ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.372.2005
sp. zn. 4 Azs 372/2005 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: A. B., zast.
JUDr. Jitkou Šmídovou, advokátkou, se sídlem Praha 3, Koněvova 150, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2005, č. j. 7 Az
193/2003 – 21,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobkyně JUDr. Jitce Šmídové, advokátce, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 2558,50 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 1. 2005, č. j. 7 Az 193/2003 – 21, zamítl
žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2003,
č. j. OAM-8122/VL-20-K04-2001, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni
udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobkyni nebyla vztažena překážka vycestování
ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu. Městský soud v Praze dospěl v odůvodnění
svého rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107
s. ř. s. Uvedla, že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost,
a vyjmenovala ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění
pozdějších předpisů, která byla v průběhu správního řízení porušena. Stěžovatelka
konstatovala, že se v zemi svého původu cítí být ohrožena na životě z důvodu své činnosti
a činnosti jejího manžela v politické straně H.. Za těmito problémy podle stěžovatelky stála
politická strana N. R. Stěžovatelka poukázala na čl. 53 a čl. 43 Příručky k postupům a
kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem OSN pro
uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě. Stěžovatelka požádala o ustanovení bezplatného právního
zástupce z řad advokátů a navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2005, č. j. 7 Az 193/2003 – 37, ustanovil
stěžovatelce zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Jitku Šmídovou, advokátku.
Zástupkyni stěžovatelky současně vyzval k doplnění kasační stížnosti a poučil ji o následcích
nevyhovění této výzvě.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 12. 5. 2005 stěžovatelka namítala, že zemi
svého původu opustila v únoru 1999 ze strachu z fyzického násilí vůči její osobě
a jejímu manželovi, který byl členem a okresním tajemníkem politické strany H.. Opoziční
politická strana N. R. obvinila předsedu strany H. a manžela stěžovatelky ze zpronevěry,
manžel ji chtěl ochránit, proto stěžovatelka opustila svou zemi a posléze požádala v České
republice o udělení azylu. Stěžovatelka tvrdila, že nucená emigrace byla jediným řešením její
situace. Konstatovala, že se správní orgán a soud nevypořádaly s tím, že manžel stěžovatelky
byl napadán neznámými osobami, které mohly úzce spolupracovat se stranou N. R.
Odůvodnění:
napadeného rozsudku podle stěžovatelky postrádá zmínku o politické situaci na
Ukrajině a předmětných politických stranách. Pouhé konstatování, že správní orgán vycházel
ze Zprávy Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv na Ukrajině za rok
2000 a 2001 a z aktuálních informací z databáze České tiskové kanceláře, považuje
stěžovatelka za zcela nedostatečné a zdůrazňuje, že z něj nevyplývá jediné konkrétní tvrzení
na podporu výroku o zamítnutí žádosti o azyl. S odkazem na Příručku pro uprchlíky
stěžovatelka zdůvodňovala své chování hrozbou fyzického násilí ze strany neznámých osob,
které možná spolupracují s politickou stranou N. R. Správní orgán se podle stěžovatelky
nevyrovnal se všemi skutečnostmi, neopatřil si dostatečné důkazy k objasnění politické
činnosti manžela stěžovatelky a nezabýval se možnými riziky fyzického napadání rodiny
stěžovatelky ze strany jiné politické strany. Stěžovatelka namítala nepřezkoumatelnost
rozhodnutí žalovaného a brojila proti náhledu žalovaného a soudu, který ji poškodil.
Stěžovatelka uvedla, že jejímu manželovi bylo vyhrožováno pro uplatňování politických
názorů v rámci jedné politické strany neuznávané druhou politickou stranou, a stěžovatelka
proto splňuje podmínky pro udělení azylu a správní orgán nesprávně posoudil dané právní
otázky. Městský soud v Praze neprovedl nové důkazy, které by odstranily vady řízení před
správním orgánem a jeho nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v řízení o udělení azylu. V uvedených skutečnostech stěžovatelka spatřuje důvody kasační
stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Dne 11. 10. 2005 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Podáním ze dne 8. 6. 2006, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne
13. 6. 2006, vzala stěžovatelka prostřednictvím své právní zástupkyně podanou kasační
stížnost v plném rozsahu zpět a požádala o zastavení řízení.
Podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li
navrhovatel svůj návrh zpět.
Podle ustanovení §108 odst. 2 s. ř. s. byla-li kasační stížnost před předložením věci
Nejvyššímu správnímu soudu vzata zpět, krajský soud usnesením řízení o kasační stížnosti
zastaví.
Protože projev vůle stěžovatelky, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatelka zamýšlela
ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, a vzhledem k tomu, že zpětvzetí kasační
stížnosti bylo podáno poté, co spis byl předložen k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu,
Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §47 písm. a) a §108 odst. 2 s. ř. s., za použití
ustanovení §120 téhož zákona, řízení zastavil.
Za této procesní situace, kdy stěžovatelka vzala svou kasační stížnost zpět v celém
rozsahu, se Nejvyšší správní soud již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Odměna zástupkyni stěžovatelky JUDr. Jitce Šmídové, advokátce, která byla
stěžovatelce ustanovena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2005,
č. j. 7 Az 193/2003 – 37, byla stanovena za dva úkony právní služby ve výši 1000 Kč
podle ustanovení §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů [převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu týkající
se věci samé podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) této vyhlášky] a režijní paušál
podle ustanovení §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 75 Kč za každý úkon, celkem
tedy 2150 Kč. Zástupkyně stěžovatelky doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty,
a proto podle ustanovení §57 odst. 2 s. ř. s. patří k nákladům řízení rovněž částka
odpovídající této dani, která činí 19 % z částky 2150 Kč, tj. 408,50 Kč. Zástupkyni
stěžovatelky bude vyplacena částka ve výši 2558,50 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu