ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.124.2006
sp. zn. 4 Azs 124/2006 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: M. K., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az
206/2004 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobce
(dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005,
č. j. 63 Az 206/2004 – 16, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 9. 11. 2004, č. j. OAM-3073/VL-20-03-2004. Napadeným
rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
V podané kasační stížnosti stěžovatel současně požádal o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Dne 13. 10. 2005 Krajský soud v Ostravě zaslal (doporučeně) stěžovateli na adresu
uvedenou v kasační stížnosti (P. 9, P. 569) formulář k vyjádření o majetkových poměrech pro
posouzení důvodnosti stěžovatelovy žádosti, a to zároveň s výzvou, aby jej do 7 dnů vrátil
soudu řádně vyplněný a podepsaný. Zásilka se dne 4. 11. 2005 vrátila nedoručena zpět
Krajskému soudu v Ostravě. Podle údajů pošty P. 911 uvedených na obálce nebyl adresát
písemnosti zastižen, a proto byla zásilka dne 17. 10. 2005 uložena a adresátu byla zanechána
výzva, aby si zásilku vyzvedl. Výzva k vyzvednutí zásilky byla učiněna opětovně dne
27. 10. 2005. Protože zásilka nebyla vyzvednuta do 15-ti dnů od uložení, byla dne 2. 11. 2005
odeslána zpět soudu.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 206/2004 – 29,
rozhodl, že se žalobci neustanovuje zástupce z řad advokátů. Usnesení bylo odůvodněno tím,
že žalobce ve stanovené lhůtě nedoložil na výzvu soudu své osobní, výdělkové a majetkové
poměry, neboť výzvu s příslušným formulářem nepřevzal. Toto usnesení bylo žalobci
doručeno na adresu, kterou uvedla v kasační stížnosti – P.9, P. 569. Usnesení Krajského
soudu v Ostravě žalobce napadl včas podanou kasační stížností. Vedle námitek směřujících
proti rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005, č. j. 63 Az 206/2004 – 16, (a uplatněných
již v dříve podané v kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku) stěžovatel uvedl, že
výzvu k předložení formuláře o majetkových poměrech nikdy neobdržel, a tudíž na ni nemohl
ve stanovené lhůtě reagovat. K této kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 30, stěžovatel přiložil vyplněný a
podepsaný formulář o osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil
stěžovatel v kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného
ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud dovodil podle obsahu kasační stížnosti, že se stěžovatel dovolává
stížnostního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro ustanovení zástupce,
resp. nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem (nedoručení výzvy
k předložení formuláře o majetkových poměrech), která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě je zjevné, že tento soud učinil pokus o doručení
výzvy k předložení formuláře o majetkových poměrech na adresu, kterou sám stěžovatel uvedl
ve svém podání, jímž byla kasační stížnost proti rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005,
č. j. 63 Az 206/2004 – 16. Podle §42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na §46 odst. 1 a 3 zákona
č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů, §50b a §50c odst. 4 téhož zákona platí,
že nebyl-li adresát písemnosti, která nemusí být doručena do vlastních rukou, zastižen v místě,
které označil, a doručujícímu orgánu se nepodařilo písemnost doručit vhodné fyzické osobě
bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná
a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá, uloží se písemnost na poště a adresát
se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost do 3 dnů
(nebo jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů) od uložení,
považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl;
vychází se tedy z tzv. fikce doručení. Poslední den uvedené třídenní lhůty počítané od uložení
zásilky nastal v dané věci dne 20. 10. 2005 a tento den se považuje za den doručení písemnosti
adresátovi.
K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní
doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje
doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě stěžovatele
tak v den následující po uplynutí posledního dne třídenní úložní lhůty začala běžet soudem
stanovená sedmidenní lhůta k předložení formuláře o majetkových poměrech, a to bez ohledu
na to, že se stěžovatel o obsahu výzvy nedozvěděl. Náhradní doručení je neúčinné pouze tehdy,
pokud účastník soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen,
a ve třech (popřípadě deseti, jde-li o zásilku určenou do vlastních rukou) dnech následujících;
žádný takový důkaz však stěžovatel soudu nepředložil. S ohledem na uvedené tedy námitka
stěžovatele, že výzvu k předložení formuláře o majetkových poměrech nikdy neobdržel,
a tudíž na ni nemohl ve stanovené lhůtě reagovat, nemůže obstát.
Podle §35 odst. 7 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z dikce citovaného
ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě
podmínky: Jedná se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků a je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu
je povinnost doložit nedostatek prostředků jednoznačně na účastníkovi řízení, aby soud mohl
posoudit, jsou-li splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník
tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti
nezjišťuje (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, uveřejněné pod č. 537/2005 Sb. NSS). Protože stěžovatel nedoložil
své osobní a majetkové poměry, na základě kterých by bylo možno posoudit, zda splňuje
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, krajský soud mu zástupce pro řízení o kasační
stížnosti neustanovil. Jelikož v případě stěžovatele nebyla splněna první z podmínek pro možné
ustanovení zástupce dle §35 odst. 7 s. ř. s., krajský soud se již nebyl povinen zabývat
hodnocením další podmínky pro ustanovení zástupce, tedy potřebou ochrany práv stěžovatele,
což by bylo vzhledem k uvedenému nadbytečné.
Z ostatních námitek uvedených v kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 30, je patrné a nepochybné, že věcně
nesměřují proti citovanému usnesení o neustanovení zástupce z řad advokátů,
ale proti rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 17.
Proto se jimi Nejvyšší správní soud nezabýval.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl
bez jednání postupem podle ustanovení §109 odst. 1 citovaného zákona.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 věty
první s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu