ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.363.2005
sp. zn. 4 Azs 363/2005 - 1
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobkyně: M. Z., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2004, č. j. 55 Az
511/2003 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou ke Krajskému soudu v Brně osobně dne 4. 7. 2005,
doplněnou na výzvu soudu podáním ze dne 20. 9. 2005, se žalobkyně (dále
jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení shora označeného usnesení, kterým byla odmítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2002, č. j. OAM–5508/VL-07-03-2002,
jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce azyl neuděluje proto, že nesplňuje podmínky
uvedené v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a jímž bylo současně vysloveno, že se na ni nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatelka současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
Ze spisu vyplývá, že výše uvedené usnesení, ve kterém byla stěžovatelka řádně
poučena o možnosti podat do dvou týdnů od doručení usnesení kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně, bylo z důvodu, že stěžovatelka
nebyla na jí uvedené adrese zastižena, uloženo dne 11. 6. 2004 u držitele poštovní licence
(na poště). Podle §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
v návaznosti na §46 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že nebyl-li adresát písemnosti (neurčené do vlastních
rukou) zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným
způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si písemnost do tří dnů od uložení,
považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Posledním dnem této třídenní lhůty, tedy dnem doručení, bylo pondělí 14. 6. 2004.
V souladu s §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená
podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Protože dnem, který určil počátek běhu předmětné lhůty,
bylo pondělí 14. 6. 2004 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem pro podání
kasační stížnosti bylo pondělí 28. 6. 2004.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla, jak vyplývá ze spisu, Krajskému soudu
v Brně podána osobně až dne 4. 7. 2005, nezbývá než konstatovat, že lhůta pro podání
předmětné kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud kasační stížnost musel
podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s. odmítnout.
Na výše uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani ta skutečnost, že stěžovatelka
si zásilku vyzvedla osobně dne 28. 6. 2004, neboť i za této situace je třeba vycházet z fikce
doručení uvedené v ustanovení §46 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší správní soud závěrem poznamenává, že se jedná o druhou, opakovanou
kasační stížnost proti témuž usnesení Krajského soudu v Brně. Ve věci bylo shodně
rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu k „první“ kasační stížnosti již dne
28. 1. 2005.
Stěžovatelka požádala o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti
a osvobození od soudních poplatků. V situaci, kdy byla kasační stížnost opožděná, se Krajský
soud v Brně, jemuž v rámci úkonů po podání kasační stížnosti (§108 s. ř. s.) příslušelo
o těchto věcech rozhodovat, těmito návrhy zabývat nemohl, a také se jimi nezabýval.
Současně stěžovatelka v kasační stížnosti navrhovala, aby byl kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek dle ustanovení §107 s. ř. s. V situaci, kdy byla kasační stížnost odmítnuta,
se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu