ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.171.2006
sp. zn. 4 Azs 171/2006 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: V. S., zast. JUDr. Lenkou Kulhavou,
advokátkou, se sídlem Praha 2, Slezská 19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2005, č. j. 60 Az 210/2004 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 11. 2005, č. j. 60 Az 210/2004 – 39,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2004,
č. j. OAM-3158/VL-10-15-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla žádost žalobce o udělení
azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud dospěl v odůvodnění
napadeného rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením
§78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
Uvedl, že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost,
a vyjmenoval ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění
pozdějších předpisů, která byla v průběhu správního řízení porušena. Stěžovatel konstatoval,
že jeho problémy v zemi původu jsou zdánlivě soukromého charakteru, znemožňují mu život
doma. Státní orgány trpí a podporují vydírání mafiemi, proto je velmi nebezpečné obracet
se na policii. Stěžovatel poukázal na čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992
v Ženevě. Stěžovatel požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů
a navrhl, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Dne 13. 3. 2006 předložil stěžovatel plnou moc udělenou JUDr. Lence
Kulhavé, advokátce, proto Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 6. 2006,
č. j. 60 Az 210/2004 – 72, stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil,
s tím, že za stěžejní důvod pro neustanovení zástupce považoval sdělení nepravdivých údajů
stěžovatelem pro účely posouzení osvobození do soudních poplatků.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 4. 2006, č. j. 60 Az 210/2004 – 69,
vyzval zástupkyni stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení
doplnila kasační stížnost o rozsah napadení rozsudku krajského soudu a důvody
kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Současně stěžovatele poučil o tom,
že nebude-li jeho podání ve stanovené lhůtě doplněno, může být řízení o kasační stížnosti
odmítnuto. Uvedené usnesení bylo zástupkyni stěžovatele doručeno dne 18. 4. 2006.
Protože zástupkyně stěžovatele na výzvu soudu ve lhůtě soudem stanovené,
ani později nereagovala, Krajský soud v Ostravě dne 4. 8. 2006 předložil spis Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy zástupkyně stěžovatele
nereagovala na výzvu krajského soudu k doplnění kasační stížnosti, kasační stížnost nadále
nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením
§103 odst. 1 téhož zákona.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných
náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Ustanovení §37 platí obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu
usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu.
Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne,
nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelem zůstává neurčitá
a nekonkrétní. V textu kasační stížnosti stěžovatel neuvádí, v jakém rozsahu napadá rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2005, č. j. 60 Az 210/2004 – 39, ani žádný z důvodů
kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Z textu kasační stížnosti
tak není seznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku krajského
soudu, resp. jaká pochybení krajskému soudu vytýká. Stěžovatel nadto v kasační stížnosti
uvádí, že Krajský soud v Ostravě napadeným rozhodnutím řízení zastavil,
přestože napadeným rozsudkem byla žaloba stěžovatele zamítnuta.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny,
nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 – 40, publikované ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2003).
Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatel napadl nezákonnost rozhodnutí
správního orgánu, uvedl pouze výčet porušených ustanovení správního řádu a s odkazem
na Příručku pro uprchlíky zdůraznil, že jeho problémy jsou zdánlivě soukromého charakteru,
aniž uvedl rozsah a důvody napadení rozsudku krajského soudu. Takto formulovanou kasační
stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující ve smyslu ustanovení §106 odst. 1
s. ř. s. se zřetelem k ustanovení §103 odst. 1 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování
této výzvy. Vytýkané vady stěžovatel v zákonné lhůtě neodstranil, přestože je zastoupen
advokátem. Vzhledem k tomu, že citované údaje nebyly stěžovatelem doplněny,
nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona odmítnout,
neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek
pokračovat.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu