ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.107.2005
sp. zn. 4 Ads 107/2005 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
N. s. s. a. s., zast. JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Revoluční 24,
proti žalované: Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 9,
Drahobejlova 1404/4, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 2. 8. 2005, č.j. 12 Ca 89/2005 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 8. 2005, č. j. 12 Ca 89/2005 – 14, odmítl
žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu žalované ze dne 10. 5. 2005,
č. j. 020063101/05 – 20, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Napadeným rozhodnutím Rozhodčího orgánu žalované nebylo vyhověno žádosti
žalobkyně o odstranění tvrdosti zákona a prominutí penále ve výši 31 611 Kč vyměřeného
rozhodnutím žalované ze dne 23. 2. 2005, č. j. 020063101/05 – 10. Městský soud v Praze
dospěl v odůvodnění napadeného usnesení k závěru, že na prominutí nebo snížení penále není
právní nárok a Rozhodčí orgán žalované v konkrétní věci rozhoduje podle své úvahy.
Konstatoval, že ve správním soudnictví se nelze domáhat něčeho, co není právem žalobkyně,
a v souzené věci nelze uplatnit správní žalobu, kterou proto podle ustanovení §46 odst. 1
písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), odmítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost, ve které rekapitulovala obsah žaloby a uvedla, že důvodem podání kasační stížnosti
je nesprávný postup soudu, který měl za následek odmítnutí jejího návrhu,
kterým se domáhala ochrany svých práv, jež byla hrubým způsobem narušena vyúčtováním
penále ve výši, která je v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2005, č. j. 12 Ca 89/2005 – 34, vyzval
stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnila kasační
stížnost o náležitosti uvedené v ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením
§103 odst. 1 s. ř. s. Současně stěžovatelku poučil o tom, že pokud ve stanovené lhůtě
nedoplnění náležitosti kasační stížnosti, bude kasační stížnost odmítnuta.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že usnesení Městského soudu
v Praze napadá z důvodu nedostatku důvodů rozhodnutí a nesprávného zhodnocení
skutkového stavu věci, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Znovu zopakovala obsah žaloby a konstatovala, že důvodem podání kasační stížnosti
je nesprávný postup soudu, který měl za následek odmítnutí jejího návrhu,
kterým se domáhala ochrany svých práv, jež byla hrubým způsobem narušena vyúčtováním
penále ve výši, která je v rozporu s dobrými mravy.
Dne 1. 12. 2005 byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti ze dne 22. 8. 2005.
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda kasační stížnost splňuje náležitosti
předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných
náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Ustanovení §37 platí obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu
usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu.
Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon
jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu uplatní-li stěžovatel kasační
důvody spočívající v citaci §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., které blíže nekonkretizuje, nelze
vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v §103 odst. 1 s. ř. s. ... (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 2. 2004, č. j. 6 Ads 21/2003 – 43).
V podané kasační stížnosti a jejím doplnění ze dne 24. 10. 2005 stěžovatelka
jako důvod kasační stížnosti uvádí nesprávný postup soudu, který měl za následek odmítnutí
návrhu stěžovatelky, resp. nedostatek důvodů rozhodnutí a nesprávné zhodnocení skutkového
stavu věci, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Stěžovatelka
tedy uvedla pouze obecné právní důvody podání kasační stížnosti, spočívající v citaci
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., aniž je doplnila o popis konkrétních pochybení Městského
soudu v Praze.
Je proto zřejmé, že stěžovatelka nespecifikovala konkrétní skutečnosti,
které podle jejího názoru vedly k naplnění uváděného důvodu kasační stížnosti.
Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující
ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem k ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatelku
domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měla pro potřeby kasační
stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje
např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 – 5,
v němž je uvedeno, že soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, a nebo to,
že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení
dovozováno.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu žalobní body musí podle §71
odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové, tak i právní důvody, pro které žalobce
považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné nebo za nicotné. Žalobním bodem
však není uvedení ustanovení správního řádu, které měl žalovaný porušit, je-li z hlediska
skutkových důvodů jen obecně odkázáno na spisový materiál (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. 6 Azs 22/2004 – 42).
Citovaný judikát Nejvyššího správního soudu lze analogicky aplikovat i na náležitosti
kasační stížnosti, která musí obsahovat též skutkové důvody, pro které stěžovatelka napadá
rozsudek Městského soudu v Praze. Za důvod kasační stížnosti však nemůže být považována
pouhá citace zákona nezohledňující skutkový stav případu.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou zůstává
i přes pozdější doplnění neurčitá a nekonkrétní. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti,
že stěžovatelka je v souladu s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s. povinna nejen poukázat na to,
pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá (zde zřejmě ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.), ale je povinna tento důvod i obsahově popsat či formulovat,
tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti
v dosavadním řízení vedly. Toto však stěžovatelka v posuzované věci neučinila. Z textu
kasační stížnosti tak není seznatelné, v čem stěžovatelka spatřuje nesprávnost napadeného
usnesení, resp. jaká konkrétní pochybení Městskému soudu v Praze vytýká.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka byla řádně vyzvána k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a byla současně poučena o následcích nerespektování
takového požadavku. Vytýkané vady však v zákonné lhůtě neodstranila, přestože
je zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že citované údaje nebyly stěžovatelkou
doplněny, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě
doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu,
neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu