ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.403.2005
sp. zn. 3 Azs 403/2005 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milady Haplové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
T. M. S., zastoupeného JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem, se sídlem Moskevská 20,
Karlovy Vary, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 22. 9. 2004, č. j. OAM-2809/VL-20-05-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 61 Az 179/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 22. 8. 2005, č. j. 61 Az 179/2004 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 9. 2004, č. j. OAM-2809/VL-20-05-2004,
byla zamítnuta žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu na území České
republiky jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný uvedl, že důvody žalobce pro udělení
azylu představovaly ekonomické problémy ve vlasti a snaha o legalizaci pobytu.
Tyto skutečnosti však nespadají pod taxativně vymezené důvody pro udělení azylu podle §12
zákona o azylu; žalovaný uvedl, že žalobce se navíc nepokusil nepříznivou ekonomickou
situaci v zemi původu nijak řešit, např. se ani jednou neucházel o stálé zaměstnání. Žalovaný
dále uvedl, že k legalizaci pobytu je zapotřebí využít některého z institutů zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů. Podle žalovaného byly v dané věci naplněny podmínky pro zamítnutí
žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
neboť žalobce neuvedl žádnou skutečnost svědčící pro to, že by mohl být v zemi původu
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2005, č. j. 61 Az 179/2004 - 20,
byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta. Soud se zcela ztotožnil
se závěry žalovaného, že důvody žalobce spočívající v ekonomických potížích v zemi původu
a ve snaze o legalizaci pobytu nelze podřadit důvodům pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu. Soud neshledal důvodnou žalobcovu námitku, že žalovaný svým rozhodnutím porušil
§12 zákona o azylu. Žalobcovy námitky týkající se vad správního řízení soud označil
za velmi obecné a nezpůsobilé projednání. Nad rámec žaloby soud podotkl, že na základě
studia soudního spisu neshledal ani porušení procesních předpisů, neboť žalovaný
si pro rozhodnutí opatřil dostatek potřebných zjištění a důkazů, zejména žádost žalobce
o udělení azylu a podrobně provedený pohovor. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Včasnou kasační stížnost stěžovatel podal z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s. Stěžovatel je přesvědčen, že k jeho ekonomickým problémům docházelo zejména
s ohledem na postup státních orgánů Vietnamu, o jejichž nestrannosti a demokratičnosti
lze důvodně pochybovat. Navíc stěžovatel uvedl, že některá jeho tvrzení mohla být v průběhu
řízení nesprávně interpretována. Kromě toho se žalovaný, místo aby zjišťoval okolnosti
svědčící ve prospěch žalobce, spokojil pouze s tvrzeními stěžovatele. Stěžovatel
je přesvědčen, že nebyly naplněny podmínky pro použití §16 zákona o azylu, neboť
měl a má důvodný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině; rovněž
je přesvědčen, že je u něj dána překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Stěžovatel
dále namítá, že nebylo zkoumáno, zda by nesplňoval podmínky pro udělení humanitárního
azylu podle §14 zákona o azylu. Podle stěžovatele nevycházelo napadené rozhodnutí
ze spolehlivě zjištěného stavu věci, žalovaný si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí.
Prováděné důkazy pak nebyly hodnoceny v souladu s principem volného hodnocení důkazů.
Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě
ze dne 22. 8. 2005, č. j. 61 Az 179/2004 - 20, zrušen, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť
se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti pak žalovaný odkázal na správní spis,
zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil v průběhu řízení o udělení azylu,
a na vydané rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že podle judikatury správních soudů se možnost
udělit azyl podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu váže na negativní výrok ohledně
udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Rovněž o překážce vycestování podle §91 zákona
o azylu je zapotřebí v souladu s §28 zákona o azylu rozhodnout pouze v případě neudělení
či odnětí azylu, tedy nikoliv v situaci, kdy byla žádost o udělení azylu jako nedůvodná
zamítnuta. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je vymezen v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné
posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován a
nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však
nesprávně vyložena. Stěžovatel je přesvědčen, že nebyly dány zákonné důvody pro zamítnutí
jeho žádosti pro udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Nejvyšší správní
soud se ztotožnil s názorem Krajského soudu v Ostravě, podle něhož žalovaný posoudil věc
po právní stránce správně, neboť rovněž podle názoru Nejvyššího správního soudu nebylo
možné důvody uváděné žalobcem – tedy ekonomické potíže a snahu o legalizaci pobytu –
podřadit důvodům pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a proto byl správný a zákonný
postup žalovaného spočívající v zamítnutí žádosti žalobce o udělení azylu podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu. K tvrzení stěžovatele, že se měl žalovaný zabývat důvody
pro udělení humanitárního azylu, zdejší soud poukazuje na to, že – jak správně uvedl
žalovaný – rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu vylučuje možnost posuzovat
podmínky pro udělení azylu podle §12 či §14 zákona o azylu. Rozhodnutí podle §16 zákona
o azylu znamená, že nastoupí některý v tomto ustanovení předpokládaný důvod, pročež
se žalovaný žádostí o udělení azylu nemůže vůbec meritorně zabývat. V souzené věci
byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
protože stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost svědčící pro to, že by mohl být v zemi původu
vystaven pronásledování z důvodů podle §12 zákona o azylu, neboť jako důvod pro udělení
azylu uvedl ekonomické problémy a snahu o legalizaci pobytu na území České republiky.
Za této situace žalovaný rozhodl o zamítnutí žádosti žalobce o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné v souladu se zákonem a nebylo již jeho povinností zkoumat naplnění důvodů
pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Pokud jde o tvrzení stěžovatele,
že na něj měla být vztažena překážka vycestování podle §91 zákona o azylu, pak je zapotřebí
poukázat na to, že překážku vycestování má žalovaný v souladu s §28 zákona o azylu
posoudit, pokud rozhodl o neudělení nebo odnětí azylu. V souzené věci však byla žádost
žalobce o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná; žalovaný tedy nepochybil, pokud
existenci překážky vycestování nezkoumal. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. tedy není dán.
Kasační stížnost byla dále podána z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle
něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí
správního orgánu zrušit. Stěžovatel v kasační stížnosti bez bližšího upřesnění uvedl,
že napadené rozhodnutí nevycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci, že si žalovaný
neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí a že prováděné důkazy nebyly hodnoceny
v souladu s principem volného hodnocení důkazů; dále namítl, že žalovaný pochybil když
vycházel pouze z tvrzení žalobce. Tvrzení v kasační stížnosti týkající se důvodů podle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. však nejsou v daném případě důvodem kasační stížnosti podle tohoto
ustanovení. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. musela být vada řízení před správním orgánem
důvodně vytýkána již v řízení před krajským soudem. Krajský soud žalobu přezkoumává
jen v rozsahu žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.), proto by musel být uvedený důvod
formulován ve formě žalobního bodu. V žalobě však žádný takový konkrétně formulovaný
důvod, který by se vztahoval k vadám správního řízení, uveden nebyl; stěžovatel pouze
v žalobě obecně odkázal na některá ustanovení správního řádu účinného do 31. 12. 2005,
což však nelze považovat za žalobní bod. Proto krajský soud nemohl napadené rozhodnutí
z tohoto důvodu zrušit, neboť bez návrhu soud zruší rozhodnutí správního orgánu, jež trpí
vadami uvedenými v §76 odst. 2 s. ř. s., včetně vad upřesněných judikaturou. Nejvyšší
správní soud proto nemohl rozhodnutí krajského soudu z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. věcně přezkoumat, resp. podrobit soudnímu přezkumu řízení před správním orgánem,
aniž byla vada uplatněná v kasační stížnosti řádně uplatněna již v řízení před krajským
soudem, jak to ukládá zákon (viz výše).
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti
již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu