ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.335.2005
sp. zn. 4 Azs 335/2005 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. B., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
20. 7. 2004, č. j. 9 Az 198/2003 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora
označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut jeho návrh, aby mu byl
ustanoven zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2003,
č. j. OAM-12596/VL-12-P15-2001, jímž nebyl žalobci udělen azyl pro nesplnění podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně bylo
rozhodnuto, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu,
v platném znění.
Ve včas podané žalobě žalobce současně požádal o ustanovení zástupce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 7. 2004, č. j. 9 Az 198/2003 – 24,
návrh žalobce na ustanovení zástupce zamítl. Poukázal na ustanovení §35 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož může předseda
senátu ustanovit žalobci na jeho návrh zástupce (jímž může být i advokát) pouze tehdy,
pokud splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a dále, je-li to třeba
k ochraně jeho práv. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že druhá z podmínek v případě
žalobce splněna není. Zdůraznil, že žalobce v souladu s poučením správního orgánu využil
svého oprávnění domáhat se přezkoumání rozhodnutí žalovaného soudem, přičemž
jeho žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti, když obsahuje označení napadeného
rozhodnutí, vylíčení důvodů, které žalobce k podání žaloby vedly a dále též návrh výroku
rozsudku. Lze tedy konstatovat, že žalobce se dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátil
na soud a svým vlastním úkonem učinil vše, co mohl k ochraně svých práv podle právních
předpisů učinit. Soud dále vzal v úvahu také tu skutečnost, že žalobce v podané žalobě
neuplatňuje jiné důvody než ty, které uvedl v řízení před žalovaným správním orgánem
a které v napadeném rozhodnutí žalovaný správní orgán posuzoval, a žalobce se tak domáhá
na základě stejných skutkových okolností jiného právního posouzení věci. Městský soud
v Praze konstatoval že tak nejde o věc skutkově a právně natolik složitou, aby bylo na místě
žalobci ustanovit zástupce k ochraně jeho práv. Z toho důvodu návrh na ustanovení zástupce
zamítl, neboť není splněna jedna ze zákonem stanovených podmínek pro vyhovění takovému
návrhu.
V podané kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) s tímto usnesení Městského
soudu nesouhlasil a poukazoval na to, že v průběhu azylového řízení se několikrát změnil
azylový zákon a žalobce kvůli špatné znalosti českého jazyka nemá možnost prostudovat
tyto změny. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Městského soudu
v Praze a ustanovil mu pro řízení o žalobě právního zástupce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud především podotýká, že podle jeho konstantní judikatury
v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační
stížnosti nedostatek právního zastoupení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu pod č. 486/2005).
Ačkoli v kasační stížnosti stěžovatel výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává při tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí,
lze z obsahu kasační stížnosti usuzovat, že se nápravy vydaného rozhodnutí dovolává
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když má za to, že Městský soud v Praze
nesprávně posoudil právní otázku týkající se jeho žádosti o ustanovení advokáta.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace
uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, jak ostatně uvedl v odůvodnění svého usnesení
již Městský soud v Praze, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny
dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. V projednávané věci
se Městský soud v Praze před vydáním napadeného usnesení nezabýval splněním první
zákonné podmínky, když shledal, že v projednávané věci není splněna podmínka druhá,
tj. potřeba ochrany práv žadatele o ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud se s tímto posouzením věci Městským soudem v Praze
ztotožňuje. V řízení, kde není zastoupení advokátem povinné (kam patří i řízení
před Městským soudem v Praze ve věci azylové), bude advokát ustanoven soudem účastníku
k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou
a jestliže potřeba ochrany práv a zájmů účastníka v soudním řízení vyjde najevo,
např. z jeho nekvalifikovaných podání, jímž se obrací na soud apod. Vzhledem k tomu,
že nejvyšší nároky po stránce odborné klade na účastníka řízení formulování samotného
návrhu (žaloby), kterou je navíc nutno podat v poměrně krátkém časovém úseku, je právě
obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany
zájmů účastníka. V projednávané věci lze souhlasit s Městským soudem v Praze,
že stěžovatelem podaná žaloba proti rozhodnutí odboru azylové a migrační politiky
Ministerstva vnitra ČR veškeré náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 s. ř. s. obsahovala,
neboť kromě náležitostí obecných, tj. především označení účastníků řízení (včetně všech
potřebných údajů o osobě stěžovatele), obsahovala též označení napadeného rozhodnutí,
označení výroku rozhodnutí, které svou žalobou napadá, včetně žalobních bodů,
z nichž je patrno, z jakých důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné.
Označil též důkazy, jichž se v řízení dovolává. Žaloba obsahovala též perfektní návrh
rozsudečného výroku. Za takové situace neměl Městský soud v Praze důvod k pochybnostem
o způsobilosti stěžovatele hájit si před soudem své zájmy sám. Nejvyšší správní soud souhlasí
s městským soudem, že stěžovatel svými vlastními úkony učinil vše, co mohl podle právních
předpisů k ochraně svých práv učinit, když se dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátil
na soud v řízení, kde není právní zastoupení účastníka povinné.
Kasační stížnost stěžovatele podanou z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení neshledal
tudíž Nejvyšší správní soud za této situace důvodnou, a proto podle §110 odst. 1 s. ř. s.
kasační stížnost zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s, ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný,
který v řízení úspěch měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil. Rozhodl proto tak, že se žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu