ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.318.2005
sp. zn. 4 Azs 318/2005 – 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce: S. V., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
1. 12. 2004, č. j. 60 Az 121/2004 – 18,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 12. 2004, č. j. 60 Az 121/2004 – 18,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2004,
č. j. OAM-1944/VL-10-08-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím správního orgánu byla žádost žalobce
o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud dospěl v odůvodnění rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná,
a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 2. 2005, č. j. 60 Az 121/2004 – 37,
rozhodl, že se stěžovateli neustanovuje zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Ostravě
poté usnesením ze dne 15. 4. 2005, č. j. 60 Az 121/2004 – 42, stěžovatele vyzval k předložení
plné moci advokátu, který jej bude v řízení zastupovat, a k doplnění kasační stížnosti o rozsah
a důvody napadení rozsudku krajského soudu. Na tuto výzvu stěžovatel nereagoval.
Dne 25. 8. 2005 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Podáním ze dne 12. 1. 2006, které došlo Nejvyššímu správnímu soudu dne
25. 1. 2006, vzal stěžovatel svou kasační stížnost zpět a z rodinných důvodů výslovně požádal
o zastavení řízení o kasační stížnosti, protože chce rychle odjet domů. Současně sdělil soudu
novou doručovací adresu.
Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět.
Podle §108 odst. 2 s. ř. s. byla-li kasační stížnost před předložením věci Nejvyššímu
správnímu soudu vzata zpět, krajský soud usnesením řízení o kasační stížnosti zastaví.
Protože projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti
je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel ukončení
řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, a vzhledem k tomu, že zpětvzetí kasační stížnosti
bylo podáno poté, co spis byl předložen k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, Nejvyšší
správní soud v souladu s ustanovením §47 písm. a) a §108 odst. 2 s. ř. s., za použití §120
téhož zákona, řízení zastavil.
Za této procesní situace, kdy stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět v celém
rozsahu, se Nejvyšší správní soud již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu