ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.201.2006
sp. zn. 4 Azs 201/2006 - 170
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: L. G., zast.
Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Praha 7, Jana Zajíce 36, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3.
2005, č. j. 55 Az 37/2005 – 96,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 3. 2005, č. j. 55 Az 37/2005 – 96,
zamítl žalobu žalobkyně směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2002,
č. j. OAM-4311/VL-11-04-2002, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení
azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále žalobkyni neudělil azyl podle §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
o azylu a nevztáhl na žalobkyni překážku vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Krajský
soud dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba ze dne 13. 11. 2002
není důvodná, a proto ji podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas kasační stížnost (podání ze dne
10. 5. 2005) a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení
§107 s. ř. s. Uvedla, že kasační stížnost podává ze zákonných důvodů specifikovaných
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Namítala, že krajský soud posoudil uvedenou
kauzu v rozporu s platným právním řádem, a shledala vážná pochybení všech orgánů
rozhodujících v řízení o udělení azylu a v projednání věci u krajského soudu, kdy uvedený
soud projednal předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu. Tvrdila, že má reálnou obavu
z nuceného opuštění České republiky a na Ukrajině jí hrozí vážné nebezpečí z politických
důvodů. Žalobkyně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhla, aby bylo
rozhodnutí krajského soudu zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 6. 2005, č. j. 55 Az 37/2005 – 106, zamítl
návrh žalobkyně ze dne 10. 5. 2005 na ustanovení zástupce. Kasační stížnost podanou
proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2006,
č. j. 4 Azs 377/2005 – 132, zamítl.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 8. 2006, č. j. 55 Az 37/2005 – 150,
stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení odstranila
nedostatek svého podání ze dne 10. 5. 2005 spočívající v tom, že stěžovatelka není zastoupena
advokátem. Současně stěžovatelku poučil o tom, že nevyhoví-li této výzvě ve stanovené lhůtě,
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne.
Dne 27. 9. 2006 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil plnou moc, kterou stěžovatelka dne 2. 8. 2006
udělila Mgr. Andreji Perepečenovovi, advokátovi, a dospěl k závěru, že i přes absenci
výslovného zmocnění nejsou pochybnosti o projevu vůle stěžovatelky směřujícímu k tomu,
aby byla tímto advokátem zastoupena i v řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud následně zjistil, že podaná kasační stížnost nesplňuje
náležitosti uvedené v §106 odst. 1 s. ř. s., proto poté usnesením ze dne 9. 11. 2006,
č. j. 4 Azs 201/2006 – 166, vyzval zástupce stěžovatelky, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne
doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost tak, aby sdělil, v čem konkrétně spatřuje
pochybení krajského soudu ve smyslu uplatňovaných důvodů uvedených v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Současně poučil zástupce stěžovatelky o tom, že nebude-li
kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji podle ustanovení §37
odst. 5 s. ř. s. odmítne. Uvedené usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne
20. 11. 2006.
Zástupce stěžovatelky však na výzvu soudu k doplnění kasační stížnosti nereagoval.
Za této procesní situace nezbývá než konstatovat, že kasační stížnost nadále nesplňuje
náležitosti předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1
téhož zákona.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou zůstává neurčitá
a nekonkrétní. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatelka je v souladu s §103
odst. 1 s. ř. s. povinna nejen poukázat na to, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační
stížnosti, který namítá (zde ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.), ale je povinna
tento důvod i obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní skutečnosti,
které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly.
Toto však stěžovatelka v posuzované věci neučinila. Z textu kasační stížnosti
tak není seznatelné, v čem stěžovatelka spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku krajského
soudu, resp. jaká konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatelku
domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měla pro potřeby kasační
stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje
např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 – 5,
v němž je uvedeno, že soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a nebo to,
že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení
dovozováno.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu uplatní-li stěžovatel v kasační
stížnosti důvody spočívající v citaci §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., které blíže
nekonkretizuje, nelze vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v §103 odst. 1 s. ř. s. ...
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2004, č. j. 6 Ads 21/2003 – 43,
www.nssoud.cz).
Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatelka uvedla pouze obecný odkaz
na důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., avšak nespecifikovala
konkrétní skutečnosti, které k naplnění uváděných důvodů podle jejího názoru vedly.
Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující
ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem k ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka byla prostřednictvím svého zástupce
řádně vyzvána k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně byla poučena
o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však v zákonné lhůtě
neodstranila, přestože je zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že citované údaje nebyly
stěžovatelkou doplněny, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona odmítnout,
neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek
pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak,
že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu