ECLI:CZ:NSS:2006:4.AS.45.2006
sp. zn. 4 As 45/2006 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. Š.,
zast. JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem, se sídlem Nový Bor, Generála Svobody 788, proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor agend řidičů, se sídlem Praha 1, nábř. Ludvíka
Svobody 12, P. O. Box 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 29. 7. 2005, č. j. 3 Ca 11/2004 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 5. 2004, č. j. 11/2004-160-SPR/6, bylo potvrzeno
rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru dopravy, ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 57800/03OD/648, jímž byl podle ustanovení §60 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení, ve znění změn a doplňků (dále jen „správní řád“), zamítnut podnět žalobce na obnovu
řízení – obnova řízení nebyla povolena. Žalovaný, stejně jako Krajský úřad Středočeského
kraje, odbor dopravy, dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné předpoklady pro povolení
obnovy řízení ve smyslu ustanovení §62 správního řádu. Stěžovatelem podané odvolání
proto zamítl s tím, že v předchozím řízení byl žalobce – přestupce J. Š. – právem uznán
vinným z přestupku podle ustanovení §22 odst. 1 písm. g) a §30 odst. 1 písm. i) zákona
č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění změn a doplňků (přestupkový zákon),
jejichž skutkovou podstatu naplnil porušením ustanovení §4 písm. a), b), §5 odst. 1 písm. g)
a §6 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů, ve znění změn a doplňků, jehož se dopustil tím, že dne 1. 3. 2003 řídil
nákladní motorové vozidlo tovární značky AVIA SPZ: x a v obci B. p. B. byl kontrolován
policejní hlídkou Obvodního oddělení B. p. B., přičemž na výzvu policejní hlídky se odmítl
podrobit orientační dechové zkoušce a odmítl předložit zákonem předepsané doklady pro
řízení a provoz motorového vozidla.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem žalobu směřující proti rozhodnutí
o nepovolení obnovy řízení zamítl jako nedůvodnou podle §75 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), když ze správního spisu zjistil, že správní řízení
proběhlo v souladu se správním řádem a správní orgán skutkový stav zjistil způsobem,
který postačuje k vytvoření závěru, že skutková podstata přestupku podle §30 odst. 1 písm. i)
bod 1 zákona o přestupcích byla naplněna již samotným odepřením dechové zkoušky, tzn.,
aniž by muselo být prokázáno, že řidič musel být skutečně pod vlivem alkoholu. Znakem
skutkové podstaty projednávaného přestupku je totiž pouze samotné odepření dechové
zkoušky, což bylo v původním řízení náležitě prokázáno, zejména výslechem členů policejní
hlídky, která vyzvala žalobce k provedení orientační dechové zkoušky a konečně
též i výpovědi samotného žalobce a jeho syna. Uložená sankce byla přitom zcela přiměřená
jednání žalobce, jehož se dopustil. Podnět k povolení obnovy řízení nebyl shledán soudem
důvodným.
Napadený rozsudek byl doručen do vlastních rukou advokáta stěžovatele JUDr. Jiřího
Ceháka dne 15. 8. 2005.
Proti uvedenému rozsudku byla podána kasační stížnost, v níž vytýká stěžovatel
Městskému soudu v Praze nesprávné právní posouzení věci, zejména podcenění skutečnosti,
že žalobce (dále jen „stěžovatel“) se nemohl pro svou zdravotní indispozici ihned podrobit
dechové zkoušce, v žádném případě ji neodmítl, jak je opakovaně tvrzeno a považováno
za prokázané, přičemž hlídka Policie ČR ani nevyčkala, až bude dechové zkoušky schopen
a z místa odjela a mylně vylíčila celý průběh zásahu. Navrhuje proto, aby napadené
rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Městský soud v Praze předkládá kasační stížnost spolu se spisem Nejvyššímu
správnímu soudu s předkládací zprávou, že kasační stížnost byla podána opožděně. Nejvyšší
správní soud se s tímto hodnocením včasnosti podané kasační stížnosti ztotožňuje.
Z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze, v němž byl
stěžovatel řádně poučen o možnosti podat do dvou týdnů ode dne jeho doručení kasační
stížnost u podepsaného soudu z důvodů uvedených v §103 s. ř. s. a o tom, že o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud, byl doručen do sídla advokátní kanceláře dne
15. 8. 2005, jak o tom svědčí číselný záznam na doručence obálky, v níž byla rozsudek
doručován, opatřený razítkem uvedené advokátní kanceláře a podpisem osoby, která zásilku
převzala.
V souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána
do dvou týdnů od doručení rozhodnutí, jak správně v poučení, které je součástí napadeného
rozsudku, uvedl Městský soud v Praze. Podle §40 odst. 1 s. ř. s., lhůta stanovená tímto
zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu, počíná běžet počátkem dne následujícího poté,
kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta určená
podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, jenž určil počátek lhůty. Podle ustanovení §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost
je doručit.
Protože dnem, který určil počátek běhu dvoutýdenní lhůty bylo pondělí dne
15. 8. 2005, posledním dnem pro podání kasační stížnosti bylo pak pondělí dne 29. 8. 2005.
Tento den se svým označením – pondělí – shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty,
tedy dnem doručení rozsudku stěžovateli. Nejpozději dne 29. 8. 2005 mohla být tudíž kasační
stížnost podána s účinky zachování lhůty. Jak však vyplývá z otisku razítka pošty v B. p. B.
(číslo doporučené zásilky xx) byla písemnost k poštovní přepravě odevzdána až dne
30. 8. 2005. Stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty k jejímu podání a tudíž
opožděně.
Nejvyšší správní soud musel za této situace kasační stížnost podle §46 dost. 1
písm. b) s. ř. s. (použitého pro toto řízení podle §120 s. ř. s.) jako opožděně podanou
odmítnout, aniž by se mohl zabývat její důvodností.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo Nejvyšším správním soudem
v souladu s ustanovením §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá na jejich náhradu právo, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu