ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.44.2006
sp. zn. 3 Azs 44/2006 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: M. O., zastoupené JUDr. Alenou
Strnadovou, advokátku, se sídlem Liberec, Tovaryšský vrch 1358/3, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2005, č. j. 56 Az 75/2005 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek
Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 16. 5. 2005, č. j. OAM-7759/VL-10-ZA07-2005. Rozhodnutím správního orgánu byla
zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst. 1
písm. a) zák. č. 325/1999 Sb. Krajský soud při posouzení věci dospěl k závěru, že důvodem
žádosti žalobkyně o azyl byly pouze důvody ekonomické a napadené správní rozhodnutí
tak bylo vydáno v souladu se zákonem.
V kasační stížnosti stěžovatelka dovozovala existenci důvodů uvedených v ust. §103
odst. 1 písm. b) věta druhá s. ř. s., neboť dle jejího názoru skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisu a proto soud, který ve věci
rozhodoval měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Dále žalobkyně namítala,
že v řízení před soudem 1. stupně byla porušena její zákonná práva, neboť má za to, že soud
na její důvody, které uváděla, nevzal zřetel a proto rozhodl věcně nesprávně. Žalobkyně
navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Brně byl zrušen a současně požádala o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 23. 11. 2005, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otáz ek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a sv oji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost žalobkyně neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
žalobkyně spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší
správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl v případu žalobkyně žádnou zásadní právní
otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů
a rozhodovací činnosti krajských soudů. Dospěl proto k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně dle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb.,
ve znění zák. č. 350/2005 Sb. podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu
v žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval
již Nejvyšší správní soud o žádosti žalobkyně o přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu