ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.460.2005
sp. zn. 4 Azs 460/2005 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: J. K.
H., zast. JUDr. Tomášem Vincourkem, advokátem, se sídlem Petýrkova 1958, Praha 4, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21
OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze
dne 17. 3. 2005, č. j. 47 Az 21/2004 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele JUDr. Tomáši Vincourkovi, advokátu, se p ř i z n á v á
odměna ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem
do 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností podanou u Krajského soudu v Praze žalobce
(dále též „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze,
kterým byla zamítnuta žaloba žalobce, podaná proti rozhodnutí žalovaného ze dne
16. 12. 2003, č. j. OAM-319/LE-02-14-2003. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení
o udělení azylu podle §25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
V kasační stížnosti stěžovatel namítal jen v obecné rovině důvody, přicházející
v úvahu při podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.) a požadoval zrušení napadaného
rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9.2005, č. j. 47 Az 21/2004 – 52,
byl stěžovateli ustanoven zástupce - JUDr. Tomáš Vincourek, advokát se sídlem Petýrkova
1958, Praha 4.
Vzhledem k k tomu, že kasační stížnost neobsahovala veškeré náležitosti, které zákon
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
pro kasační stížnost vyžaduje, vyzval Krajský soud v Praze stěžovatele (zástupce) v souladu
s ustanovením §106 s. ř. s. usnesením ze dne 2. 11. 2005, č. j. 47 Az 21/2004 - 54, k doplnění
kasační stížnosti a stanovil k tomu lhůtu 30 dnů měsíce od dne doručení tohoto usnesení.
Na tuto výzvu nebylo stěžovatelem (zástupcem) nijak reagováno a krajský soud poté věc
předložil Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud zjistil, že uvedená výzva k odstranění nedostatků kasační
stížnosti neobsahovala poučení o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě
doplněna, bude odmítnuta (§37 odst. 5 s. ř. s.). Proto spis vrátil krajskému soudu k provedení
opětovné výzvy stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, včetně zmiňovaného poučení
o následcích nevyhovění takové výzvě.
Krajský soud v Praze návazně znovu vyzval stěžovatele (zástupce) usnesením ze dne
16. 3. 2006, č. j. 47 Az 21/2004 - 62, k doplnění kasační stížnosti, a to o uvedení konkrétních
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s., pod které podřazuje důvody kasační stížnosti,
a o konkrétní důvody, jež krajský soud měl svým rozhodnutím porušit, v nichž stěžovatel
spatřuje naplnění ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Pro toto doplnění kasační
stížnosti stanovil krajský soud stěžovateli (zástupci) lhůtu 10 dnů, ode dne doručení
tohoto usnesení. Toto usnesení současně obsahovalo výslovné poučení o tom, že nebude-li
kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud kasační stížnost odmítne (§106 odst. 1, věta druhá a §37 odst. 5 s. ř. s.).
Zásilka byla řádně doručena a osobně převzata zástupcem stěžovatele dne 20. 3. 2006,
nicméně ze spisu vyplývá, že ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později, vady kasační stížnosti
odstraněny nebyly.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí proti němuž kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Podle §106 odst. 3 s. ř. s. musí být chybějící náležitosti kasační stížnosti doplněny ve lhůtě
do jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené
a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů
prodloužit.
Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně.
Vymezení důvodů, z jakých stěžovatel kasační stížnost podává, přitom musí být
dostatečně určité. Ostatně i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58)
plyne, že: Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou
určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet,
nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových
dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit,
jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl
správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit
toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami.
Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním
či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část,
nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly
zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být stěžovatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vad kasační
stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování takového požadavku,
přesto však vytýkané vědy v soudem stanovené lhůtě neodstranil. O prodloužení lhůty
k odstranění nedostatků kasační stížnosti nepožádal. Za této situace nezbylo Nejvyššímu
správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebylo
možné pro tento nedostatek pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele JUDr. Tomáš Vincourek, byl ustanoven
soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 7 a v návaznosti na §120 s. ř. s.
označenému zástupci za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši
1075 Kč, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby
(á 1000 Kč - §11 odst. 1 b/ - první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem - ve spojení s §9
odst. 3 písm. f/ cit. vyhlášky) a jednoho režijního paušálu (á 75 Kč - §13 odst. 3
téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu