ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.25.2006
sp. zn. 4 Ads 25/2006 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně H.
M., zast. JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem, se sídlem v Plzni, Husova 17, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2005, č. j. 16
Cad 185/2005 - 24,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 11. 2005, č. j. 16 Cad 185/2005 - 24,
se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
II. Odměna zástupci stěžovatelky JUDr. Petru Knoblochovi, advokátu, se sídlem v Plzni,
Husova 17, se u r č u je částkou 975 Kč, která mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (žalované) ze dne 1. 8. 2005, byla
zamítnuta žádost žalobkyně o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §40 a §
43 zákona č. 155/1995 Sb. (o důchodovém pojištění) v platném znění (dále jen „zdp“) s
odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Tachově
(dále jen „OSSZ“) ze dne 28. 6. 2005 se sice žalobkyně stala částečně invalidním podle ust. §
44 odst. 1 zdp od 1. 6. 2005, avšak v rozhodné době posledních 10ti roků počítaných zpět
před vznikem částečné invalidity, nezískala potřebných 5 roků pojištění pro vznik nároku na
částečný invalidní důchod; v rozhodném období 10ti roků před vznikem částečné invalidity,
tj. od 1. 6. 1995 do 31. 5. 2005 získala pouze 3 roky 214 dnů pojištění. Doba, po kterou byla
stěžovatelka vedená v evidenci úřadu práce po 31. 12. 1995 jako uchazečka o zaměstnání, po
kterou jí nenáleželo hmotné zabezpečení, mohla být přitom hodnocena nejvýše v rozsahu 3
roků před vznikem nároku na důchod.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka včas opravný prostředek, v němž uvedla
pouze tolik, že se proti němu odvolává a odkazuje na posudek lékaře OSSZ Tachov,
jímž byla uznána částečně invalidní vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a výsledkům
veškerých vyšetření.
Protože opravný prostředek žalobkyně byl zaslán přímo žalované, postoupila
jej žalovaná Krajskému soudu v Plzni spolu s vyjádřením, v němž navrhovala jeho zamítnutí.
Připomněla ust. §43 písm. a) zdp, podle něhož má pojištěnec nárok na částečný invalidní
důchod nejen při splnění podmínky vzniku částečné invalidity, ale též získání potřebné doby
pojištění. Žalobkyně však takovou potřebnou dobu v období 10ti roků před vznikem částečné
invalidity (od 1. 6. 1955 do 31. 5. 2005) nezískala, neboť doložila pouze 3 roky a 214 dnů
pojištění. Vzhledem k nesplnění potřebné doby pojištění 5 roků, nezbylo tudíž než její žádost
o přiznání částečného invalidního důchodu napadeným rozhodnutím zamítnout.
Usnesením ze dne 7. 9. 2005, č. j. 16 Cad 185/2005 – 5, vyzval Krajský soud v Plzni
stěžovatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy doplnila a upřesnila své podání (žalobu)
ze dne 23. 8. 2005, jednak přesným označením dne doručení napadeného rozhodnutí,
dále doplněním žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních
důvodů považuje napadený výrok rozhodnutí za nezákonný nebo nicotný, uvedením důkazů,
které navrhuje provést k prokázání svých tvrzení a formulaci návrhu výroku rozsudku.
Konečně byla vyzvána, aby připojila stejnopis napadeného rozhodnutí žalované.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud opakuje, že podání žalobkyně (žaloba)
proti napadenému rozhodnutí žalované, postrádá nejen náležitosti žaloby ve smyslu §71
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ale i náležitosti podání
ve smyslu §37 odst. 3 s. ř. s. Nebylo z něho totiž možno zjistit, zda žalobkyně napadá
všechny výroky rozhodnutí či pouze jeden z nich, které ustanovení konkrétního právního
předpisu správní orgán porušil a jaké důkazy jsou stěžovatelkou navrhovány k prokázání
jejích tvrzení. Soud stěžovatelku rovněž poučil o nezbytnosti závěrečného návrhu a způsobu
jeho formulace. Stěžovatelku konečně poučil, že neodstraní-li ve stanovené lhůtě své podání,
bude toto odmítnuto.
Na výzvu soudu stěžovatelka ve stanovené lhůtě reagovala přípisem v němž uvedla,
že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu „nemůže souhlasit s usnesením České správy
sociálního zabezpečení, důkazy byly provedeny posudkovou komisí na celkovém vyšetření,
nebyl učiněn návrh rozsudku; bylo jí učiněno vyjádření z odboru Důchodového
pojištění zaměstnanců, nebyl připojen stejnopis napadeného rozhodnutí“. Dále dodává,
že veškerá vyšetření má obvodní lékařka MUDr. M. z P. u M. L. a MUDr. Ž. z plicního
oddělení. K přípisu připojila stěžovatelka stejnopis napadeného rozhodnutí žalované, osobní
list důchodového pojištění a dále potvrzení České správy sociálního zabezpečení – referátu
LPS Tachov o pracovní rekomandaci.
Krajský soud v Plzni vyzval poté stěžovatelku přípisem ze dne 26. 9. 2005,
aby nejpozději do 10. 10. 2005 sdělila soudu, zda na podané žalobě trvá a aby vysvětlila
důvody, proč soudu neposkytuje potřebnou součinnost – z jakého důvodu dosud řádně
nereagovala na usnesení ze dne 7. 9. 2005 k doplnění a upřesnění žaloby, v němž byla
poučena, jakým způsobem má žalobu doplnit. Stěžovatelce bylo vysvětleno, že její přípis
ze dne 20. 9. 2005 těmto požadavkům nevyhovuje, neboť v něm neuvedla z jakých důvodů
považuje napadený výrok rozhodnutí o zamítnutí žádosti o částečný invalidní důchod
za nezákonný, když žádost o částečný invalidní důchod nebyla zamítnuta z důvodu,
že navrhovatelka by nebyla uznána částečně invalidní, ale pro nezískání potřebné doby
pojištění v rozhodném období. Dále byla vyzvána, aby sdělila, zda v přehledu dob pojištění
uvedených v osobním listu důchodového pojištění, připojeném k napadenému rozhodnutí
žalované, jsou uvedeny všechny doby pojištění a pokud nikoliv, aby sdělila dobu trvání
pracovního poměru a adresu zaměstnavatele. Stěžovatelka byla upozorněna, že důkazním
břemeno spočívá v tomto řízení na žalobci a že v případě nedodržení stanovené lhůty
může jí být soudem uložena pořádková pokuta.
Přípisem ze dne 4. 10. 2005 požádala žalobkyně Krajský soud v Plzni o prodloužení
lhůty k vypracování doplňku žaloby do 31. 10. 2005. Uvedla, že důvodům
k doplnění požadavku soudu nerozumí a ráda by se proto poradila s advokátem,
který by ji s vypracováním doplňku pomohl. Soud její žádosti vyhověl a sdělil stěžovatelce,
že její podání očekává do poloviny měsíce listopadu 2005. Dne 24. 10. 2005 bylo Krajskému
soudu v Plzni doručeno podání stěžovatelky, v němž k výzvě soudu uvedla, že napadené
rozhodnutí jí bylo doručeno v měsíci září 2005, s napadeným výrokem nesouhlasí,
protože byla uznána částečně invalidní na základě posudku lékaře OSSZ v Tachově,
přičemž částečně invalidní byla již v roce 1992, kdy jí byl přiznán částečný invalidní důchod.
Navrhovala, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a byl jí opět přiznán částečný invalidní
důchod. Připojila kopii rozhodnutí žalované ze dne 18. 6. 1992 o přiznání částečného
invalidního důchodu.
Krajský soud v Plzni poté zaslal žalobkyni přípis ze dne 24. 10. 2005, v němž uvádí,
že ji dodatečně poučuje podle §35 odst. 7 soudního řádu správního o možnosti požádat soud
o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť toto poučení jí doposud zasláno nebylo. Soud
cituje zmíněné zákonné ustanovení a dodává, že požádá-li navrhovatel o osvobození
od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti
do právní moci rozhodnutí o ní, neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.
Poučení bylo doručeno stěžovatelce, jak vyplývá ze záznamu na doručence obálky,
v níž bylo zasláno, dne 26. 10. 2005.
Dne 2. 11. 2005 vydává krajský soud napadené usnesení, jejímž opravný prostředek
žalobkyně odmítá a současně vyslovuje, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Dospívá k závěru, že podání žalobkyně, jímž se domáhala přezkumu rozhodnutí
žalované o zamítnutí žádosti o částečný invalidní důchod, nemá náležitosti požadované
ust. §37 odst. 3 a §71 s. ř. s. Nebylo v něm uvedeno, které rozhodnutí označené datem
a spisovou značkou se napadá, co žalobkyně navrhuje, nebyly označeny výroky rozhodnutí,
které jsou napadány, nebyly uvedeny žalobní důvody, z nichž by bylo patrno z jakých
skutkových a právních důvodů považovala žalobkyně napadené výroky rozhodnutí
nezákonné, jaké důkazy navrhovala k prokázání svých tvrzení a konečně nebyl
ani zformulován výrok navrhovatelkou požadovaného rozsudku. Nedostatky podání
se nepodařilo odstranit ani vzdor snaze soudu, neboť na usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 7. 9. 2005 a další výzvu ze dne 26. 9. 2005, v nichž byla žalobkyně podrobně poučena
o způsobu, jakým má své podání doplnit, jakož i následcích nevyhovění takové výzvě,
žalobkyně sice svými přípisy reagovala, nicméně vytýkané vady neodstranila.
Za této procesní situace představují dle názoru Krajského soudu v Plzni neodstraněné
nedostatky žaloby vadu, která brání s přihlédnutím k dispoziční zásadě, jejímu věcnému
vyřízení ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. Protože v řízení nebylo možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud opravný prostředek žalobkyně odmítl.
Včasnou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení
napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni. Současně žádá o ustanovení „bezplatného
advokáta“. Poukazuje na svůj nepříznivý zdravotní stav a nemožnost nalézt zaměstnání
„na poloviční úvazek“. Připomíná, že částečný invalidní důchod pobírala od 1. 8. 1990
do roku 1992, kdy jí byl odňat. Dne 16. 6. 1996 jí byl částečný invalidní důchod „vrácen“
a poté opět odebrán (od r. 1998 do r. 1999 byla vyplacena částka ČSSZ v Praze).
Usnesením ze dne 12. 1. 2006, č. j. 16 Cad 185/2005 – 49, ustanovil Krajský soud
v Plzni stěžovatelce k jejímu návrhu zástupce – advokáta JUDr. Petra Knoblocha, se sídlem
v Plzni, Husova 17. Dospěl k závěru, že stěžovatelka doložila dostatečným způsobem
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tím i pro možnost ustanovení zástupce
soudem ve smyslu ust. §35 odst. 7 s. ř. s.
V doplňku kasační stížnosti, sepsaném ustanoveným advokátem, je důvodnost kasační
stížnosti spatřována v nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni,
a to vzhledem k jeho nesrozumitelnosti, která byla rovněž vadou řízení před soudem, mající
za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje
na ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Konkrétně pak namítá, že byla v průběhu řízení
poučena o možnosti požádat o ustanovení zástupce podle §35 odst. 7 až přípisem soudu,
který jí byl doručen dne 26. 10. 2005, přičemž k odmítnutí stěžovatelčina podnětu
k přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované došlo pouhých 5 dnů po doručení zmíněného
přípisu. V takovém postupu soudu lze spatřovat závažnou vadu, nehledě k tomu, že krajský
soud citoval nesprávné ustanovení soudního řádu správního, neboť o možnosti ustanovení
zástupce soudem, a to na návrh, hovoří sice ust. §35 s. ř. s., ale odst. 8 a nikoliv odst. 7.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nemá právnické vzdělání a vzhledem k obsahu
jejích podnětů, které jsou více než jednoduché, je zřejmé, že stěžovatelka se řídila vadným
poučením soudu a pokud vyhledala ust. §35 odst. 7 s. ř. s., nemohla zjistit možnost navrhnout
soudu, aby jí byl pro předmětné řízení ustanoven zástupce. Tímto vadným poučením
stěžovatelka utrpěla újmu, nehledě k tomu, že jí poučení bylo doručeno až dne 26. 10. 2005
a ve věci bylo rozhodnuto již 2. 11. 2005. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná a stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Namítaný důvod kasační stížnosti (užití nesprávného odstavce zákonného ustanovení
při poučování stěžovatelky o možnosti podání návrhu na ustanovení zástupce) stěžovatelka
výslovně podřazuje ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
spočívající v nesrozumitelnosti, nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Vzhledem k tomu, že je Nejvyšším správním soudem přezkoumávano usnesení
krajského soudu, jímž byla žaloba stěžovatelky odmítnuta, přichází však v úvahu toliko důvod
kasační stížnosti vymezený pod ust. §103 odst. 1 s. ř. s. písm. e), tj. nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. Ten však stěžovatelka neuplatnila. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že v projednávané věci není však vázán důvodem kasační stížnosti, neboť řízení
před Krajským soudem v Plzni bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé (§109 odst. 3 s. ř. s.), jde však o jinou vadu než stěžovatelkou
namítanou. Proto - nad rámec důvodu kasační stížnosti - posoudil zákonnost napadeného
usnesení a dospěl k závěru, že je třeba je zrušit a věc vrátit Krajskému soudu v Plzni
k dalšímu řízení.
V posuzované věci bylo nutno se zaměřit na přezkoumání zákonnosti postupu
krajského soudu a jeho rozhodnutí, jímž byl opravný prostředek odmítnut podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Podle uvedeného ustanovení soud odmítne usnesením návrh, jestliže nejsou
splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu
nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat. S krajským soudem lze souhlasit potud,
že v důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu,
musí podle současné právní úpravy žaloba obsahovat (§71 odst. 1 s. ř. s.) kromě obecných
náležitostí podání za a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy,
c) označení výroku rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí
být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadený výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce
navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku.
Předseda senátu usnesením podatele vyzve k opravě nebo odstranění vad podání
a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen
(§37 odst. 5 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud je s krajským soudem za jedno i v tom, že podání stěžovatelky
ze dne 23. 8. 2005, které mu bylo doručeno prostřednictvím žalované spolu
s jejím vyjádřením, mělo vady, pro které – bez jejich odstranění – nebylo možné je projednat.
Proto správně vyzval krajský soud stěžovatelku k odstranění vad podání usnesením ze dne
7. 9. 2005 a poučil ji, jakým způsobem má své podání (žalobu) doplnit a tím vady
předchozího podání odstranit. Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala přípisem, jehož obsah
je zcela zmatečný, neboť v něm jen opisuje některá zadání soudu z předchozí výzvy
a je tudíž patrno, že stěžovatelka výzvě soudu naprosto neporozuměla. Vzdor této skutečnosti,
kdy nepochybně měla soudu vyvstat potřeba poučit stěžovatelku, aby si pro řízení zvolila
advokáta, event. požádala o jeho ustanovení soudem, krajský soud tento postup nezvolil
a znovu stěžovatelku poučil (přípisem ze dne 26. 9. 2005) o nutnosti odstranění vad podání
a upozornil ji na možnost uložení pořádkové pokuty. Stěžovatelka požádala o prodloužení
lhůty k podání doplňku kasační stížnosti s tím, že požadavku soudu nerozumí a potřebuje
se poradit s advokátem. V podání ze dne 13. 10. 2005 znovu opakuje, že s napadeným
rozhodnutím nesouhlasí, neboť byla uznána částečně invalidní a dodává, že částečný invalidní
byla i v roce 1992 a jako důkaz nabízí kopii rozhodnutí o přiznání částečného invalidního
důchodu z naposledy uvedeného roku.
Krajský soud v Plzni poté poučil stěžovatelku o tom, že se předseda senátu
může na návrh ustanovit usnesením účastníku zástupce, jímž může být i advokát,
pokud účastník splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Aniž by stěžovatelku vyzval k tomu, zda míní takový návrh podat (aniž jí pro odpověď
ustanovil lhůtu), sedmý den po doručení poučení stěžovatelce vydává napadené usnesení,
v němž opravný prostředek odmítá.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že účastníku, jenž se domáhá pomoci u soudu,
nesmí být na újmu neznalost práva ani nedostatek vzdělání jako takový. U osoby,
která se domáhá přiznání dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, je třeba zvlášť
obezřetně hledat hranici, za kterou je odepření soudního přezkumu rozhodnutí správního
orgánu, zvláště je-li rozhodnutí takové povahy, že může znamenat výrazný zásah
do jejího života. Rovný přístup, pokud jde o procesní práva účastníků řízení, je vždy třeba ctít.
Ve správním soudnictví taková zásada vyvstává ještě zřetelněji, když tu proti sobě stojí
správní orgán vybavený odborným aparátem, nadaný pravomocí rozhodovat o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob, znalý svých procesních práv, neboť se účastní
řady obdobných sporů, a na druhé straně jednotlivec, adresát rozhodnutí správního orgánu,
který takovými kvalitami nadán není. To, co bylo právě uvedeno, však rozhodně neznamená,
že by měl být žadatel o dávku důchodového pojištění jako účastník řízení před soudem
jakkoliv zvýhodňován. Toliko je nezbytné zajistit, aby se nedokonalost jeho podání nestala
překážkou přístupu k soudu, aniž by mu byla dána možnost k nápravě, zahrnující
nejen přiměřené poučení, lhůtu a vyrozumění o následcích, jež nastanou v případě,
že pokynům nevyhoví, ale i poučení o možnosti požádat o ustanovení zástupce (§35 odst. 7
s. ř. s., od 13. 10. 2005 v souvislosti s vložením nového odstavce 5 do tohoto ustanovení
se poučení posunulo do odstavce 8 téhož ustanovení – zákonem č. 350/2005 Sb.).
Krajskému soudu v Plzni nelze upřít, že se snažil odstranit vady stěžovatelčina podání
dvěma výzvami, v nichž ji podrobně poučil o způsobu, jakým má nedostatky svého podání
odstranit. Vzhledem k obsahu reakcí stěžovatelky mu však po obdržení jejího prvého
„doplňku kasační stížnosti“ muselo být zřejmé, že stěžovatelka výzvě naprosto neporozuměla
a mělo tudíž následovat poučení o možnosti požádat o ustanovení zástupce. K tomu soud
přistoupil až 24. 10. 2005, kdy se stěžovatelce takové poučení poskytl, aniž by však vyčkal
alespoň po minimální reálně přiměřenou dobu, v níž by mohla stěžovatelka na jeho poučení
reagovat (nehledě k tomu, že ji k odpovědi nestanovil příslušnou lhůtu), bez dalšího opravný
prostředek odmítl. Za této situace lze jinak nezbytné poučení soudu označit za zcela formální,
postrádající jakýkoliv smysl. Jeho smyslem je totiž poskytnutí možnosti účastníku požádat
o ustanovení zástupce, který by pomohl k ochraně jeho práv. Taková možnost s ohledem
na výše uvedené stěžovatelce dána nebyla.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu jde o vadu řízení, která měla za následek
nezákonné rozhodnutí o odmítnutí opravného prostředku (žaloby) stěžovatelky,
neboť vadnost jejího podání v kontextu s absencí poučení soudu stěžovatelce o možnosti
požádat o ustanovení zástupce, se stalo překážkou přístupu k soudu, kdy soud odmítl se věcí
zabývat. K takovému pochybení došlo bez ohledu na to, že krajský soud v době,
kdy stěžovatelku poučoval, poukázal nesprávně na odstavec 7 ustanovení §35 s. ř. s.,
ačkoliv správně měl již (od 13. 10. 2005) odkázat na odstavec 8 téhož ustanovení.
I když lze v tomto směru připustit, že jde o určitou nepřesnost poučení, sama o sobě takováto
nepřesnost nemohla mít za následek vadu řízení jak namítá stěžovatelka, neboť bez ohledu
na označení odstavce byl obsah příslušného ustanovení krajským soudem v poučení přímo
citován.
V posuzované věci nebyly tudíž splněny podmínky pro odmítnutí návrhu podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s., a proto Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Plzni
pro nezákonnost [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1
s. ř. s).
Krajský soud se v dalším řízení v souladu s právě vysloveným právním názorem
Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.) pokusí o odstranění zmíněného nedostatku
tím, že poučí stěžovatelku znovu o možnosti požádat o ustanovení zástupce i pro řízení
před krajským soudem a poté ustanoveného zástupce (zřejmě s ohledem na seznámení
se s věcí bude vhodné, aby se jím stal zástupce ustanovený pro řízení o kasační stížnosti,
tedy JUDr. Petr Knobloch) vyzval k odstranění vad žaloby. Podle výsledku doplnění zvolí
pak další procení kroky.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Plzni v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Odměna zástupci stěžovatelky JUDr. Petru Knoblochovi, advokátu, který byl
ustanoven soudem k její žádosti zástupcem pro řízení o kasační stížnosti byla stanovena
za 3 úkony právní služby á 250 Kč [příprava a převzetí zastoupení - §9 odst. 1 písm. b)
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ust. §9 odst. 1 písm. e) a f) téže vyhlášky],
k čemuž byla přiznána paušální částka 3 x 75 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem
tedy 975 Kč. Uvedená částka bude zástupci stěžovatelky vyplacena do 30ti dnů od právní
moci rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová.
předsedkyně senátu