ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.82.2006
sp. zn. 4 Azs 82/2006 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobců: a) I. Z. a b) nezl. I. Z., zast. JUDr. Jiřím
Bílkem, advokátem, se sídlem Praha 4, ul. Sdružení 25, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobců podané proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 30. 11. 2005, č. j. 30 Az 37/2005 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele, JUDr. Jiřímu Bílkovi, advokátovi, se p ř i z n á v á odměna
ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 30-ti dnů
ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 30. 11. 2005,
č. j. 30 Az 37/2005 – 27, byla zamítnuta žaloba žalobců (dále jen „stěžovatelé“)
proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 14. 4. 2005, č. j. OAM-447/VL-07-K01-
2005, o neudělení azylu z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a bylo jím současně
vysloveno, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti tomuto zamítavému rozsudku podali stěžovatelé kasační stížnost, včetně žádosti
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a žádosti o odkladný účinek kasační
stížnosti.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 1. 2006, č. j. 30 Az 37/2005 - 40,
ustanovil stěžovatelům k ochraně jejich práv v této věci zástupce JUDr. Jiřího Bílka, advokáta
se sídlem v Praze 4, ul. Sdružení 25.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost neobsahovala veškeré náležitosti, které zákon
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
pro kasační stížnost vyžaduje, zejména nebyla podepsána, a dále v ní nebylo specifikováno
z jakých důvodů ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., včetně jejich podřazení tomuto
ustanovení, je kasační stížnost podávána, vyzval Krajský soud v Hradci Králové stěžovatele
(jejich zástupce) v souladu s ustanovením §106 s. ř. s. usnesením ze dne 25. 1. 2006,
č. j. 30 Az 37/2005 – 42, k doplnění kasační stížnosti a stanovil k odstranění lhůtu jednoho
měsíce od dne doručení tohoto usnesení. V usnesení stěžovatele (jejich zástupce) současně
poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, bude odmítnuta
podle §37 odst. 5 s. ř. s.
Ze spisu vyplývá, že stěžovatelé na tuto výzvu reagovali tak, že krajskému soud zaslali
kopii podané kasační stížnosti, doplněné o podpis stěžovatelky a).
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí proti němuž kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Podle §106 odst. 3 s. ř. s. musí být chybějící náležitosti kasační stížnosti doplněny ve lhůtě
do jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené
a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů
prodloužit.
Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně.
Vymezení důvodů, z jakých stěžovatel kasační stížnost podává, přitom musí být
dostatečně určité. Ostatně i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58)
plyne, že: Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých
„obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet,
nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových
dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit,
jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl
správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to,
proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko
s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami.
Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním
či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část,
nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly
zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být stěžovatel ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelé (jejich zástupce) byli řádně vyzváni
k odstranění vytýkaných vad a byli současně poučeni o následcích nerespektování takového
požadavku. Přesto však vytýkané vady v zákonné lhůtě neodstranili. Vzhledem k tomu,
že nedostatky kasační stížnosti nebyly stěžovateli odstraněny, nebyly splněny podmínky
ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s..
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě
doplněna a v řízení není možné pro tento nedostatek pokračovat.
Stěžovatelé v kasační stížnosti rovněž navrhovali, aby Nejvyšší správní soud přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek dle ustanovení §107 s. ř. s. V situaci, kdy byla kasační
stížnost odmítnuta pro neodstranění vad podání, se tímto požadavkem Nejvyšší správní soud
zabývat nemohl, a také se jím nezabýval.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., neboť v případech odmítnutí kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele, JUDr. Jiří Bílek, byl ustanoven soudem,
přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 7 a v návaznosti na §120 s. ř. s. označenému
zástupci za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši 1075 Kč,
sestávající z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby [á 1000 Kč -
§11 odst. 1 písm. b) - první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem - ve spojení s §9
odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky] a jednoho režijního paušálu (á 75 Kč - §13 odst. 3 téže
vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu