ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.56.2006
sp. zn. 4 Azs 56/2006 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Y. K.,
zast. opatrovníkem J. Š., pracovníkem Krajského soudu v Ostravě, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2005, č. j. 64 Az
155/2004 – 19,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 4. 2005, č. j. 64 Az 155/2004 – 19,
zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2004,
č. j. OAM-2536/VL-20-03-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla žádost žalobkyně o udělení
azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud dospěl v odůvodnění
rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
a požádala o přiznání odkladného účinku podle ustanovení §107 s. ř. s. Uvedla, že rozhodnutí
správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, a vyjmenovala ustanovení
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů,
která byla v průběhu správního řízení porušena. Stěžovatelka konstatovala, že si na Ukrajině
vypůjčila s manželem 9000 USD na koupi bytu, manžel s penězi odjel neznámo
kam a stěžovatelka nemohla dluh s vysokými úroky splácet. Do České republiky odjela,
aby vydělala na splacení dluhu. Má vážné obavy o svůj život v případě návratu na Ukrajinu
a domnívá se, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu. Stěžovatelka požádala
o ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů a navrhla, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 6. 6. 2005, č. j. 64 Az 155/2004 – 29,
stěžovatelku vyzval k vyplnění a vrácení formuláře vyjádření o osobních, výdělkových
a majetkových poměrech. Tento přípis byl stěžovatelce doručován na adresu uvedenou
v kasační stížnosti a doloženou čestným prohlášením o ubytování (P. 4, V. D. 1156/4), avšak
byl krajskému soudu vrácen jako nedoručený.
Krajský soud v Ostravě následně zjišťoval místo pobytu stěžovatelky. Podle sdělení
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 6. 10. 2005,
č. j. SCPP-10-142/E2-2005, má stěžovatelka vydané vízum za účelem strpění platné
do 5. 6. 2006 a její poslední adresa pobytu je P. 4, V. 1156/4 u paní I. V.. Stejnou adresu
sdělila krajskému soudu i Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a
pohraniční policie Praha s tím, že stěžovatelka nenahlásila změnu adresy.
Podle sdělení Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké
a pohraniční policie ze dne 20. 10. 2005, č. j. SCPP-3-39/PH-OPK3-2005, má stěžovatelka
na uvedené adrese zajištěno ubytování, což potvrdila ubytovatelka.
Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 3. 11. 2005, č. j. 64 Az 155/2004 – 38,
ustanovil stěžovatelce opatrovnicí paní R. Z., pracovnici Krajského soudu v Ostravě
s odůvodněním, že se stěžovatelce na adresu uvedenou v kasační stížnosti nepodařilo doručit
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Dotazem na Policii České
republiky bylo zjištěno, že se stěžovatelka má na uvedené adrese zdržovat, avšak ani druhý
pokus o doručení nebyl úspěšný. Krajský soud uzavřel, že stěžovatelka má na uvedené adrese
zajištěno ubytování, avšak nezdržuje se tam a jiná adresa není policii známa, proto
stěžovatelce ustanovil opatrovníka.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 1. 2006, č. j. 64 Az 155/2004 – 41,
neustanovil stěžovatelce zástupce z řad advokátů a dále stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě
jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doložila do spisu plnou moc udělenou
advokátovi, který ji bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti, a prostřednictvím
svého zástupce doplnila, v jakém rozsahu rozsudek napadá. Současně stěžovatelku poučil
o tom, že nevyhoví-li této výzvě ve stanovené lhůtě, může být řízení o kasační stížnosti
odmítnuto. Toto usnesení nebylo stěžovatelce doručeno, neboť jej převzala paní R. Z. dne 25.
1. 2006.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 1. 2006, č. j. 64 Az 155/2004 – 43,
zprostil paní R. Z., pracovnici Krajského soudu v Ostravě, povinnosti vykonávat opatrovnické
úkony pro řízení v této věci a ustanovil stěžovatelce opatrovníka pana J. Š., pracovníka
Krajského soudu v Ostravě, a to s odůvodněním, že paní R. Z. je v nemocenském stavu, proto
byl z důvodu vhodnosti a úspor ustanoven nový opatrovník. Uvedené usnesení nabylo právní
moci dne 7. 2. 2006.
Dne 1. 3. 2006 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li
tak zvláštní zákon. Podle ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, soud řízení zastaví,
jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce, zde stěžovatelka) se nezdržuje v místě hlášeného
pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle zjištění krajského soudu není místo pobytu
stěžovatelky na území České republiky známo a je zřejmé, že se stěžovatelka nezdržuje
v místě hlášeného pobytu (P. 4, V. D. 1156/4), přičemž z obsahu soudního spisu vyplývá, že
změnu místa pobytu krajskému soudu, ani Nejvyššímu správnímu soudu neoznámila.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že byly naplněny zákonné
podmínky ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, a proto v souladu s ustanovením §47
písm. c) s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona, řízení o kasační stížnosti zastavil.
Za této procesní situace, kdy bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, se Nejvyšší
správní soud již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
ani neodstraňoval nedostatky podání stěžovatelky.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a ustanovení §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu