ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.446.2005
sp. zn. 4 Azs 446/2005 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: O. K.,
zast. opatrovníkem O. p. p. u., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad
Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2005, č. j. 11 Az 7/2005 – 19,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 7. 2005, č. j. 11 Az 7/2005 – 19,
zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2005,
č. j. OAM-3450/VL-20-BE07-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni
udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobkyni nebyla vztažena překážka vycestování
ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu. Městský soud v Praze dospěl v odůvodnění
rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
a požádala o přiznání odkladného účinku podle ustanovení §107 s. ř. s. Uvedla, že rozhodnutí
správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, a vyjmenovala ustanovení
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů,
která byla v průběhu správního řízení porušena. Stěžovatelka konstatovala, že její problémy
s manželem, který ji ohrožuje a nutí ke spolupráci při distribuci drog, jsou jen zdánlivě
soukromého charakteru. Na Ukrajině není bezpečné žít, policie je o problému informována,
ale je prakticky nečinná. Stěžovatelka k tomu poukázala na čl. 43 a čl. 53 Příručky
k postupům a kritériím pro určování postavení uprchlíků. Stěžovatelka požádala o ustanovení
bezplatného zástupce z řad advokátů a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2005, č. j. 11 Az 7/2005 – 34, zamítl
návrh žalobkyně na ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti a vyzval
stěžovatelku k předložení plné moci udělené advokátovi pro zastupování v řízení o kasační
stížnosti. Podáním ze dne 4. 11. 2005 předložila stěžovatelka Městskému soudu v Praze plnou
moc udělenou JUDr. Marii Cilínkové, advokátce.
Dne 15. 12. 2005 byl spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti stěžovatelky. Nejvyšší správní soud však přípisem ze dne 2. 2. 2006,
č. j. 4 Azs 446/2005 – 43, vrátil spis Městskému soudu v Praze, aby zajistil odstranění vad
kasační stížnosti.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 2. 2006, č. j. 11 Az 7/2005 – 44, vyzval
stěžovatelku k doplnění kasační stížnosti. Zástupkyně stěžovatelky v reakci na tuto výzvu
podáním ze dne 14. 3. 2006 soudu sdělila, že stěžovatelku z důvodu její nesoučinnosti
již nezastupuje.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 21. 6. 2006, č. j. 11 Az 7/2005 – 58,
vyzval stěžovatelku k předložení plné moci udělené advokátovi pro zastupování v řízení
o kasační stížnosti a k doplnění kasační stížnosti. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručováno
na adresu uvedenou v potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech
a potvrzenou příslušným orgánem Policie České republiky a žalovaným (P. 10, K. 200/10).
Zásilka však byla Městskému soudu v Praze vrácena jako nedoručená s poznámkou, že se
stěžovatelka odstěhovala.
Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 21. 7. 2006, č. j. 11 Az 7/2005 – 61,
ustanovil stěžovatelce opatrovníkem Organizaci pro pomoc uprchlíkům. V odůvodnění
tohoto usnesení Městský soud v Praze uvedl, že se mu ani ve spolupráci s orgány Ministerstva
vnitra a Policie České republiky nepodařilo vypátrat místo současného pobytu stěžovatelky,
která se z posledního místa pobytu odstěhovala bez udání adresy. Proto jí Městský soud
v Praze ustanovil opatrovníka.
Podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne 25. 7. 2006 stěžovatelka prosila
o ukončení kasační stížnosti. Městský soud v Praze proto dne 21. 9. 2006 opětovně předložil
spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud posoudil podání stěžovatelky ze dne 25. 7. 2006 a dospěl
k závěru, že je nelze bez dalšího považovat za zpětvzetí kasační stížnosti, neboť by se mohlo
jednat rovněž o žádost o urychlení rozhodnutí ve věci samé.
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li
tak zvláštní zákon. Podle ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, soud řízení zastaví,
jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce, zde stěžovatelka) se nezdržuje v místě hlášeného
pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle zjištění Městského soudu v Praze
není místo pobytu stěžovatelky na území České republiky známo a je zřejmé,
že se stěžovatelka nezdržuje v místě hlášeného pobytu (P. 10, K. 200/10), přičemž z obsahu
soudního spisu vyplývá, že změnu místa pobytu Městskému soudu v Praze, ani Nejvyššímu
správnímu soudu neoznámila, když prosba o ukončení kasační stížnosti neobsahuje údaj o
místě pobytu stěžovatelky a byla podána osobně na podatelně Městského soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že byly naplněny
zákonné podmínky ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, a proto v souladu s ustanovením
§47 písm. c) s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona, řízení o kasační stížnosti
zastavil.
Za této procesní situace, kdy bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, se Nejvyšší
správní soud již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
ani neodstraňoval nedostatky podání stěžovatelky.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení
bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu