ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.106.2006
sp. zn. 4 Azs 106/2006 - 106
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: J. Š., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2005, č. j. 59 Az
21/2005 – 56, a kasační stížnosti žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 15. 3. 2006, č. j.
59 Az 21/2005 – 93,
takto:
I. Řízení vedená u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 Azs 106/2006
a 4 Azs 136/2006 se s p o j u j í ke společnému projednání a rozhodnutí; řízení
bude nadále vedeno pod sp. zn. 4 Azs 106/2006.
II. Kasační stížnost žalobce proti rozsudku krajského soudu ze dne 28. 11. 2005,
č. j. 59 Az 21/2005 – 56, se odmítá pro opožděnost.
III. Kasační stížnost žalobce proti usnesení krajského soudu ze dne 15. 3. 2006,
č. j. 59 Az 21/2005 – 93, se odmítá pro nepřípustnost.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra – odboru azylové a migrační politiky ze dne
7. 1. 2005, č. j. OAM-5/LE-01-05-2005, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákona o azylu“). Správní orgán dospěl k závěru, že v případě žalobce
jsou naplněny podmínky citovaného zákonného ustanovení, neboť žalobcem byla žádost
o udělení azylu podána s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění a rovněž bylo prokázáno,
že v podání žádosti o udělení azylu na území České republiky mu nebránily v dřívější době
žádné objektivní okolnosti.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas žalobu, v níž nesouhlasil se zamítnutím
žádosti jako zjevně nedůvodné a navrhoval, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc
vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 11. 2005 žalobu zamítl a současně
vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Advokátu žalobce
JUDr. Ivo Adámkovi, se sídlem v Ostravě 1, Ostrčilova 13, který byl žalobci ustanoven
zástupcem pro řízení před krajským soudem, byla přiznána odměna za zastupování ve výši
2150 Kč s tím, že mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do jednoho měsíce
od právní moci rozsudku. Konečně pak rozhodl krajský soud, že Česká republika nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že žaloba byla podána nedůvodně,
neboť se v řízení bezpečně prokázalo, že jsou naplněny podmínky ustanovení §16 odst. 1
písm. k) zákona o azylu, podle něhož se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo vydání
k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve. Žádost o azyl podal
žalobce s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv nepochybně tak mohl učinit dříve,
neboť na území České republiky pobýval celkem asi 10 roků. Výše uvedený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě byl doručen právnímu zástupci stěžovatele do vlastních rukou dne
7. 12. 2005, jak vyplývá ze záznamu na doručence obálky, v níž byl rozsudek doručován.
Téhož dne byl rozsudek doručen rovněž žalovanému a nabyl proto právní moci uvedeného
dne.
Dne 6. 2. 2006 bylo doručeno Krajskému soudu v Ostravě podání žalobce,
které je podle obsahu kasační stížností proti napadenému rozsudku ze dne 28. 11. 2005.
V něm žalobce vyslovuje přesvědčení, že správní vyhoštění mu bylo uloženo neoprávněně
a žádá soud, aby mu umožnil setrvat na území České republiky ještě alespoň jeden rok.
Poukazuje na svou nepříznivou finanční situaci a nutnost splacení dluhů. Připomíná,
že v případě návratu do vlasti se obává pronásledování. V dalším podání ze dne 15. 2. 2006,
které bylo doručeno krajskému soudu dne 16. 2. 2006, podal žalobce stížnost
proti neoprávněnému zajištění jeho osoby v Záchytném zařízení cizinců ve Frýdku – Místku
a dále stížnost na advokáta JUDr. Ivo Adámka, který jej zastupoval v řízení před krajským
soudem. Důvodem stížnosti proti JUDr. Adámkovi je skutečnost, že za něj nepodal kasační
stížnost proti rozsudku soudu přesto, že žalobci (dále jen „stěžovatel“) ústně i telefonicky
uvedený úkon přislíbil. Uvedený advokát mu rovněž neposlal žádné vyrozumění o dalším
postupu, pouze mu dne 9. 2. 2006 zaslal kopii rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Na stěžovatelům dotaz, zda podal kasační stížnost, mu pouze sdělil, že už jej nehodlá
zastupovat. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že zmíněný advokát jej jednoznačně poškodil,
jelikož neplnil své povinnosti vyplývající ze zastupování. Uvedl dále, že nadále jej bude
zastupovat JUDr. Kvasnička z Chebu, jehož již pověřil k zastupování plnou mocí.
Přípisem ze dne 20. 2. 2006 sdělil Krajský soud v Ostravě stěžovateli, že kasační
stížnost proti rozsudku ze dne 28. 11. 2005, u jehož vyhlášení byl stěžovatel přítomen, nebyla
z jeho strany podána. Advokát, který byl soudem ustanoven pro řízení u krajského soudu,
kasační stížnost nemohl podat, protože k tomu nebyl stěžovatelem zmocněn písemnou plnou
mocí a stěžovatel sám kasační stížnost v zákonné lhůtě nepodal, ani nepožádal o ustanovení
advokáta pro kasační řízení.
Dalším podáním ze dne 24. 2. 2006 požádal stěžovatel o prominutí zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti. V něm znovu poukazuje na neplnění povinností advokáta
JUDr. Ivo Adámka při vyřizování jeho věci a zdůrazňuje, že uvedený advokát mu po zasedání
soudu slíbil, že do měsíce jeho případ dořeší a pošle stěžovateli sdělení doporučeným
dopisem. Žádnou plnou moc po něm nežádal a dle názoru stěžovatele byl povinen jej poučit
nejen o jeho právech, ale i o jeho povinnostech. Rozsudek mu uvedený advokát zaslal až dne
9. 2. 2006 s tím, že jej již nebude zastupovat.
Dne 28. 2. 2006 podal stěžovatel další kasační stížnost proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě, a to v rozsahu výroku, jímž byla žaloba zamítnuta. Uvádí, že kasační
stížnost podává z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a žádá Nejvyšší správní soud, aby rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2005, č. j. 59 Az 21/2005 – 56, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. Opakovaně tvrdí, že žádost o udělení azylu nepodával s cílem
vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Pokud je mu vytýkáno, že o azyl nepožádal již dříve,
podotýká, že o této možnosti nevěděl. Naopak má za to, že důvody, které v průběhu řízení
uvedl, jsou podřaditelné pod ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu. K otázce
včasnosti podání kasační stížnosti uvádí, že ji podává poté, co se dne 9. 2. 2006 dozvěděl
od svého advokáta, který jej v této právní věci zastupoval, o doručení napadeného rozsudku.
Spolu s kasační stížností podal návrh na ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační
stížnosti a na osvobození od soudních poplatků.
Podle úředního záznamu sepsaného u K rajského soudu v Ostravě dne 13. 3. 2006,
advokát JUDr. Ivo Adámek, který se osobně k soudu dostavil, sdělil, že po jednání
u krajského soudu v této věci před jednací síní vysvětlil stěžovateli, že jeho ustanovení platilo
pouze pro řízení před krajským soudem a končí dnem, kdy bude doručen rozsudek. Současně
jej poučil, že hodlá-li podat kasační stížnost, kde je povinné zastoupení advokátem,
může si ho buď „zvolit na plnou moc“, anebo podat sám kasační stížnost a spojit ji se žádostí
o ustanovení advokáta. Písemné vyhotovení rozsudku zaslal žalobci na jemu (advokátovi)
známou adresu do F. L., ale zásilka se vrátila s tím, že adresát se tam nezdržuje. V mezidobí
se mu stěžovatel ozval telefonicky a sdělil mu, že nedostal dosud rozsudek krajského soudu.
Advokát po ověření adresy mu zaslal rozsudek na adresu Z. p. z. c. ve F. – M.. K telefonátu
stěžovatele s advokátem došlo v průběhu měsíce ledna 2005. Advokát ještě připomněl, že
stěžovatel byl o možnosti podat kasační stížnost poučen po vyhlášení rozsudku přímo soudem
v jednací síni, přičemž poučení mu bylo tlumočeno přítomnou tlumočnicí jazyka ukrajinského
a ruského.
Usnesením ze dne 15. 3. 2006, č. j. 59 Az 21/2005 – 93, Krajský soud v Ostravě
stěžovatelovu žádost o prominutí zmeškání lhůty k podané kasační stížnosti zamítl. Zdůraznil
ustanovení §106 odst. 2 poslední věty soudního řádu správního, podle níž zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti nelze prominout. Proto nebylo možno stěžovatelově žádosti
vyhovět. Pro úplnost krajský soud poznamenal, že žalobce byl soudem řádně poučen
po vyhlášení rozsudku dne 28. 11. 2005 o možnosti podání kasační stížnosti, její lhůtě
a o povinném zastoupení advokátem buď na základě udělené plné moci, případně advokátem
ustanoveným soudem po podání takové žádosti stěžovatelem. Toto poučení bylo stěžovateli
tlumočeno přítomnou tlumočnicí jazyka ukrajinského. Krajský soud rovněž připomněl sdělení
advokáta JUDr. Ivo Adámka o pokusu doručení rozsudku stěžovateli na jím známou adresu,
který nebyl úspěšný a rozsudek se tak podařilo doručit stěžovateli až později na adresu
jeho nynějšího pobytu. Soudem byl stěžovatel poučen, že proti tomuto usnesení lze podat
kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od doručení
usnesení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
Řídě se poučením krajského soudu podal stěžovatel proti uvedenému usnesení kasační
stížnost v níž uvedl, že usnesení napadá „v rozsahu výroku, jímž se zamítá ustanovení
zástupce, a to z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.“ Dále vyslovuje názor, že
jeho případ odůvodňuje přijetí kasační stížnosti neboť po doručení rozsudku advokátem
JUDr. Adámkem do Z.Z.C. F. – M. dne 14. 2. 2006, podal ve lhůtě 14-ti dnů proti němu
kasační stížnost. Připomíná, že neopomenul podat kasační stížnost v zákonem stanovené
lhůtě, naopak advokáta telefonicky kontaktoval asi za týden po vyhlášení rozsudku a ten jej
ujistil, že rozhodnutí dostane stěžovatel do vlastních rukou. Spoléhal se tedy na jeho slovo
avšak dne 19. 1. 2006, když navštívil azylové zařízení v B. p. B., byl zadržen cizineckou
policií a následně zajištěn v důsledku skončení azylové procedury. Ověřil si, že advokát mu
rozsudek na adresu ve F. l. od konce listopadu 2005 do 15. 1. 2006 nezaslal. Vzhledem
k tomu, že mu nebylo včas doručeno, neměl možnost podat dříve kasační stížnost proti
napadenému rozsudku. Žádá proto soud o zvážení všech okolností případu, včetně
skutečnosti, že na základě nedoručení rozsudku byl zajištěn v podmínkách podobných vazbě,
a to za jednání, jehož intenzita nedosahuje spáchání trestného činu. Navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud napadený výrok č. I. usnesení krajského soudu ze dne 15. 3. 2006 zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu n ejdříve
k rozhodnutí o kasační stížnosti podané proti napadenému rozsudku ze dne 28. 11. 2005
s poznámkou, že kasační stížnost není podána včas a že stěžovatel není v tomto řízení
zastoupen advokátem; o stěžovatelově žádosti na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti již za této procesní situace nerozhodl. Posléze – dne 2. 6. 2006 předložil krajský soud
Nejvyššímu správnímu soudu též kasační stížnost žalobce proti usnesení o zamítnutí žádosti
o prominutí zmeškání lhůty s tím, že jde o kasační stížnost nepřípustnou.
Podle ustanovení §39 odst. 1 s. ř. s. může předseda senátu usnesením spojit
ke společnému projednání samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí
anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí. Tohoto ustanovení
lze s přihlédnutím k §120 s. ř. s. užít i pro řízení o kasační stížnosti (kasačních stížnostech).
V projednávané věci obě podané kasační stížnosti spolu skutkově souvisejí, a proto soud
využil citovaného zákonného ustanovení a řízení o nich spojil ke společnému projednání
a rozhodnutí s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. 4 Azs 106/2006.
Dříve než mohl Nejvyšší správní soud rozhodnout o kasační stížnosti stěžovatele
proti rozsudku krajského soudu zejména posoudit včasnost podání kasační stížnosti, musel
rozhodnout o otázce s tím související, a to o kasační stížnosti stěžovatele proti napadenému
usnesení téhož soudu ze dne 15. 3. 2006, jímž došlo k zamítnutí žádosti stěžovatele
na prominutí zmeškání lhůty k podání předchozí kasační stížnosti (proti napadenému
rozsudku).
Podle ustanovení §106 odst. 2 poslední věty s. ř. s., nelze zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti prominout. Obsahuje-li opožděně podaná kasační stížnost žádost o prominutí
zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti, soud usnesením odmítne kasační stížnost
jako opožděně podanou a žádostí o prominutí zmeškání lhůty se zabývá toliko v odůvodnění
tohoto usnesení (viz. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003,
sp. zn. 4 Azs 9/2003 – č. 68/2004 Sb. NSS). V projednávané věci však krajský soud,
aniž by k tomu byl oprávněn, sám o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti
rozhodl. Učinil tak zřejmě proto, aby mohl objasnit okolnosti doručování rozsudku
a následujících úkonů účastníků z hlediska posouzení včasnosti podání kasační stížnosti.
Žádost o prominutí zmeškání lhůty podle výše citovaného zákonného ustanovením
pak zamítl.
Protože jde o rozhodnutí, které nemělo být vůbec vydáno – především
proto, že již zákon sám stanoví, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout
a soudu tudíž nepřísluší tuto otázku posuzovat, přičemž případnou žádostí se zabývá
toliko v odůvodnění rozhodnutí, jímž odmítá kasační stížnost pro opožděnost
a dále též proto, že takové rozhodnutí (o odmítnutí kasační stížnosti) může učinit
pouze Nejvyšší správní soud, lze označit rozhodnutí krajského soudu za vydané
bez jakéhokoliv zákonného podkladu. Podle ustanovení §102 s. ř. s. (které upravuje
přípustnost kasační stížnosti) je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (stěžovatel) domáhá zrušení
soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí,
není-li dále stanoveno jinak.
V projednávané věci se usnesení krajského soudu ze dne 15. 6. 2006 sice po formální
stránce prezentuje jako rozhodnutí, avšak v materiálním slova smyslu o rozhodnutí nejde,
neboť s ohledem na absenci jakéhokoliv zákonného podkladu nemělo být vůbec vydáno
a nemůže tudíž jakkoli zasáhnout do práv účastníků. I kdyby totiž krajský soud žádosti
stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty vyhověl, nemohlo by být k takovému rozhodnutí
přihlédnuto, neboť nejde o rozhodnutí v materiálním slova smyslu; takové non rozhodnutí
by bylo zcela neúčinné. Pokud nejde o rozhodnutí, pak z hlediska ustanovení §102 s. ř. s.
není kasační stížnost proti tomuto aktu přípustná. Proto musela být Nejvyšším správním
soudem kasační stížnost stěžovatele ze dne 11. 4. 2006 odmítnuta pro nepřípustnost za použití
ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Za této situace nepokládal Nejvyšší správní soud
za potřebné odstraňovat vady kasační stížnosti např. tu, že směřuje též proti „usnesení
o neustanovení advokáta“, ačkoliv napadené usnesení ze dne 5. 3. 2006 takový výrok
neobsahuje, když obsahuje toliko výrok o zamítnutí žádosti na prominutí zmeškání lhůty
k podání předchozí kasační stížnosti.
Poté přistoupil Nejvyšší správní soud k posouzení kasační stížnosti stěžovatele
proti napadenému rozsudku ze dne 28. 11. 2005, č. j. 59 Az 21/2005 – 56, a dospěl k závěru,
že se důvody v ní uvedenými nelze zabývat, neboť byla podána opožděně.
Z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
28. 11. 2005 byl doručen do vlastních rukou zástupce stěžovatele JUDr. Ivo Adámka dne
7. 12. 2005. Tento rozsudek obsahoval řádné poučení o možnosti podat kasační stížnost
ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím
Krajského soudu v Ostravě. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla však podána
stěžovatelem až dne 3. 2. 2006 na poště ve F. – M. 14, jak vyplývá z otisku razítka uvedené
pošty. Druhé podání, přímo již označené jako kasační stížnost bylo stěžovatelem podáno na
poště Brno 1 dne 28. 2. 2006.
V souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána
do dvou týdnů od doručení rozhodnutí, jak správně v poučení, které je součástí napadeného
rozsudku, uvedl Krajský soud v Ostravě. Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená
tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu, počíná běžet počátkem dne následujícího
poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo- li
podání v poslední den této lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím poštovní
licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Dnem, který určil počátek lhůty byla středa dne 7. 12. 2005. V tento den bylo
totiž v souladu s ustanovením §42 odst. 2 s. ř. s. doručeno napadené rozhodnutí krajského
soudu tehdejšímu zástupci stěžovatele. Podle zmíněného ustanovení, má -li účastník
nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze tomuto zástupci. Od tohoto data
je tudíž nutno odvíjet běh dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti. Posledním dnem
této lhůty pak v souladu s výše citovaným ustanovením §40 odst. 2 s. ř. s. byla středa dne
21. 12. 2005. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla, jak vyplývá z údajů uvedených
na poštovní obálce, v níž byla odeslána, podána na poště až dne 3. 2. 2006, nezbývá
než konstatovat, že se tak stalo po marném uplynutí lhůty pro podání předmětné kasační
stížnosti, a že tudíž tato kasační stížnost byla podána opožděně. Nejvyšší správní soud
ji za této situace musel podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., použitého pro toto řízení
podle §120 s. ř. s., jako opožděně podanou odmítnout, aniž by se mohl zabývat její věcnou
důvodností, či posuzovat okolnosti, za nichž v důsledku nedostatečné komunikace advokáta
se stěžovatelem došlo ke zmeškání lhůty k jejímu podání.
Za situace, kdy byla kasační stížnost odmítnuta pro opožděnost, nebylo
již třeba se zabývat žádostí stěžovatele o ustanovení bezplatného právního zástupce pro řízení
o kasační stížnosti, neboť takové opatření by bylo nadbytečné a tudíž neekonomické.
Opožděně podanou kasační stížnost nelze projednat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo Nejvyšším správním soudem
v souladu s ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s. (použitého pro toto řízení podle §120 s. ř. s.)
rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, neboť ta byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu