ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.52.2006
sp. zn. 4 Ads 52/2006 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním
právu 376/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 25. 1. 2006, č. j. 1 Cad 50/2005 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 22. 6. 2005 se žalobce domáhal, aby Městský soud v Praze
přezkoumal a zrušil rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí Ing. Z. Š. ze dne 14. 6. 2005,
č. j. 2005/7303, 15902,20714/21/51, jímž o podání žalobce označeném jako „rozklad“ ze dne
28. 1. 2005 proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 1. 2005, č. j.
2005/3491/21, podání ze dne 11. 3. 2005 proti rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 7. 3.
2005, č. j. 2005/12810/21 a podnětu žalobce ze dne 6. 4. 2005 proti rozhodnutí téhož
ministerstva ze dne 31. 3. 2005, č. j. 2005/18394/21 a č. j. 2005/18924/21, bylo rozhodnuto
tak, že v souladu s ustanovením §19 odst. 2 správního řádu byla tato podání posouzena a
přijata jako podněty k přezkoumání zákonnosti uvedených rozhodnutí ministerstva mimo
odvolací řízení podle §65 správního řádu. Citované podněty neshledal ministr práce a
sociálních věcí důvodnými. Vycházel ze skutečnosti, že všemi uvedenými rozhodnutími byla
zamítnuta žalobcova odvolání proti rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje o
nepovolení obnovy řízení ve věci žádosti žalobce o dávku sociální péče. Ministr vysvětlil, že
obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, sloužícím k nápravě skutkových
omylů, a je možno ji povolit pouze z důvodů taxativně uvedených v §62 odst. 1 správního
řádu. Protože však z podání žalobce žádný ze zde uvedených důvodů pro obnovu řízení
nevyplynul, byl postup krajského úřadu i ministerstva shledán zcela správným. Přitom podle §
65 správního řádu lze rozhodnutí, které je v právní moci přezkoumat a změnit, nebo zrušit
jedině v případě, že bylo vydáno v rozporu se zákonem, obecně závazným právním
předpisem, nebo obecně závazným nařízením. Jelikož v případě žalobcem napadených
rozhodnutí nebylo shledáno nic, co by takovému rozporu nasvědčovalo, nebyl ani důvod
zahajovat přezkumné řízení.
Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil, navrhoval jeho zrušení pro rozpor
s právními předpisy a současně podal návrh na vyslovení odkladného účinku žaloby a návrh
na vydání předběžného opatření, jímž by soud uložil povinnost žalovanému platit žalobci
od 1. 12. 2003 každý měsíc dávku sociální péče ve výši 7300 Kč. Dále žalobce požadoval,
aby „dle občanského zákoníku“ mu žalovaný uhradil majetkovou a nemajetkovou újmu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2005, č. j. 1 Cad 50/2005 – 28, řízení
o žalobě o náhradu majetkové a nemajetkové újmy vyloučil k samostatnému projednání
a rozhodnutí s odůvodněním, že v podání žalobce ze dne 23. 6. 2005 jsou zahrnuty dvě
žaloby, které však nemohou být projednány společně, neboť tomu brání věcná příslušnost
soudu.
Dalším usnesením ze dne 25. 1. 2006, č. j. 1 Cad 50/2005 – 32, uvedený
soud nepřiznal žalobě odkladný účinek. V poučení proti tomuto výroku uvedl,
že usnesení neobsahuje odůvodnění (§55 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního – dále jen „s. ř. s.“), a že proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná
ve smyslu §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
Dalším usnesením z téhož dne (25. 1. 2006) č. j. 1 Cad 50/2005 – 33, zamítl uvedený
soud návrh na vydání předběžného opatření. Ani toto usnesení neodůvodnil s poukazem
na ustanovení §55 odst. 4 s. ř. s. a poučil žalobce, že proti tomuto usnesení není kasační
stížnost přípustná podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
Proti každému z těchto usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž uvedl,
že ve stejné věci je u Městského soudu v Praze celkem 35 jeho nevyřízených žalob. Vytýká
soudu, že porušil ustanovení §§64, 83/1, 103, 39/1, 73 a 38 soudního řádu správního,
dále též porušil článek 3, 4, 20 a 90/1,2 Ústavy ČR, jakož i článek 1, 3/3, 10/1, 30/2, 31, 37/2,
3 a 38/1, 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhoval, aby napadená rozhodnutí
o nepřiznání odkladného účinku žalobě a o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření
Nejvyšší správní soud zrušil. Současně žádal, aby soud ustanovil advokátku Mgr. Pavlu
Frodlovou zástupkyní v této věci.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval kasační stížností žalobce,
pokud směřovala proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006,
č. j. 1 Cad 50/2005 – 32, jímž soud nepřiznal žalobě odkladný účinek. Protože jde o kasační
stížnost nepřípustnou, nemohl se jí věcně zabývat.
Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost směřující
proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutí o odkladném účinku žalobě
jako procesní institut je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím dočasným,
neboť má pouze omezené trvání; přiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky
napadeného rozhodnutí správního orgánu do skončení řízení před soudem (§73 odst. 3
s. ř. s.). V tomto smyslu jde o stejný důsledek, který sebou přináší aplikace §38 odst. 4 s. ř. s.
o předběžném opatření, jež zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení
končí, stalo vykonatelným. Obdobně i toto usnesení lze i bez návrhu zrušit (§73 odst. 4
s. ř. s.), ukáže-li se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody,
nebo, že tyto důvody v mezidobí odpadly. Vyplývá z toho, že není-li takové rozhodnutí
zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Dočasnou povahu má přitom nejen připomenuté
rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě, ale i rozhodnutí, jímž bylo, jako v případě
stěžovatele, rozhodnuto tak, že se žalobě odkladný účinek nepřiznává. I toto ve své podstatě
zamítavé rozhodnutí má totiž toliko dočasnou povahu, aniž by jakkoliv předjímalo postup
soudu při rozhodování o věci samé. Nejvyššímu správnímu soudu přitom s ohledem
na nepřípustnost kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí nepřísluší hodnotit věcnou
správnost napadeného rozhodnutí soudu či správního orgánu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele
směřující proti výše uvedenému usnesení o nepřiznání odkladného účinku odmítl za použití
ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízen má oporu v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu