ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.53.2006
sp. zn. 3 Azs 53/2006 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Z. Y., zastoupeného Mgr. Lilianou
Vochalovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, nám. I. P. Palova 3, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, č. j. 2 Az 9/2005 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížnosti napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Městského
soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
6. 5. 2005, č. j. OAM-742/VL-10-ZA07-2005. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta
žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. a)
zák. č. 325/1999 Sb. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalobce v azylovém řízení
uváděl pouze ekonomické důvody pro udělení azylu, a proto je napadené rozhodnutí
žalovaného správního orgánu v souladu se zákonem. Soud se vyjádřil také k otázce vztahu
ust. §16 odst. 1 zák. č. 325/1999 Sb. a §§13 a 14 cit. zákona. Poukázal přitom na dosavadní
judikaturu Nejvyššího správního soudu uveřejněnou ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 349/2004 a 409/2004. Ve shodě s uvedenou judikaturou dospěl
k závěru, že pokud je žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná, není
povinností správního orgánu zjišťovat podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny
či azylu humanitárního.
V kasační stížnosti dovozuje žalobce existenci důvodů podle ust. §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítá, že v jeho případě existují důvody, pro které mu měl
být udělen azyl ve smyslu ust. §14 zák. č. 325/1999 Sb. Jelikož zákon o azylu blíže
nevymezuje co jsou humanitární důvody, výklad tohoto pojmu závisí na uvážení správního
orgánu. Toto uvážení nemůže být ani příliš široké, ani příliš zužující. Je zřejmé, že smyslem
zákona o azylu je posoudit individuálně každou situaci žadatele, uvede-li však žadatel
ekonomické důvody ve své žádosti o azyl, není na tyto brán zřetel. Je ovšem nutno zvážit,
zda nemohou existovat situace, kdy za určitých okolností mohou být ekonomické důvody
podřazeny ust. §14 zákonu o azylu jako důvody humanitární. Žalobci nebylo řádně
zdůvodněno, proč důvody, které uvedl ve své žádosti, nejsou důvody hodné zvláštního zřetele
a nemohou být proto považovány za humanitární, zejména za situace, kdy je nutno zvážit
celkovou ekonomickou situaci v Čínské lidové republice. Městský soud v Praze pouze
konstatoval závěry, ke kterým došel žalovaný a jeho rozsudek je proto nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žalobce proto navrhuje,
aby napadený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení. Zároveň žádá o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval,
zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl Městským
soudem v Praze vynesen dne 30. 11. 2005, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
žalobce přípustná z hlediska ust. §104a s. ř. s. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
rozhodnutí je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž též
definovat, v čem stěžovatel spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě
podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud
předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V daném případě Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost žalobce
neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možno zjistit, v čem stěžovatel spatřuje přijatelnost
své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Podstatný přesah vlastních zájmů žalobce
pak neshledal z úřední povinnosti ani Nejvyšší správní soud, neboť v řízení před Městským
soudem v Praze nebyla řešena žádná právní otázka, k níž by dosud Nejvyšší správní soud
neučinil sjednocující výklad, naopak Městský soud v Praze se při rozhodnutí ve věci
o dosavadní judikaturu uveřejněnou ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přímo
opíral. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti kasační stížnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce podle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb. ve znění
zák. č. 350/2005 Sb. podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší
správní soud o žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu