ECLI:CZ:NSS:2006:4.AS.58.2004
sp. zn. 4 As 58/2004 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce: T. S.
s. r. o., zast. Mgr. Bogdanem Hajdukem, advokátem, se sídlem Český Těšín, Havlíčkova 12,
proti žalovanému: Ústřední ředitel České obchodní inspekce, se sídlem Praha 2, Štěpánská
15, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2004,
č. j. 28 Ca 281/2002 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí
žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce
v Praze ze dne 1. 8. 2001, č. j. 220045-10-01, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši
250 000 Kč, protože se dopustil jednání uvedeného v ustanovení §19 odst. 1 zákona
č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky tím, že porušil právní povinnosti
stanovené v ustanovení §13 odst. 2 téhož zákona tak, že uvedl na trh stanovený výrobek
bez prohlášení o shodě, tak, že pokutu snížil na 100 000 Kč. Městský soud v Praze předně
řešil otázku, zda výrobek, který žalobce uvedl na trh byl celým kompozitním systémem
obkladu stěn, nebo se jednalo pouze o závěsnou kostru. Na základě kontrolního protokolu
České obchodní inspekce – Inspektorátu Praha – ze dne 12. 4. 2001, dopisu T. a z.ú. s., P., s.
p., ze dne 3. 9. 2001, a faktury č. X, vystavené žalobcem dne 28. 3. 2001, vzal za prokázané,
že se jednalo o kompozitní systém obkladu stěn, skládající se ze závěsné kostry z hliníkových
profilů, spojovacího materiálu (šrouby a matice), izolační hmoty a obkladového prvku. Ze
soupisu žalobcem provedených prací uvedených na faktuře je zřejmé, že provedl dodávku a
montáž konzolového systému s vytýčením fasádních rovin, dodávku a montáž tepelné izolace
a dodávku a montáž pomocné konstrukce. S tím koresponduje i vyjádření T. a z. ú. s. P., s. p.,
které považuje deklaraci předmětného výrobku jako „fasádní zateplovací systém“
za spolehlivější z hlediska jeho právní klasifikace. Městský soud uzavřel, že všechny
tyto listiny prokazují, že výrobek, který žalobce uvedl na trh, není pouze „závěsnou kostrou
T.“, která je z technickokonstrukčního hlediska podřaditelná v rámci přílohy č. 2 Nařízení
vlády č. 178/1997 Sb. do Seznamu č. 11 – stavební výrobky pro vnitřní a vnější povrchové
úpravy stěn, stropů, podlah, pořadové č. 5 – panely, obkladové prvky, závěsné podhledy,
krytiny v rolích a závěsné kostry pro povrchové úpravy stěn nebo podhledů, na které se
vztahují požadavky na ochranu proti hluku, pronikání vody a úsporu energie a tepla, ale jde o
výrobek se znaky kompozitního systému, který podléhá jinému, náročnějšímu posouzení
shody autorizovanou osobou podle §5 Nařízení vlády č. 178/1997 Sb. Soud neshledal
důvodnou námitku žalobce, že žalovaný nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, čímž
porušil ustanovení §3 odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní
řád“, „s. ř.“). Protože podle jeho mínění vycházely správní orgány ze všech podkladů
založených ve správním spise, zejména z kontrolních zjištění, faktury předložené samotným
žalobcem a z vyjádření odborných ústavů. Jiné podklady žalobce nepředložil, ani na podporu
svých tvrzení jiné důkazy nenavrhoval. Proto správní orgán i soud vycházely pouze ze
zmíněných listinných podkladů, a ty také hodnotily. Městský soud v Praze se ztotožnil se
žalovaným v tom, že žalobce uvedl na trh celý kompozitní systém obkladu stěn, aniž by měl
k tomuto výrobku odpovídající prohlášení o shodě, nedošlo tak před uvedením na trh
k náležitému posouzení shody a vydání náležitého prohlášení o shodě (§5), a tuto situaci lze
posoudit v rámci ustanovení §19 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb. jako uvedení
stanoveného výrobku na trh bez prohlášení o shodě. Takže došlo k naplnění skutkové
podstaty správního deliktu a byly tedy splněny zákonné podmínky pro uložení pokuty žalobci.
Ve včasné kasační stížnosti žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl tento rozsudek
v celém rozsahu pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
Městským soudem v Praze v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“], a dále pro vadu řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech, při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
Městský soud v Praze měl napadené rozhodnutí žalovaného zrušit [§103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.].
Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že žalobce naplnil skutkovou podstatu
správního deliktu a byly tedy splněny zákonné podmínky pro uložení pokuty. Stejně
jako v žalobě trval na tom, že žalovaný nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci,
čímž porušil povinnost stanovenou mu v ustanovení §3 odst. 4 s. ř. Podle stěžovatele
je výrobek, který uvedl na trh, a to „závěsná kostra T.“ podle přílohy č. 2 Nařízení vlády
č. 178/1997 Sb. z technickokonstrukčního hlediska podřaditelný pouze do skupiny č. 11,
pořadové č. 5, a v žádném případě nesplňuje znaky kompozitního systému, blíže
specifikovaného a podřazeného do skupiny č. 5, pořadové č. 9. Závěr o tom, že se mělo
v daném případě jednat o kompozitní systém nelze dovozovat z kontrolního protokolu dopisu
T. a z. ú. s. P., s. p., a faktury č. X, vystavené žalobcem, jelikož povaha výrobku měla být
správně posouzena pouze případným znaleckým posudkem z oboru stavebnictví, který si měl
soud vyžádat. Prohlášení o shodě podle §13 odst. 2 zákona č. 22/1997 Sb. a §8 Nařízení
vlády č. 178/1997 Sb., vydané žalobcem dne 6. 12. 2000, svědčí o tom, že předmětný výrobek
byl uváděn na trh v souladu se všemi zákonnými požadavky. Protože tuto skutečnost žalovaný
při svém rozhodování nezohlednil, porušil zmíněný §3 odst. 4 s. ř., Městský soud v Praze
pochybil, pokud z tohoto důvodu rozhodnutí žalovaného nezrušil. Stěžovatel navrhl zrušení
rozsudku Městského soudu v Praze a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že dle jeho mínění rozsudek
soudu obsahuje posouzení otázky zatřídění předmětného výrobku v rámci přílohy Nařízení
vlády, které vychází z dostatečných podkladů a je zcela správné. Proto v takové situaci nebylo
namístě doplňovat dokazování tak, jak požadoval žalobce, tím spíše, že on sám takovýto
důkazní prostředek nenavrhoval. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze přezkoumal
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 3 s. ř. s. musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nesprávné posouzení právní otázky [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] spočívá buď v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis (ustanovení),
nebo je sice aplikován správný právní předpis, ale je nesprávně vyložen. Podle §13 zákona
č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů, ve znění účinném v rozhodné době, mohou stanovené výrobky, výrobci nebo dovozci
uvést na trh jen po posouzení shody jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobku
stanovenými tímto zákonem a technickými předpisy (dále jen „posouzení shody“) způsobem
odpovídajícím stanoveným postupům posuzování shody (odst. 1). Výrobce nebo dovozce
stanoveného výrobku je povinen před uvedením výrobku na trh vydat písemné prohlášení
o shodě výrobku s technickými předpisy a o dodržení stanoveného postupu k posouzení shody
(dále jen „prohlášení o shodě“). Náležitosti prohlášení o shody stanoví vláda nařízením
(odst. 2).
Podle §19 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb. uloží orgán dozoru pokutu do výše
20 milionů Kč tomu, kdo uvedl na trh nebo distribuoval stanovené výrobky bez prohlášení
o shodě, nebo s klamavým nebo neoprávněným prohlášením o shodě, nebo bez stanoveného
označení českou značkou shody, nebo v případech stanovených v §13 odst. 4 bez označení
CE, nebo jiného označení stanoveného Nařízením vlády, nebo s klamavým
nebo neoprávněným označením CE, nebo jiným označením stanoveným Nařízením vlády.
Jelikož v předmětné věci není sporné, že stěžovatel uvedl na trh stanovené výrobky,
soustředil se Nejvyšší správní soud podle obsahu kasační stížnosti pouze na otázku,
zda právní posouzení provedené krajským soudem, jehož výsledkem je zařazení předmětného
výrobku do přílohy č. 2 Nařízení vlády č. 178/1997 Sb. do Seznamu č. 5, pořadové č. 9,
je v souladu se zákonem.
Nařízení vlády č. 178/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební
výrobky, bylo vydáno k provedení §12 odst. 1 a 4 a §13 odst. 2 a 4 zákona č. 22/1997 Sb.
Podle ustanovení §1 odst. 2 tohoto nařízení jsou stanovenými výrobky podle §12 odst. 1
zákona č. 22/1997 Sb. výrobky uvedené v příloze č. 2.
Příloha č. 2 obsahuje seznam výrobků s vyznačením postupů posouzení shody.
Do skupiny 5, tj. mezi ochranné, tepelně a zvukově izolační materiály a výrobky,
hydroizolační materiály, střešní krytiny a lepidla, se řadí pod pořadovým č. 9 i vnější tepelně
izolační kompozitní systémy ve vnějších stěnách, na které se vztahují technické požadavky
požárních předpisů. Postup stanovený pro posuzování shody je uveden v §5. Pod tímtéž
pořadovým číslem jsou zařazeny i vnější tepelně izolační kompozitní systémy ve vnějších
stěnách, na které se nevztahují technické požadavky požárních předpisů. Pro ně stanoví
postup posuzování shody §6. Ve skupině č. 11 téže přílohy jsou vyjmenovány stavební
výrobky pro vnitřní a vnější povrchové úpravy stěn, stropů, podlah. Zde jsou pod pořadovým
č. 5 zařazeny panely, obkladové prvky, zavěšené podhledy, krytiny v rolích a závěsné kostry
pro vnitřní nebo povrchové úpravy stěn nebo podhledů, na které se vztahují požadavky
na požární ochranu stěn nebo podhledů, bezpečnost při užívání, hygienu, a postup posuzování
shody se řídí §7. Vztahují-li se na tytéž výrobky požadavky na požární bezpečnost, řídí
se postup posuzování shody §5. Postup posuzování shody podle §8 musí být zachován
u panelů, obkladových prvků, zavěšených podhledů, krytin v rolích a závěsných koster
pro povrchové úpravy stěn nebo podhledů, na které se vztahují požadavky na ochranu
proti hluku, pronikání vody a úsporu energie a tepla, taktéž zařazené pod pořadovým č. 5.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze přezkoumal všechny
výroky žalovaného v mezích žalobních bodů a nepochybně byla aplikována správná zákonná
ustanovení a byla i bezvadně vyložena. Jelikož žádná z výtek uplatněných v kasační stížnosti
nebyla shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu,
kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů příslušelo,
náklady v řízení o kasační stížnosti v míře přesahující rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu