infNSsTyp, infNSsVec15,

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 02.08.2006, sp. zn. 4 Azs 37/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.37.2006

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.37.2006
U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: H. O., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 8. 2005, č. j. 14 Az 249/2004 – 21, takto: I. Kasační stížnost se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 8. 2005, č. j. 14 Az 249/2004 – 21, zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2004, č. j. OAM-3572/VL-10-P25-2003, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobce nebyla vztažena překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu. Krajský soud dospěl v odůvodnění rozsudku k závěru, že žaloba nen í důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jens. ř. s.“), zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s. Uvedl, že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, a vyjmenoval ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, která byla v průběhu správního řízení porušena. Stěžovatel konstatoval, že v zemi jeho původu nelze bezpečně žít, policie je prakticky nečinná a spolupracuje s podsvětím. Stěžovatel a jeho rodiče byli vydíráni samotnou policií a vydírající po licista se stal náčelníkem milice. Stěžovatel poukázal na čl. 53 a čl. 43 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě. Stěžovatel požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Kasační stížnost je podána opožděně. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl stěžovateli uložen na poště P. dne 6. 10. 2005 poté, co stěžovatel nebyl zastižen poštovní doručovatelkou v místě pobytu zjištěném krajským soudem (P . 10, J. 330). Stěžovateli bylo uložení zásilky oznámeno, přesto si ji v úložní době nevyzvedl, a zásilka byla vrácena zpět krajskému soudu jako nevyzvednutá. Stěžovatel si napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem osobně převzal dne 14. 12. 2005 a uvedl, že si rozhodnutí nestihl vyzvednout. Převzetí rozhodnutí potvrdil svým podpisem na úředním záznamu ze dne 14. 12. 2005, č. j. 14 Az 249/2004 – 26. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu za den doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), nelze považovat den, kdy stěžovatelka zásilku osobně převzala, pokud se tak stalo poté, kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl (§46 odst. 4 o. s. ř.) [srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004 – 34]. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že se stěžovatel na výše uvedené adrese zdržoval, když si podle svého vyjádření nestihl rozsudek krajského soudu vyzvednout. Za den doručení napadeného rozsudku proto nelze považovat den 14. 12. 2005, kdy si napadený rozsudek osobně převzal. Podle ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Podle ustanovení §46 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží. Podle ustanovení §46 odst. 1 o. s. ř. písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, nemůže -li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem. Podle ustanovení §50c odst. 4 o. s. ř. nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1) nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné. Podle ustanovení §40 odst. 3 s. ř. s. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Poslední den desetidenní lhůty stanovené k uložení zásilky určené do vlastních rukou stěžovatele připadl na neděli dne 16. 10. 2005. Z výše uvedeného plyne, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 8. 2005, č. j. 14 Az 249/2004 – 21, byl stěžovateli doručen dne 17. 10. 2005, tedy první pracovní den následující po posledním dni lhůty, stanovené k uložení zásilky určené do vlastních rukou stěžovatele na poště P. Napadený rozsudek obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti. V poučení napadeného rozsudku je v souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. správně uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení, a to u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Jak již bylo výše uvedeno, napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno v pondělí dne 17. 10. 2005, když k osobnímu převzetí rozsudku stěžovatelem nelze přihlédnout. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet v úterý dne 18. 10. 2005 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pondělí dne 31. 10. 2005 (§40 odst. 2 s. ř. s.). K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby nejpozději dne 31. 10. 2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu však vyplývá, že kasační stížnost byla podána u Krajského soudu v Ústí nad Labem až dne 14. 12. 2005, tedy opožděně. Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že kasační stížnost je opožděná. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 8. 2005, č. j. 14 Az 249/2004 – 21, odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona, neboť byla podána opožděně. O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 2. srpna 2006 JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:02.08.2006
Číslo jednací:4 Azs 37/2006
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.37.2006
Staženo pro jurilogie.cz:10.05.2024