ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.15.2006
sp. zn. 5 As 15/2006 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: V. V. B., zast. JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem Horšovský Týn,
Náměstí Republiky 108, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké a pohraniční
policie, Praha 3, Olšanská 2, o správní vyhoštění, o kasační stížnosti žalobce-stěžovatele proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2005, č. j. 11 Ca 224/2005 - 37, ve znění
opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. 1. 2006, č. j. 11 Ca 224/2005 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále městský soud) napadeným usnesením odmítl žalobu
žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2005, č. j. SCPP-5061/C-255-2004, jímž
žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního
ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Oddělení cizinecké policie
Frýdek-Místek ze dne 1. 12. 2004, č. j. SCPP-1778/OV-III-2004, jímž bylo žalobci uloženo
správní vyhoštění s dobou platnosti na 3 roky od nabytí právní moci rozhodnutí, a toto
rozhodnutí potvrdil. Městský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného
nepodléhá soudnímu přezkumu. Žalobce pobýval v České republice bez platného cestovního
dokladu a od 19. 6. 2000 rovněž bez příslušného víza. Tímto dnem mu pobyt na území České
republiky zanikl a žalobce na jejím území nadále pobýval neoprávněně a to po dobu více
jak čtyři roky. Městský soud poukázal na ustanovení §70 písm. f/ s. ř. s. a na ustanovení
§171 písm. c/ zákona č. 326/1999 Sb., podle něhož z přezkoumání soudem jsou vyloučena
rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud se před zahájením řízení o tomto vyhoštění cizinec
zdržoval na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně. Protože
ve věci není sporu o tom, že žalobce se před vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění
zdržoval na území České republiky neoprávněně, dospěl městský soud k závěru výše již
vyjádřenému, že napadené rozhodnutí soudnímu přezkumu nepodléhá.
Proti usnesení městského soudu podal žalobce- nyní stěžovatel (§105 odst. 1 s. ř. s.)
včas kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a/ a b/ s. ř. s. Namítal,
že doposud nebylo ukončeno řízení o zrušení opatření správního vyhoštění, když podal do
rozhodnutí MV ČR ze dne 27. 10. 2005, č. j. OAM-644/M-2005 mimořádný opravný
prostředek a podal na PČR OO CP v Karlových Varech žádost o trvalý pobyt za účelem
sloučení rodiny. Městský soud nehodnotí komplexně jeho právní-pobytovou věc, paušálně
hodnotí situaci a dospívá k nesprávnému a předčasnému závěru. Současně stěžovatel žádal,
aby soud přiznal odkladný účinek jeho kasační stížnosti a to zejména z humanitárních
důvodů, neboť je v České republice ženatý s občankou EU a jeho nucené vycestování
by ohrozilo toto jeho manželství a negativně by dopadlo na jeho manželku a soužití rodiny.
Kasační stížností se domáhal zrušení napadeného usnesení městského soudu a vrácení věci
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu a z důvodů
uvedených v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že správní řízení ve věci správního vyhoštění
stěžovatele bylo zahájeno dne 1. 12. 2004. Dne 30. 11. 2004 byl stěžovatel kontrolován
policisty Oddělení cizinecké policie Frýdek-Místek na Oddělení cizinecké policie
Frýdek-Místek pracoviště Vyšní Lhoty, kam se dostavil s úmyslem pořádat o azyl v České
republice a kde bylo zjištěno, že se na území České republiky zdržuje bez platného cestovního
dokladu a platného víza, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn. Se zahájením řízení o správním
vyhoštění byl stěžovatel seznámen dne 1. 12. 2004 za účasti tlumočníka. Dne 1. 12. 2004 byl
se stěžovatel sepsán protokol v souvislosti se zahájením řízení o správní vyhoštění. Stěžovatel
uvedl, že měl na území České republiky dlouhodobý pobyt za účelem podnikání v P.
Prodloužení žádosti mu vždy zajišťoval jeden známý. To, že mu byl ukončen pobyt dne
19. 6. 2000 se dozvěděl až o hodně později, nepamatuje se kdy. Rovněž cestovní pas zůstal
u tohoto známého. Stěžovatel zůstal v P. a pak se rozhodl odejít do tábora, kde si chtěl
zlegalizovat pobyt. Tam přišel 30. 11. 2004. K dotazu správního orgánu na své poměry
stěžovatel uvedl, že má v České republice jenom sestru, nemá zde žádný majetek. Rozhodnutí
o správním vyhoštění bylo vydáno dne 1. 12. 2004 a tentýž den doručeno stěžovateli. Proti
tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání o kterém rozhodl žalovaný dne 12. 1. 2005 tak,
že jej zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný v tomto rozhodnutí již vycházel
z toho, že stěžovatel uzavřel dne 8. 12. 2004 manželství s P. R. a tuto skutečnost hodnotil.
Protože k uzavření sňatku došlo až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, nezměnila
tato skutečnost právní závěry pro posouzení podmínek pro vyhoštění stěžovatele. V žalobě
proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel opakoval, že dne 8. 12. 2004 uzavřel manželství s P.
R. a tvrdil, že s ní žije ve společné domácnosti. Dále tvrdil, že rozhodnutím Policie ČR
OŘSCP v Plzni OCP v Karlových Varech č. j. SCPP-5050/PL-VI-2004 ze dne 15. 12. 2004
mu podle §87 písm. e/ zákona č. 326/1999 Sb. mu bylo uděleno povolení k trvalému pobytu
na území ČR, neboť se jedná o rodinného příslušníka občana EU. Dále stěžovatel připustil, že
do pasu mu byla vyznačena neplatnost uvedeného trvalého pobytu, ačkoliv žádné rozhodnutí
o tom neobdržel. Stěžovatel má za to, že takovýto postup správních orgánů je nesprávný a
poškozuje jeho i jeho manželku. Má za to, že podmínky správního vyhoštění nenastaly
zejména po uzavření manželství s P. R.
Podle ustanovení §171 písm. c/ zákona č. 336/1999 Sb. z přezkoumání soudem jsou
vyloučena rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud se před zahájením řízení o tomto
vyhoštění zdržoval cizinec na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště
neoprávněně. V tomto znění byl účinný zákon v době rozhodování správních orgánů
i městského soudu. Zákonem č. 161/2006 Sb. bylo dosavadní znění ustanovení §171
označeno jako odst. 1 a k tomuto ustanovení byl přičleněn odst. 2, podle něhož jde-li o občana
Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, jsou z přezkoumání soudem vyloučena
rozhodnutí o odepření vstupu nebo o správním vyhoštění po dobu platnosti předchozího
rozhodnutí o jeho správním nebo soudním vyhoštění. Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem
27. 4. 2006. Správní řízení o správním vyhoštění stěžovatele bylo pravomocně skončeno
20. 1. 2005, podle vyznačené právní moci na rozhodnutí žalovaného, které stěžovatel učinil
předmětem přezkumné činnosti soudu. Protože městský soud rozhodl o žalobě stěžovatele dne
24. 11. 2005 (a své usnesení opravil dne 10. 1. 2006), tedy před 27. 4. 2006 postupoval
správně podle ustanovení §171 písm. c/ zákona č. 336/1999 Sb. v jeho znění před
27. 4. 2006. Za této situace bylo pro posouzení, zda rozhodnutí žalovaného je přezkoumatelné
soudem nebo ne rozhodující to, zda před zahájením řízení o správním vyhoštění , to je před
1. 12. 2004, se stěžovatel zdržoval na území České republiky neoprávněně. O tom, že tomu
tak bylo a dlouhodobě, není žádných pochybností. Závěry správních orgánů ani soudu v tomto
směru nenapadá ani stěžovatel. Ten vyvozuje nesprávnost a nezákonnost rozhodnutí
správních orgánů i městského soudu z toho, že uzavřel dne 8. 12. 2004 manželství s P. R.,
občankou EU, a v případě vyhoštění bude narušen jeho rodinný život a jeho manželství s ní a
dále z toho, že mu 15. 12. 2004 bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České
republiky (když později zase připouští, že toto povolení bylo zrušeno, avšak tvrdí, že žádné
rozhodnutí o tom neobdržel). Vzhledem k právní úpravě účinné v době rozhodování správních
orgánů i městského soudu, k těmto stěžovatelem uplatněným důvodům nemohl městský soud
přihlédnout, neboť rozhodnutí žalovaného bylo vyloučeno z přezkoumání soudem. Nejvyšší
správní soud v tomto směru odkazuje i na jiné rozhodnutí Městského soudu v Praze (usnesení
ze dne 25. 2. 2004, č. j. 10 Ca 206/2003 - 37 – uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, ročník 2005, sešit č. 7, č. 575) v němž tento soud dospěl k závěru, že výluku
ze soudního přezkumu uvedenou v ustanovení §171 písm. c/ zákona č. 336/1999 Sb.
nepovažuje za protiústavní, resp. v rozporu s čl. 32 Listiny základních práv a svobod ani
s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Správní vyhoštění ve smyslu
judikatury Evropského soudu pro lidská práva je zákonné, sledující legitimní cíl a nezbytné
v demokratické společnosti.Posouzení přiměřenosti tohoto zásahu s ohledem na změny
skutkového stavu lze ostatně dosáhnout v rámci jiných institutů, např. odstranění tvrdosti
správního vyhoštění (§122 citovaného zákona), popř. cestou mimořádných opravných
prostředků (§65 správního řádu ve spojení s §168 citovaného zákona).
Z důvodů v tomto rozhodnutí uvedených shledal Nejvyšší správní soud kasační
stížnost stěžovatele nedůvodnou a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci, nepovažoval za důvodné
samostatně rozhodovat o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku jeho kasační
stížnosti ve smyslu ustanovení §107 a §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
V řízení o kasační stížnosti měl úspěch žalovaný a měl by proto právo na náhradu
nákladů tohoto řízení. Žalovaný jednak náhradu nákladů nežádal a jednak mu podle obsahu
spisu prokazatelné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto
rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu