.
Stěžovatelka také uvedla, že není a nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani jiné
organizace, se státními orgány na Ukrajině žádné problémy neměla, o azyl požádala,
aby si legalizovala další pobyt v České republice
Dle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho
posledního trvalého bydliště.
Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud se tvrzeními
stěžovatelky a ustanovením §12 zákona o azylu řádně zabýval a dospěl ke správnému závěru
(přičemž se ztotožnil s názorem žalovaného), že stěžovatelkou uváděné důvody nelze podřadit
pod důvody pro udělení azylu dle ustanovení §12 zákona o azylu. Chování soukromých
osob vůči stěžovatelce, ačkoli mohlo spočívat v negativním jednání, nelze označit
za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Krajský soud navíc nemohl stejně jako žalovaný
při hodnocení dané věci přehlédnout skutečnost, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu
po několikaměsíčním pobytu v České republice vedena snahou legalizovat svůj další pobyt
zde, tedy vedena důvodem azylově zcela irelevantním.
Nejvyšší správní soud se s posouzením předmětné právní otázky, které učinil
v předcházejícím řízení krajský soud, souhlasí a neshledává důvod kasační stížnosti dle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. oprávněným.
Stěžovatelka v kasační stížnosti dále nově namítá, že svojí homosexuální orientací
se řadí k určité sociálně skupině, které hrozí na Ukrajině perzekuce, a že v případě návratu
jí ve vlasti hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Nejvyšší správní soud je v řízení
o kasační stížnosti vázán ustanovením §109 odst. 4 s. ř. s., podle něhož nepřihlíží
ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.
Jelikož stěžovatelka citované skutečnosti nezmínila v rámci správního řízení o udělení azylu
vedeného žalovaným ani v řízení o žalobě u krajského soudu, ale uplatnila je teprve po vydání
napadeného rozsudku, nelze k nim v řízení o kasační stížnosti přihlížet.
V úvodu kasační stížnosti stěžovatelka výslovně označila také důvody podání kasační
stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) až d) s. ř. s., které však dále jakkoliv blíže
nespecifikovala. Za této situace a v uvedeném rozsahu se tak Nejvyšší správní soud nemohl
citovanými stížnostními důvody zabývat.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Brně stěžovatelce k její žádosti ustanovil zástupcem advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají
v odměně za dva úkony právní služby v částce 2000 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006] a v náhradě
hotových výdajů v částce 150 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 2150 Kč.
Tato částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně
Mgr. Aleny Kružíkové do 1 měsíce od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu