ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.79.2005
sp. zn. 4 Azs 79/2005 – 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. K.,
zast. pro toto řízení opatrovnicí M. B., pracovnicí Krajského soudu v Plzni, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2004,
č. j. 60 Az 25/2004 – 31,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 7. 2004, č. j. 60 Az 25/2004 – 31, zamítl
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2004, č. j. OAM-1309/LE-B01-B03-2003,
jímž žalovaný azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), žalobci neudělil, a současně vyslovil, že se něj nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
ve které mimo jiné požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů.
V reakci na tuto žádost se krajský soud opakovaně pokoušel stěžovateli doručit tiskopis
s prohlášením o majetkových poměrech. Přes veškerou snahu se však krajskému soudu
nepodařilo tiskopis doručit, neboť na adrese, na které byl stěžovatel oficiálně hlášen,
se nezdržoval a adresu skutečného pobytu stěžovatele nebylo možno zjistit. Za této procesní
situace byla věc předložena zdejšímu soudu k rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud však přípisem ze dne 2. 11. 2005, č. j. 4 Azs 79/2005 – 71, věc
bez vyřízení kasační stížnosti Krajskému soudu v Plzni vrátil s tím, aby dříve, než zdejšímu
soudu opět spis předloží, stěžovateli, který byl neznámého pobytu, ustanovil opatrovníka
a posléze rozhodl o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Plzni se v dalším řízení opětovně pokoušel zjistit místo skutečného
pobytu stěžovatele, nicméně opět bezvýsledně. Proto mu usnesením ze dne 9. 3. 2006,
č. j. 60 Az 25/2004 – 79, ustanovil pro dané řízení jako opatrovnici M. B., pracovnici
Krajského soudu v Plzni. Usnesením ze dne 4. 4. 2006, č. j. 60 Az 25/2004 – 82, pak tentýž
soud řízení o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků
zastavil. Krajský soud tak učinil s odvoláním na ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. a §33 písm.
b) a e) zákona o azylu, když vyšel ze zjištění, že stěžovatel se v místě hlášeného pobytu
nezdržuje, soudu se přes značné úsilí nepodařilo zjistit ani jiné místo jeho faktického pobytu
na území ČR a stěžovatel sám změnu místa pobytu soudu neoznámil. Poté věc předložil
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí s návrhem na postup podle §46 písm. c) s. ř. s. ve
spojení s ustanovením §33 zákona o azylu, tedy na zastavení řízení.
Z předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel dne 9. 9. 2004
svévolně odešel z P. s. S. p. R., a od té doby není známo, na které adrese se skutečně zdržuje.
V souvislosti s následným pohybem stěžovatele po území České republiky lze z informací
obsažených v soudním spise zachytit dvě možná místa jeho pobytu, a to Ž. 216, P. 4 (adresa
uvedená stěžovatelem v jeho kasační stížnosti v nesprávné podobě „Z.“) a ubytovna na adrese
P. 569, P. 9 (adresa nahlášená stěžovatelem cizinecké policii). Ani na jedné z těchto adrese
však stěžovatel fakticky nepobýval, jak vyplývá z výsledků šetření Oddělení cizinecké policie
v Praze, kterou si Krajský soud v Plzni vyžádal.
Podle ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, v platném znění, soud řízení zastaví,
jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce) se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu
soudu neoznámil.. Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění
místa pobytu stěžovatele má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky
podle ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu.
Nad rámec potřebného odůvodnění je třeba vytknout Krajskému soudu v Plzni
procesně zcela nesprávný postup, na základě něhož usnesením ze dne 4. 4. 2006,
č. j. 60 Az 25/2004 – 82, zastavil řízení o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce
a o osvobození od soudních poplatků podle §33 písm. b) a e) zákona o azylu. Ustanovení
§33 se vztahuje na zastavení řízení upraveného zákonem o azylu, nikoli na jakékoli jiné
akcesorické řízení upravené jinými předpisy, zde soudním řádem správním. Podle přípisu
Nejvyššího správního soudu, jímž byl dříve spis vrácen krajskému soudu, měl dotčený
krajský soud ustanovit stěžovateli opatrovníka a následně rozhodnout o jeho žádosti
o ustanovení advokáta. Postup zvolený Krajským soudem v Plzni je zcela v rozporu
s relevantní procesní úpravou, a tudíž nezákonný. Dané usnesení však nebylo napadeno
kasační stížností; nabylo právní moci a je proto třeba z něho vycházet; ostatně na závěr
Nejvyššího správního soudu o splnění podmínek pro zastavení řízení ve věci azylu podle §33
písm. e) zákona o azylu zůstává bez vlivu.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle kterého nemá při zastavení řízení žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu