ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.118.2006
sp. zn. 4 Azs 118/2006 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr.Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: V. B., zast. JUDr. Zdeňkem Haasem,
advokátem, se sídlem v Dobřanech, nám. TGM 114, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2006, č. j. 59 Az 52/2005 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 3. 2006, č. j. 59 Az 52/2005 – 18, zamítl
žalobu, jíž se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2005,
č. j. OAM-654/VL-07-11-2005. Tímto rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta jeho žádost
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), ve znění zákona 2/2002 Sb. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce
požádal o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat
o toto udělení již v době dřívější. Krajský soud v Ostravě po přezkoumání věci dospěl
k témuž závěru, neboť provedené dokazování jednoznačně svědčilo o tom, že žalobce
neopustil Ukrajinu z důvodu pronásledování za uplatňování politických práv a svobod,
nebo z důvodu odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
nebo politického přesvědčení, jak má na zřeteli ustanovení §12 písm. a) a b) zákona o azylu.
Žalobci v případě návratu na Ukrajinu nehrozí ani žádná sankce za to, že požádal v jiné zemi
o udělení azylu. Správní orgán měl podle krajského soudu dostatečné podklady pro důvodný
závěr, že žádost o udělení azylu byla podána jen z toho důvodu, aby se žalobce vyhnul
hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu již dříve. Žalobu neshledal
důvodnou, a proto ji v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s . ř. s.“) zamítl jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž se dovolával stížnostních důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.,
neboť podle jeho přesvědčení Krajský soud v Ostravě nesprávně posoudil právní otázku,
která byla předmětem tohoto řízení, tj. zda měl správní orgán dostatek podkladů pro závěr,
že důvodem stěžovatelovy žádosti o udělení azylu byla jen snaha vyhnout se hrozícímu
vyhoštění. Z týž důvodů podal současně návrh na přiznání odkladného účinku uplatněné
kasační stížnosti. Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že automaticky převzal právní názor
správního orgánu za situace, kdy nešlo přehlédnout neúplnost provedeného šetření,
jakož i skutečnost, že řízení nebylo doplněno, ačkoliv bylo zřejmé, že tímto doplněním
by nebyl ohrožen veřejný zájem, zvláště když správní krajský soud není vázán skutkovým
stavem, který je správním orgánem deklarován. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Návrh
na vyslovení odkladného účinku kasační stížnosti zdůvodnil tím, že hrozící správní vyhoštění
bez dalšího právního rozboru samo osobě pro stěžovatele reálně představuje s ohledem
na stávající délku jeho pobytu (v ČR pobývá od roku 1999) nenahraditelnou újmu
a nepochybně toto opatření není způsobilé se dotknout práv třetích osob a zjevně
svou podstatou v kontextu s výsledkem správního řízení není v přímém rozporu s veřejným
zájmem.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhoval její zamítnutí
s tím, že v řízení bylo bezpečně prokázáno, že stěžovatel do azylového řízení vstoupil s cílem
vyhnout se správnímu vyhoštění a ve snaze legalizovat svůj pobyt na území ČR.
Ani v kasační stížnosti neuvedl nic, co by tento závěr správního orgánu a krajského soudu
zpochybnilo. Tvrzení právního zástupce stěžovatele, že žádná právní norma neukládá cizinci
vejít ve styk s příslušnými státními orgány a požádat o azyl, pokud mu v ČR nehrozí
nebezpečí, nemůže obstát, neboť nelegální pobyt na území ČR je porušením českého právního
řádu. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl; neshledal rovněž důvod
pro vyslovení odkladného účinku kasační stížnosti.
Krajský soud v Ostravě předkládá spis Nejvyššímu správnímu soudu s poznámkou,
že kasační stížnost je podána opožděně. Nejvyšší správní soud se s tímto stanoviskem
Krajského soudu v Ostravě ztotožňuje.
Z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
byl doručen do vlastních rukou stěžovatele dne 8. 3. 2006, jak je písemně poznamenáno
na doručence od obálky, v níž byl rozsudek doručován. V poučení napadeného rozsudku
je v souladu s ust. §106 odst. 2 s. ř. s. správně uvedeno, že proti tomuto rozsudku lze podat
kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě 2 týdnů po jeho doručení,
dvojmo, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Je zde rovněž připojeno poučení,
že podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení advokátem, pokud stěžovatel
nemá vysokoškolské právnické vzdělání.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet dnem následujícím poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.
Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4 téhož ustanovené
je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost
je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, je třeba za den doručení napadeného rozsudku stěžovateli
považovat středu dne 8. 3. 2006, kdy mu byl rozsudek doručen do vlastních rukou, což stvrdil
svým podpisem. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet dnem následujícím
a skončila – v souladu s ustanovením §40 odst. 2 s. ř. s. – ve středu dne 22. 3. 2005.
Tento den se totiž svým označením – středa - shoduje s označením dne, který určil počátek
lhůty – středa dne 8. 3. 2006. K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo
proto třeba, aby nejpozději ve středu dne 22. 3. 2006 byla kasační stížnost předána soudu,
nebo zaslána soudu prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence,
anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu však plyne,
že kasační stížnost stěžovatele byla odevzdána k poštovní přepravě ve čtvrtek dne 23. 3. 2006
na poště v R., jak o tom svědčí otisk razítka uvedené pošty na obálce, v níž byla kasační
stížnost doporučeně zasílána Krajskému soudu v Ostravě. Stalo se tak po marném uplynutí
lhůty pro podání kasační stížnosti a tudíž opožděně.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému rozsudku Krajského
soudu v Ostravě musel odmítnout podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
pro její opožděnost, aniž by se mohl zabývat její věcnou důvodností. Za této situace
se pak již nemohl zabývat ani návrhem a důvody tohoto návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení §60
odst. 3 a §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o této kasační stížnosti, neboť ta byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu