ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.247.2005
sp. zn. 4 Azs 247/2005 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
nezl. A. G., zastoupen matkou: S. G., jako zákonnou zástupkyní, zast. JUDr. Otýlií
Pavlíkovou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Lidická 28, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2005, č. j. 8 Az 5/2004
– 44,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2005, č. j. 8 Az 5/2004 – 44,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 12. 2003, č. j. OAM-4974/VL-01-P26-2003,
nebyl žalobci udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákona o azylu“). Současně bylo rozhodnuto, že se na cizince nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu, v platném znění. Správní orgán dospěl
v odůvodnění rozhodnutí k závěru, že v průběhu řízení nebyla shledána žádná skutečnost,
která by vedla k závěru, že nezletilý žadatel, narozený na území České republiky, splnil
podmínky pro udělení azylu podle §12 uvedeného zákona. V případě nezletilého žadatele
nebylo prokázáno, že v případě vycestování do země původu má důvod se opodstatněně
obávat pronásledování z důvodů v zákoně o azylu taxativně uvedených. Nebyly rovněž
shledány podmínky pro udělení azylu podle §13 odst. 1 zákona o azylu (za účelem sloučení
rodiny azylanta), neboť nezletilý není dítětem azylanta, tedy toho, jemuž byl azyl již udělen
(matce nezletilého azyl udělen nebyl, jeho otec je neznámý). Správní orgán v případě
nezletilého žadatele neshledal po posouzení jeho osobní situace a poměrů v zemi jeho státní
příslušnosti ani důvody pro udělení humanitárního azylu ve smyslu §14 výše uvedeného
zákona. Zhodnotil též obsah překážek vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu a nedospěl
k závěru, že by nezletilý žadatel náležel k osobám ohroženým skutečnostmi, zakládajícími
překážky vycestování ve smyslu §91 výše uvedeného zákona a jejich existenci
tedy v jeho případě rovněž neshledal.
Ve včas podané žalobě zákonná zástupkyně nezletilého žalobce uvedla, že rozhodnutí
správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, která spočívá v porušení
ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení,
kde je zakotvena povinnost správního orgánu přesně a úplně zjistit skutečný stav věci.
Má za to, že tato zásada nebyla dodržena a učiněná zjištění nepostačovala ke správnému
posouzení věci. Nezákonnost dále spatřovala v tom, že důkazy, které si správní orgán opatřil
pro rozhodnutí, nebyly úplné a došlo tak k porušení §32 odst. 1, §34 odst. 1 téhož zákona
(správního řádu), takže správní orgán nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky,
které pro své rozhodnutí potřebovat zodpovědět. Provedené důkazy zhodnotil nesprávně
a bez jejich vzájemné souvislosti, čímž porušil §34 odst. 5 správního řádu. Uvedla dále,
že konkrétní důvody žaloby uvede po seznámení se s celým obsahem spisového materiálu.
Navrhovala, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádala o ustanovení obhájce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2004 (správně zřejmě mělo být uvedeno
9. 2. 2004), č. j. 8 Az 5/2004 – 5, vyzval zástupkyni žalobce, aby ve lhůtě 15-ti dnů
své podání ze dne 19. 1. 2004 doplnila o skutkové a právní důvody, pro které pokládá
rozhodnutí žalovaného za nezákonné. Připomněl v této souvislosti náležitosti žaloby
ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jimiž jsou žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné. Tyto náležitosti však podání žalobce neobsahuje, a proto jej soud
vyzval k jejich doplnění s poučením (ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), že nebude-li ve stanovené lhůtě doplněno,
soud řízení o tomto podání usnesením odmítne, neboť v řízení není možno pro tento
nedostatek pokračovat.
V doplňku žaloby zákonná zástupkyně nezletilého žalobce uvedla, že důvodem podání
její žaloby je především špatný zdravotní stav nezletilého žalobce, který si vyžaduje
operativní řešení. Přiložila jako důkaz kopii lékařské zprávy. Uvedla, že za této situace
nemůže vycestovat z České republiky, neboť by to ohrozilo život nezletilého. Vzhledem
k tomu považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné a neopodstatněné a znovu připomíná
porušení příslušných ustanovení správního řádu, které správnímu orgánu vytkla již v žalobě.
Usnesením ze dne 8. 9. 2004, č. j. 8 Az 5/2004 – 35, vyhověl soud žádosti zákonné
zástupkyně žalobce a ustanovil žalobci pro řízení před uvedeným soudem zástupcem
advokátku JUDr. Otýlii Pavlíkovou, se sídlem advokátní kanceláře v Praze 5, Lidická 28.
Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 22. 6. 2004 popřel oprávněnost podané žaloby
a vyslovil s ní nesouhlas. Odkázal na správní spis, zejména na vlastní výpovědi zástupkyně
žalobce učiněné ve správním řízení a na napadené rozhodnutí správního orgánu. Zdůraznil,
že se zabýval všemi tvrzeními a výpověďmi žalobce (jeho zástupkyně), zhodnotil
je a porovnal s informacemi o situaci v zemi původu a dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje
podmínky pro udělení azylu podle §12, §13 a §14 zákona o azylu a že se na něj nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Dále uvedl, že žaloba nesplňuje nároky
kladené na ni v §71 odst. 1 s. ř. s., neboť základem žaloby musí být tvrzené porušení práv
úkonem správního orgánu spočívající v porušení žalobcem označeného právního předpisu
(§65 odst. 1 s. ř. s.). Podání musí obsahovat žalobní body, z nichž by bylo patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné, což znamená, že v žalobě musí být uvedeno nejen to, která konkrétní ustanovení
právních předpisů byla podle názoru žalobce porušena, ale i jaké jsou důvody takového
tvrzení. Podle názoru žalovaného podání žalobce postrádá konkrétní skutková tvrzení důvodů
nezákonnosti, chybí v něm bližší specifikace, konkretizace a argumentace tvrzené
nezákonnosti napadeného rozhodnutí ve vztahu k dané věci. Připomíná judikaturu Nejvyššího
správního soudu, např. rozsudek ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 2 Azs 73/2003 a dále usnesení
Ústavního soudu ČR ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. IV ÚS 613/03. Podle názoru žalovaného jsou
v dané věci splněny podmínky pro odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
neboť podaná žaloba nesplňuje náležitosti ve smyslu §71 téhož zákona.
Při jednání u Městského soudu v Praze dne 1. 2. 2005 právní zástupkyně žalobce,
advokátka JUDr. Otýlie Pavlíková, uvedla, že důvody uvedené v žádosti nezletilého,
resp. v žalobě, souvisí se skutečnostmi, které se týkají jeho matky a z toho důvodu odkázala
na svůj přednes v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 8 Az 4/2004, pro nějž má za to,
že by měl být žalobci udělen azyl z humanitárních důvodů. Z těchto důvodů navrhla, aby soud
napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přítomný zástupce
žalovaného navrhoval zamítnutí žaloby a k námitce týkající se neudělení humanitárního azylu
uvedl, že žalovaným nebyly zjištěny žádné důvody hodné zvláštního zřetele,
které by umožňovaly udělení tohoto typu azylu.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem žalobu zamítl a současně vyslovil,
že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Předeslal, že neshledal důvodným návrh
žalovaného na odmítnutí žaloby pro nedostatek jejích náležitostí s tím, že zástupkyně žalobce
podáním ze dne 25. 5. 2004 žalobu doplnila a tento doplněk obsahuje nejen formální
náležitosti žaloby, ale je z něho zřejmé, jaké jsou důvody (skutkové a právní) pro zrušení
napadeného rozhodnutí žalovaného a čeho se žalobce vůči soudu domáhá. Byly tak splněny
předpoklady pro věcné projednání žaloby.
K věcným námitkám týkajícím se neudělení azylu Městský soud v Praze uvedl,
že i u nezletilého dítěte jako žadatele o azyl, byť útlého věku a narozeného na území České
republiky, je třeba v obecné rovině připustit existenci důvodů zakládajících právo na udělení
azylu, které spočívají v odůvodněném strachu z pronásledování z důvodů uvedených v §12
zákona o azylu, a to prostřednictvím zákonných zástupců nezletilého dítěte. V daném případě
však nebylo možno učinit závěr, že by důvody uváděné zákonnou zástupkyní nezletilého
žalobce, tj. důvody, které tvrdila ve své žádosti o udělení azylu, byly takto podřaditelné.
Jediným důvodem, který se přímo týká samotného nezletilého žalobce je totiž obava
z násilnické povahy otčíma matky žalobce, což by podle jejího tvrzení v případě návratu
do vlasti, mohlo ohrozit i nezletilého. Obavu z násilného jednání této osoby však nelze
podřadit pod žádný z důvodů taxativně uvedených v §12 zákona o azylu,
tedy pod odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině. Kromě toho sama matka žalobce při pohovoru uvedla,
že již před jejím odjezdem z vlasti, otčím s ní a její matkou (babičkou nezletilého) ve společné
domácnosti nebydlel. Údajný pokus o znásilnění matky žalobce jejím otčímem,
který oznámila policii, byl policií vyšetřován, pokud však stěžovatelce není výsledek
vyšetřování znám, je to proto, že v mezidobí opustila Arménii. Je tudíž patrné, že policie
se touto skutečností zabývala a lze konstatovat, že tuto trestnou činnost soukromé osoby státní
orgány nepodporovaly, nevyvolaly, ani ji vědomě netrpěly, a nejde tudíž o důvod pro udělení
azylu, který by spolu se zástupkyní sdílel i nezletilý žalobce. Městský soud v Praze
dále uvedl, že pokud jde o posouzení existence překážek vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu, žalovaný nepochybil, pokud na straně žalobce tyto překážky neshledal.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně
včas opravný prostředek, který byl nadepsán jako „odvolání“ a posléze dalším podáním
ze dne 1. 6. 2005 dodatečně označen jako kasační stížnost. V něm žalobce odkazuje
na důvody, které uvedla jeho matka ve své kasační stížnosti podané u téhož soudu v souběžně
probíhajícím řízení. Odvozuje své důvody od důvodů své matky. Nad to je v kasační stížnosti
znovu upozorňováno na skutečnost, že nezletilý žalobce se narodil na území České republiky
a jeho otcem je Čech. Matka sice nezná skutečné jméno otce dítěte, neboť ten ji opustil,
avšak nedokáže si představit, jakým způsobem by otce dítěte „dohonila“, když v podstatě
strohé informace, které jí o své osobě poskytl, se nejeví jako pravdivé. Nezletilý žalobce
se ovšem narodil v této zemi a zajisté má i z tohoto titulu svá práva, přičemž jedním
z nich je vyrůstat v zemi, která je jeho zemí rodnou. V kasační stížnosti poukazuje zákonná
zástupkyně nezletilého žalobce na zdravotní stav dítěte, který podle lékařských zpráv bude
nucen ve třech letech věku podrobit se operaci. Pokud by dítě nemohlo žít v této zemi, byl
by jeho život ohrožen. Navíc je matka přesvědčena, že lékařská péče, které se jí dostalo
v České republice v těhotenství i po narození dítěte, je na podstatně vyšší úrovni,
než v její původní vlasti. I z tohoto důvodu se obává o život nezletilého, pokud by byla
nucena z České republiky vycestovat, nehledě k tomu, že nebezpečný by byl pro dítě
již samotný transport do Arménie. Na výzvu soudu byla kasační stížnost doplněna i návrhem
rozsudečného výroku, v němž se požaduje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
podle ustanovení §110 s. ř. s. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Současně
s podanou kasační stížností požádal nezletilý žalobce o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti ve smyslu ustanovení §107 s. ř. s., když má za to, že jeho nepřiznání by mělo
za následek ukončení pobytu nezletilého a jeho matky na území České republiky,
což by znamenalo nemožnost vyčkat posouzení kasační stížnosti. Následné vycestování
do země, ve které hrozí nezletilému nebezpečí, před nímž jeho matka hledala na území České
republiky ochranu, je důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Podle obsahu spisu žalovaný ke kasační stížnosti písemné vyjádření nepodal.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu, mj. pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku
– takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Přestože zástupkyně nezletilého stěžovatele v podané kasační stížnosti a jejím doplňku
nepodřazuje důvody kasační stížnosti příslušnému ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., je ze znění
kasační stížnosti seznatelné, že Městskému soudu v Praze vytýká opomenutí zabývat
se jednou ze žalobních námitek, která se vztahovala k možnosti udělení tzv. humanitárního
azylu nezletilému stěžovateli. Již v žalobě a zejména pak při jednání u Městského soudu
v Praze právní zástupkyně nezletilého stěžovatele připomněla jeho nepříznivý zdravotní stav,
který si ve třech letech jeho věku vyžádá podle lékařských zpráv operativní řešení,
takže již samotný transport dítěte do země původu matky by byl pro něho nebezpečný,
nehledě k tomu, že v této zemi by se mu nemohlo dostat takové zdravotní péče jako v České
republice. Soud se však touto námitkou ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval. Lze dovodit,
že jde o kasační důvod podřaditelný pod ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
tedy nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Tuto námitku shledal Nejvyšší správní soud důvodnou.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je přitom
založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění
soudního rozhodnutí. O takový případ jde právě v projednávané věci. Ačkoliv jednou
ze žalobních námitek zástupkyně stěžovatele v řízení před Městským soudem v Praze byla
skutečnost, že se žalovaný nezabýval řádně možností udělení azylu podle §14 zákona
o azylu, tedy z humanitárních důvodů, přičemž v této souvislosti bylo poukazováno
na jeho nepříznivý zdravotní stav a nemožnost transportu do země původu matky, Městský
soud v Praze se touto žalobní námitkou vůbec nezabýval – alespoň to nelze seznat
z odůvodnění napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud přitom již opakovaně judikoval,
že opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat
jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jde o důvod zrušení rozsudku
krajského soudu, který dokonce umožňuje Nejvyššímu správnímu soudu zrušit napadený
rozsudek, aniž by taková námitka byla v kasační stížnosti uplatněna (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Na tom nemění nic ani skutečnost, že udělení tzv. humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona
o azylu spočívá na volné úvaze příslušného správního orgánu, přičemž na jeho udělení není
právní nárok. Z odůvodnění rozsudku soudu však musí být patrné, že se přezkoumáním
neudělení tohoto tytu azylu zabýval a zda náležitě přezkoumal postup správního orgánu
při jeho neudělení, tj., že přezkoumal, zda správní orgán nevybočil z obecních mezí daných
zákonnými principy platného právního řádu, zde především zákazu diskriminace, či z hlediska
procesních předpisů. Nutno připomenout, že smyslem udělení humanitárního azylu
je možnost daná správnímu orgánu zareagovat jak na případy předvídatelné v době přijímání
zákona o azylu jako obvyklé důvody jeho udělení (např. u osob zvláště těžce postižených
či nemocných, či u osob přicházejících z oblasti postižené humanitární katastrofou,
ať již způsobenou lidskými či přírodními faktory, tak i na situace, jež předvídané
či předvídatelné nebyly). Na tyto otázky však v odůvodnění napadeného rozsudku odpověď
nalézt nelze.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou a nezbylo mu,
než napadený rozsudek Městského soudu v Praze z tohoto důvodu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je Městský soud v Praze vázán
právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto zrušovacím rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne Městský soud v Praze i o náhradě nákladů řízení
o podané kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu