ECLI:CZ:NSS:2006:4.AS.28.2005
sp. zn. 4 As 28/2005 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: M. S.,
zast. Mgr. Jaroslavem Srbou, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 33, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12.
2004, č. j. 57 Ca 32/2004 - 38,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2004, č. j. 57 Ca 32/2004 - 38,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený
rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 3. 2004, č. j. JMK 4842/2004 OD Ko. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu hl. města Brna, odboru dopravy,
ze dne 13. 11. 2003, č. j. OD-46403-PZ/03 CI, kterým byl stěžovatel uznán vinným
z přestupku podle §22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) za porušení §4 písm. b) a c) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“).
Za naplnění skutkové podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu
podle §22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů mu byla
podle §22 odst. 2 téhož zákona uložena pokuta ve výši 600 Kč a současně mu byla
podle §79 odst. 1 uvedeného zákona uložena povinnost nahradit náklady řízení v částce
500 Kč.
V žalobě podané proti tomuto rozhodnutí stěžovatel zejména namítal, že správní orgán
I. stupně a žalovaný se v řízení, ve kterém byla vydána jejich rozhodnutí, dopustily celé řady
zásadních procesních i věcných chyb a porušení zákona, m.j. tím, že namísto aby odvolací
orgán vrátil věc správnímu orgánu I. stupně k doplnění dokazování, sám se snažil odstranit
nedostatky dokazování jeho doplněním, čímž porušil zásady dvouinstančnosti správního
řízení a odňal žalobci zákonné právo apelace. Navrhoval, aby Krajský soud v Brně
jak rozhodnutí žalovaného, tak jím potvrzené rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil.
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem žalobu zamítl jako nedůvodnou.
V odůvodnění zamítavého rozsudku po obsáhlé rekapitulaci řízení před oběma správními
orgány (cca 20 stran textu) žádné stěžovatelově námitce nepřisvědčil.
V kasační stížnosti, podané z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právních otázek správního řízení soudem, z důvodu nepřezkoumatelnosti
spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, jakož i z toho důvodu, že v řízení před správním
orgánem byl porušen zákon takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost, stěžovatel
označuje napadené rozhodnutí krajského soudu za formální, kdy soud téměř nehodnotil
skutkový stav věci a rovněž se nezabýval právním hodnocením, přičemž uvádí, že z celkem
24 stran textu rozhodnutí je věnováno popisu průběhu celého přestupkového řízení 22 stran
a pouze na necelých 2 stranách se soud věnuje vlastnímu hodnocení a závěrům.
To samo o sobě by podle stěžovatele ještě nemuselo znamenat nedostatek důvodů
rozhodnutí, pokud by se soud v podstatě neomezil na vyjádření svého názoru a konstatování,
že se zcela ztotožňuje s rozhodnutími obou správních orgánů, včetně odůvodnění
obou rozhodnutí a s vyjádřením žalovaného k žalobě. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud
konstatuje, že přestupek byl zcela jednoznačně prokázán svědkem pprap. Juráčkem,
aniž by se vypořádal s žalobními námitkami o nelogických rozporech v jeho výpovědi. Soud
se v odůvodnění rozhodnutí nevyrovnal mj. s námitkou, že stěžovatel nebyl v průběhu
celého řízení vyslechnut a nebyla mu dána možnost, aby s ním byla věc osobně projednána,
ačkoliv o to opakovaně žádal, jakož i s námitkami proti zcela zmatečnému a naprosto
vadnému doručování předvolání stěžovatele k projednání přestupku. Dle názoru stěžovatele
je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění, a pokud se soud
omezil převážně na konstatování, že se ztotožňuje s napadenými rozhodnutími
a jejich odůvodněním, vyvstává otázka smyslu celého soudního přezkumného řízení,
když soud ignoroval, resp. pardonoval, evidentní závady a pochybení v průběhu správního
řízení. Stěžovatel dále uvádí, že nevidí nejmenší důvod pro to, proč krajský soud označil
svědectví jeho otce za účelové, zpochybnil věrohodnost svědka, a tak se v podstatě postavil
na stanovisko, že otcovo svědecké prohlášení o pobytu syna v otcově bytě bylo jinými slovy
lživé.
Na základě výše uvedeného stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku
Krajského soudu v Praze a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém vyjádřil nesouhlas
s námitkami v kasační stížnosti; kasační stížnost označil jako nedůvodnou a navrhl zamítnutí
kasačním stížnosti.
Napadený rozsudek Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvodem, který stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost
je důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná
a stěžovatel je zastoupen advokátem.
Z kasační stížnosti vyplynulo, že stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 pod písm. a), b) a d) s. ř. s.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že podle úředního
záznamu ze dne 14. 9. 2003 sepsaného pprap. J. , byl stěžovatel jako řidič motorového vozidla
Opel Corsa, modré barvy, RZ: v úseku ul. O. v B. , kde byl přenosnou dopravní značkou
„Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“ s dodatkovou tabulkou „mimo BUS a vozidel
stavby“ omezen provoz, stavěn dopravní hlídkou vztyčením pravé ruky. Řidič podle pokynu
policisty nezastavil, byl hlídkou pronásledován a dostižen na parkovišti před OD Billa, kde
zastavil. Ke skutečnosti, proč jel bez platného povolení zákazem vjezdu a proč na stavění
hlídkou nereagoval, se odmítl vyjádřit s tím, že vozidlem vůbec nejel. Oznámení o přestupku
odmítl podepsat. Dne 29. 9. 2003 Magistrát města Brna, odbor dopravy rozhodl v dané věci
„příkazem“, jímž uznal stěžovatele vinným z přestupku podle §22 odst. 1 písm. f) zákona o
přestupcích za porušení §4 písm., b) a c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, a
podle §22 odst. 2 zákona o přestupcích stěžovateli uložil pokutu ve výši 600 Kč. Proti
tomuto příkazu podal stěžovatel odpor a Magistrát města Brno, odbor dopravy, dále o věci
rozhodoval v nezkráceném řízení. K projednání věci nařídil ústní jednání na den
13. 11. 2003, stěžovatele k tomuto jednání předvolal, přičemž předvolání mu zaslal na „G. 9“.
Stěžovatel se k jednání, podle údajů v rozhodnutí bez omluvy nedostavil, bylo jednáno bez
jeho přítomnosti a rozhodnuto na základě obsahu spisového materiálu (rozhodnutím ze
13. 11. 2003, č. j. OD-46403-PZ/03 CI). Stěžovatel byl uznán vinným z přestupku podle §22
odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích za porušení §4 písm. b) a c) zákona o provozu na
pozemních komunikacích. Podle §22 odst. 2 zákona o přestupcích mu byla uložena pokuta
ve výši 600 Kč a současně mu byla podle §79 odst. 1 téhož zákona uložena povinnost
nahradit náklady řízení v částce 500 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání,
kde zejména namítal, že mu nebylo umožněno k věci se vyjádřit, neboť předvolání mu bylo
adresováno na „G. 9“, zatímco stěžovatel bydlí na adrese „G. 3“. Nesouhlasil s tím, že
„zavinění bylo plně prokázáno předloženým spisovým materiálem“, namítal, že správní orgán
nezjišťoval, zda byla přenosná dopravní značka umístěna v souladu s povolením příslušných
orgánů a uvedl, že tvrzení policisty v úředním záznamu nelze považovat za nevyvratitelný
důkaz. V řízení byl jako svědek vyslechnut zakročující policista, obviněnému (resp. jeho
zástupci) byla dána možnost klást svědkovi otázky, se spisem se seznamoval.V průběhu
odvolacího řízení stěžovatel v písemném vyjádření ze dne 19. 3. 2004 uvedl, že v době od
11. 10. 2003 do 30. 11. 2003, kdy mu bylo doručováno předvolání k ústnímu jednání se na
adrese„G. 3“, nezdržoval, pobýval u svého otce J. S., na adrese K. l. 5, Brno. K prokázání
této skutečnosti navrhoval výslech svého otce jako svědka. Navíc podle vyjádření pošty mělo
jít o doručování zásilky na jméno „S.“. Rovněž uvedl, že rozhodnutí o povolení uzavírky
příslušného úseku místní komunikace trpí zásadními vadami, které způsobují jeho neplatnost.
Dále stěžovatel označil výpověď zakročujícího policisty za účelovou a nevěrohodnou,
a to zejména pokud šlo o údaj o zastavování vozidla. Tvrdil, že policistu neviděl, a vzhledem
k rychlosti vozidla a vzdálenosti, ze které měl policista vozidlo zastavovat, dospěl stěžovatel
k závěru, že pokud se policista poblíž projíždějícího vozidla zdržoval, tak se musel objevit
z hlediska polohy projíždějícího vozidla až na jeho úrovni, resp. za ním.
Odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 3. 2004,
č. j. JMK 4842/2004 OD Ko, a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.
Odvolací orgán námitky stěžovatele označil dílem za nedůvodné, dílem za nevěrohodné.
O žalobě podané proti tomuto rozhodnutí žalovaného bylo rozhodnuto nyní napadeným
rozsudkem krajského soudu.
Krajský soud v Brně, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, provedl důkaz
správním spisem a v plném rozsahu se ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně,
jakož i se závěry žalovaného, k nimž žalovaný dospěl po doplnění dokazování výslechem
svědka.
Nejvyšší správní soud je však přesvědčen, že pokud stěžovatel v kasační stížnosti
namítá, že krajský soud téměř nehodnotil skutkový stav věci a nezabýval se právním
hodnocením, přičemž z celkem 24 stran textu rozhodnutí je věnováno popisu průběhu
celého přestupkového řízení 22 stran a pouze na necelých 2 stranách se soud věnoval
vlastnímu hodnocení a závěrům, jakož i pokud namítá, že se krajský soud nevypořádal
s žalobními námitkami o nelogických rozporech ve výpovědi svědka, dále se nevyrovnal
mj. s námitkou, že stěžovatel nebyl v průběhu celého řízení vyslechnut a nebyla mu dána
možnost, aby s ním byla věc osobně projednána, stejně tak ani s námitkami proti zcela
zmatečnému a naprosto vadnému doručování předvolání stěžovatele k projednání přestupku,
je třeba dát stěžovateli za pravdu.
Nejvyšší správní soud z odůvodnění napadeného rozsudku zjistil, že krajský soud
na prvních sedmi stranách rekapituluje obsah správního spisu, na následujících devíti stranách
reprodukuje obsah vyjádření žalovaného k žalobě, a poté na následujících šesti stranách textu
znovu rekapituluje ty skutečnosti z obsahu správního spisu, které soud považoval
za rozhodné. První čtyři z těchto posledních šesti stran textu přitom žádné hodnocení,
a to ani skutkové, ani právní, neobsahují. Teprve na posledních dvou stranách textu
lze jisté závěry soudu vysledovat, ty však jsou spíše konstatační a nikoliv hodnotící.
Nejvyšší správní soud přitom zjistil, že k žalobním námitkám o nelogických rozporech
ve výpovědi svědka a k námitce, že stěžovatel nebyl v průběhu celého řízení vyslechnut
a nebyla mu dána možnost, aby s ním byla věc osobně projednána, se v odůvodnění
napadeného rozsudku váže toliko rekapitulační část. V případě žalobní námitky o zmatečném
a naprosto vadném doručování předvolání stěžovatele k projednání přestupku,
kromě rekapitulační části krajský soud tyto otázky zmiňuje na předposlední straně textu
odůvodnění, kde však v podstatě jinými slovy opakuje z rekapitulační části zjištěný poznatek,
že podle vyjádření pošty bylo vzdor špatné adrese (G. 9) doručovatelkou stěžovateli
doručováno na adresu řádnou (G. 3), neboť doručovatelka věděla, že stěžovatel na adrese G.
9 nebydlí. Dále krajský soud uvedl (zrekapituloval), že stejně tak bylo doručováno rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, které si stěžovatel dne 16. 12. 2003 osobně převzal. Nejvyšší
správní soud je toho názoru, že nevypořádání se s prvními dvěmi žalobními námitkami a
toliko formální vypořádání se s další v kasační stížností rozporovanou námitkou má za
následek, že napadené rozhodnutí trpí nedostatkem důvodů.
Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že jestliže v řízení před krajským soudem
uplatnil stěžovatel v žalobě námitky, s nimiž se krajský soud v odůvodnění rozsudku výslovně
nevypořádal, převážně pouze chronologicky zrekapituloval obsah řízení před žalovaným
i správním orgánem I. stupně, a pouze závěrem konstatoval, že se se zdůvodněním
napadeného rozhodnutí ztotožňuje, je nutno napadený rozsudek považovat
za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. 71-75s.
Za tohoto stavu věci již Nejvyšší správní soud nepovažuje za nutné blíže se vyjadřovat
k opodstatněnosti důvodů kasační stížnosti podřaditelných pod §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s., které jsou v jistém smyslu v dané věci subsumovány právě pod nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná
a proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110
odst. 1 s. ř. s.).
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem v tomto zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.),
bude tedy třeba, aby se v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně vypořádal
se všemi žalobními námitkami, které stěžovatel uplatnil v žalobě u krajského soudu ve vztahu
k napadenému rozhodnutí žalovaného..
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu