ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.368.2005
sp. zn. 4 Azs 368/2005 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobců:
a) T. B., b) nezl. T. B., zastoupeni Mgr. Jekatěrinou Sochorovou, advokátkou, se sídlem
v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou
3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 10. 5. 2005, č. j. 11 Az 1/2005 – 17, a o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupkyni stěžovatelů, Mgr. Jekatěrině Sochorové, advokátce, se sídlem
v Praze 1, Dlouhá 16, se s t a n o v í ve výši 2150 Kč a bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2005, č. j. 11 Az 1/2005 - 17, zamítl
žalobu, jíž se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2004,
č. j. OAM-3278/VL-16-P17-R2-2002, jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu
řízení. Označeným rozhodnutím žalovaného správního orgánu nebyl žalobcům udělen azyl
z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 328/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně bylo rozhodnuto, že se na cizince nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost,
a to z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle stěžovatelů Městský soud v Praze posoudil
věc v rozporu s platným právním řádem a zejména zákonem o azylu. Stěžovatelé
se proto obrací na Nejvyšší správní soud v Brně a nav rhují, aby tento ve smyslu §107 s. ř. s.
přiznal odkladný účinek vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a vydal rozsudek,
kterým rozhodnutí Městského soudu v Praze zruší a věc se mu vrací k dalšímu projednání.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2005,
č. j. 11 Az 1/2005 – 17, byl proto, že stěžovatelka a) nebyla na jí uvedené adrese (S. 27/108,
P. 7) doručovatelem zastižena, uložen dne 12. 5. 2005 u držitele poštovní licence (na poště
v P. 7), kde si ho stěžovatelka a) vyzvedla až 26. 5. 2005.
Podle §42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na §46 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb.
(o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů, a §50c odst. 4 téhož zákona platí, že nebyl-li adresát
písemnosti, která musí být doručena do vlastních rukou adresáta, zastižen v místě,
které označil, uloží se písemnost na poště a adresát se o tom vyrozumí
s tím, že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost do deseti dnů od uložení,
považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Poslední den uvedené desetidenní lhůty počítané od uložení zásilky nastal v dané věci dne
22. 5. 2005. Jelikož tento den byla neděle, posunul se konec lhůty na následující nejbližší
pracovní den, tedy pondělí 23. 5. 2005. Od uvedeného data počala tudíž stěžovatelce
ad a) (stěžovatelům) běžet lhůta k podání kasační stížnosti, přičemž na uvedeném závěru
nemůže ničeho měnit ani skutečnost, že stěžovatelka a) si vyzvedla zásilku až dne 26. 5. 2005,
neboť za této situace je třeba vycházet z tzv. fikce doručení, uvedené v ustanovení §46
odst. 4 o. s. ř.
V poučení napadeného rozsudku krajského soudu je v souladu s ustanovením §106
odst. 2 s. ř. s. správně uvedeno, že proti tomuto rozsudku lze podat u Městského soudu
v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě dvou týdnů po jeho doručení, k Nejvyššímu správnímu
soudu v Brně s tím, že podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele
advokátem, což neplatí pouze tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků,
končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §40 odst. 3 s. ř. s., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli
nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle odst. 4
téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo -li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, je třeba za den doručení napadeného rozsudku stěžovatelce
ad a) považovat pondělí dne 23. 5. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala
běžet dne následujícího, tj. v úterý dne 24. 5. 2005 a skončila v pondělí dne 6. 6. 2005
(§40 odst. 2 s. ř. s.). K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo proto třeba,
aby nejpozději dne 6. 6. 2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo zaslána soudu
prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána
orgánu, který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu však plyne, že kasační stížnost
byla podána osobně u Městského soudu v Praze až dne 9. 6. 2005, tedy po marném uplynutí
lhůty pro podání kasační stížnosti a tudíž opožděně. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost proti napadenému rozsudku Městskému soudu v Praze odmítl podle ustanovení §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s., a to pro její opožděnost. Za této situace se pak již nemohl zabývat
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Odměna zástupkyni stěžovatelů, Mgr. Jekaterině Sochorové, advokátce,
která byla stěžovatelům ustanovena k jejich žádosti usnesením Městského soudu v Praze
ze dne 18. 8. 2005, č. j. 11 Az 1/2005 - 33, byla stanovena za dva úkony právní pomoci
po 1000 Kč [převzetí a příprava zastoupení – §9 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.],
k čemuž byl přičten režijní paušál ve výši 2 x 75 Kč ve smyslu §13 odst. 3 téže vyhlášky,
celkem tedy 2150 Kč. Uvedená částka bude zástupkyni stěžovatelů vyplacena do 30-ti dnů
od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu