ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.126.2006
sp. zn. 4 Azs 126/2006 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: O. K., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2005,
č. j. 63 Az 205/2004 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005,
č. j. 63 Az 205/2004 – 17, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 11. 11. 2004, č. j. OAM-3074/VL-20-03-2004. Napadeným
rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
V podané kasační stížnosti stěžovatelka současně požádala o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Dne 13. 10. 2005 Krajský soud v Ostravě zaslal (doporučeně) stěžovatelce
na adresu uvedenou v kasační stížnosti (P. 9, P. 569) formulář k vyjádření o majetkových
poměrech pro posouzení důvodnosti stěžovatelčiny žádosti, a to zároveň s výzvou, aby jej do
7 dnů vrátila soudu řádně vyplněný a podepsaný. Zásilka se dne 4. 11. 2005 vrátila
nedoručena zpět Krajskému soudu v Ostravě. Podle údajů pošty P. 911 uvedených na obálce
nebyl adresát písemnosti zastižen, a proto byla zásilka dne 17. 10. 2005 uložena a adresátu
byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Výzva k vyzvednutí zásilky byla učiněna
opětovně dne 27. 10. 2005. Protože zásilka nebyla vyzvednuta do 15-ti dnů od uložení, byla
dne 2. 11. 2005 odeslána zpět soudu.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 30,
rozhodl, že se žalobkyni neustanovuje zástupce z řad advokátů. Usnesení bylo odůvodněno
tím, že žalobkyně ve stanovené lhůtě nedoložila na výzvu soudu své osobní, výdělkové
a majetkové poměry, neboť výzvu s příslušným formulářem nepřevzala. Toto usnesení bylo
žalobkyni doručeno na adresu, kterou uvedla v kasační stížnosti – P. 9, P. 569. Usnesení
Krajského soudu v Ostravě žalobkyně napadla včas podanou kasační stížností. Vedle námitek
směřujících proti rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 17 (a
uplatněných již v dříve podané v kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku)
stěžovatelka uvedla, že výzvu k předložení formuláře o majetkových poměrech nikdy
neobdržela, a tudíž na ni nemohla ve stanovené lhůtě reagovat. K této kasační stížnosti proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 30,
stěžovatelka přiložila vyplněný a podepsaný formulář o osobních, výdělkových a
majetkových poměrech.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila
stěžovatelka v kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného
ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud dovodil podle obsahu kasační stížnosti, že se stěžovatelka
dovolává stížnostního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro ustanovení
zástupce, resp. nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem (nedoručení
výzvy k předložení formuláře o majetkových poměrech), která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě je zjevné, že tento soud učinil pokus o doručení
výzvy k předložení formuláře o majetkových poměrech na adresu, kterou sama stěžovatelka
uvedla ve svém podání, jímž byla kasační stížnost proti rozsudku uvedeného soudu ze dne
21. 6. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 17. Podle §42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na §46 odst. 1
a 3 zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů, §50b a §50c odst. 4
téhož zákona platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která nemusí být doručena do vlastních
rukou, zastižen v místě, které označil, a doručujícímu orgánu se nepodařilo písemnost doručit
vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí,
která adresáta zná a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá, uloží se písemnost na poště
a adresát se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost
do 3 dnů (nebo jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů)
od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení
nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení. Poslední den uvedené třídenní lhůty počítané
od uložení zásilky nastal v dané věci dne 20. 10. 2005 a tento den se považuje za den doručení
písemnosti adresátovi.
K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní
doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje
doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě stěžovatelky
tak v den následující po uplynutí posledního dne třídenní úložní lhůty začala běžet soudcem
stasedmidenní lhůta k předložení formuláře o majetkových poměrech, a to bez ohledu na to,
že se stěžovatelka o obsahu výzvy nedozvěděla. Náhradní doručení je neúčinné pouze tehdy,
pokud účastník soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen,
a ve třech (popřípadě deseti, jde-li o zásilku určenou do vlastních rukou) dnech následujících;
žádný takový důkaz však stěžovatelka soudu nepředložila. S ohledem na uvedené tedy námitka
stěžovatelky, že výzvu k předložení formuláře o majetkových poměrech nikdy neobdržela,
a tudíž na ni nemohla ve stanovené lhůtě reagovat, nemůže obstát.
Podle §35 odst. 7 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z dikce citovaného
ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny
dvě podmínky: Jedná se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podle judikatury Nejvyššího
správního soudu je povinnost doložit nedostatek prostředků jednoznačně na účastníkovi řízení,
aby soud mohl posoudit, jsou-li splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední
povinnosti nezjišťuje (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, uveřejněné pod č. 537/2005 Sb. NSS). Protože stěžovatelka
nedoložila své osobní a majetkové poměry, na základě kterých by bylo možno posoudit,
zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, krajský soud jí zástupce
pro řízení o kasační stížnosti neustanovil. Jelikož v případě stěžovatelky nebyla splněna první
z podmínek pro možné ustanovení zástupce dle §35 odst. 7 s. ř. s., krajský soud se již nebyl
povinen zabývat hodnocením další podmínky pro ustanovení zástupce, tedy potřebou ochrany
práv stěžovatelky, což by bylo vzhledem k uvedenému nadbytečné.
Z ostatních námitek uvedených v kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 30, je patrné a nepochybné, že věcně
nesměřují proti citovanému usnesení o neustanovení zástupce z řad advokátů,
ale proti rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 17.
Proto se jimi Nejvyšší správní soud nezabýval.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl
bez jednání postupem podle ustanovení §109 odst. 1 citovaného zákona.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 věty
první s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu