ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.19.2005
sp. zn. 5 As 19/2005 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobců: a) R. K., b) Ing. Z. K., zast. advokátem JUDr. Jiřím Mazalem, se sídlem
AK tř. Národní svobody 21, Písek, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje
se sídlem U zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o návrhu na obnovu řízení, o kasační
stížnosti žalobce b) stěžovatele Ing. Z. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 14. 1. 2005, č. j. 10 Ca 227/2004 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 27. 6. 2003 podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích
se stěžovatel domáhal povolení obnovy řízení ve věci povolení stavby na parcelách
č. 341,73,2093/3 v k. ú. P. projednané Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn.
10 Ca 125/2002. Tímto rozsudkem rozhodoval krajský soud o žalobě ze dne 29. 4. 2002 proti
rozhodnutí Okresního úřadu Písek ze dne 23. 4. 2002, RR/výst/383/02-H. Do rozhodnutí
krajského soudu, kterým byla ve věci výše označené žaloba zamítnuta, stěžovatel podal návrh
na obnovu řízení, návrh byl usnesením krajského soudu ze dne 14. 1. 2005, č. j. 10 Ca
227/2004 - 64 jako nepřípustný odmítnut.
Kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše označeného usnesení krajského
soudu. Stěžovatel namítá, že v původním soudním řízení, o jehož obnovu žádá, krajský soud
postupoval podle ust. části páté hlavy druhé o. s. ř. Řízení bylo pravomocně skončeno.
Přechodná ustanovení v §129 až 132 s. ř. s. se na toto řízení nevztahují, protože nejde
o žádnou z věcí v těchto ustanoveních uvedenou. Pravomoc specializovaného senátu
krajského soudu pro projednání a rozhodnutí návrhu na obnovu řízení ve věci pravomocně
skončené přede dnem účinnosti zákona č. 150/2002 Sb., není tímto dána. Pravomoc
a příslušnost k projednání a rozhodnutí návrhu na obnovu řízení v této pravomocně skončené
věci stanoví §235a o. s. ř. Krajský soud nesprávně věc posoudil, nepostupoval-li podle
příslušných ustanovení o. s. ř. V řízení před krajským soudem, ukončeném rozsudkem
do kterého obnova směřuje, nebyli stěžovatelé (tehdy žalobci vyslechnuti, bylo rozhodnuto
bez nařízení jednání, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky; žalobcům nebyla
doručena žádná výzva k vyjádření). Tím byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů
podle čl. 36 a čl. 38 Listiny, čl. 6 Úmluvy a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských
a politických právech. Stěžovatel namítá, že tak byl odepřen přístup k soudu. Stěžovatel
rovněž namítá, že krajský soud nesprávně rozhodl o poplatkové povinnosti. Návrh na výrok
rozhodnutí stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl.
Žalovaný se vzhledem k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal usnesení napadené kasační stížností,
a to i přes neodstraněný nedostatek podání, kterým je absence návrhu výroku rozhodnutí
(§106 odst. 1 ve spojení s §37 odst. 3 s. ř. s.), neboť jeho odstraňování za situace,
kdy kasační stížnost je zjevně nedůvodná, by bylo pouze formalismem.
Obnova řízení je stejně jako kasační stížnost mimořádným opravným prostředkem
ve správním soudnictví, který umožňuje překonat překážku rei iudicatae a znovu ve věci
rozhodnout. Jeho cílem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních, které vyšly najevo
až po právní moci vydaného rozhodnutí Obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku
vydaném v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a ve věcech
politických stran a politických hnutí (§114 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci žaloby proti rozhodnutí
správního orgánu, o níž bylo krajským soudem rozhodováno, je tak a contrario přípustnost
obnovy vyloučena. Je tomu tak proto, že účastník má možnost využít obnovy správního
řízení. Proti rozhodnutí správního orgánu má účastník možnost obrany ve správním
soudnictví žalobou dle §65 s. ř. s., resp. kasační stížností dle §102 s. ř. s.
V dané věci byla žaloba podaná stěžovatelem proti rozhodnutí žalovaného projednána,
stěžovateli tedy nebyl odepřen přístup k soudu. Ze skutečnosti, že bylo rozhodnuto
bez nařízeného jednání a v nepřítomnosti stěžovatele nelze dovozovat porušení práva
na spravedlivý proces. Podle §250f odst. 1 o. s. ř ve znění platném v době projednávání
žaloby mohl soud rozhodnout o žalobě bez jednání rozsudkem, při splnění podmínek,
které takový postup umožňovaly. Námitkami, které stěžovatel v tomto směru uplatňuje
se již zabýval Ústavní soud v návrhu, který stěžovatel uplatnil stran zrušení ustanovení
§250a o. s. ř.; ten byl usnesením III. ÚS 578/02 ze dne 5. 12. 2002 odmítnut.
Použití ustanovení o. s. ř. o obnově řízení výslovně vylučovalo znění §246c tohoto
zákona, podle něhož se přiměřeně postupovalo při řešení otázek, které nebyly přímo upraveny
částí pátou o. s. ř., ustanovení částí prvé a třetí. Nebylo tedy možno použít ani přiměřeně části
čtvrté obsahující mimo jiné i právní úpravu povolování obnovy řízení a případné následné
řízení po povolení obnovy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu publikované
pod č. Sb. ÚS 2064/98).
Protože od l. ledna 2003 nebylo již možné použít ustanovení původní částí páté o. s. ř.,
která byla k 31. 12. 2002 zrušena Ústavním soudem (nález ze dne 27. 6. 2001 č. 276/2001 Sb.), je třeba v dané věci aplikovat ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
V rámci přechodných ustanovení – v §129 odst. 1 soudní řád správní řeší,
jak postupovat v případech, kdy zvláštní zákony, aniž by byly současně ke dni účinnosti
s. ř. s. novelizovány, nadále obsahují ustanovení zakládající právo podat proti rozhodnutí
správního orgánu opravný prostředek k soudu. Toto ustanovení, cestou nepřímé novelizace
zakládá právo podat proti takovému rozhodnutí žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu
prvního s. ř. s. s dílčími modifikacemi pro řízení o takové žalobě kterou toto ustanovení
obsahuje. Pokud tedy zvláštní zákon zakládal opravný prostředek proti nepravomocnému
správnímu rozhodnutí, lze podat i proti takovému rozhodnutí žalobu podle části třetí hlavy
druhé dílu prvního s. ř. s., neboť legitimaci k podání takové žaloby právě ustanovení
§129 odst. 1 s. ř. s. založilo. V rámci přechodných ustanovení (§129 odst. 2) soudní řád
správní zakládá aplikaci postupu pro řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu
podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. i pro dokončení řízení o opravných
prostředcích podaných před 1. 1. 2003, o nichž soudy do tohoto data nerozhodly. Nová právní
úprava správního soudnictví přinesla i systémovou změnu do soudního přezkumu
rozhodování správních orgánů. Podle předchozí právní úpravy správního soudnictví soudy
přezkoumávaly stejným postupem na základě podané žaloby nebo opravného prostředku
všechna (zákony z přezkumu nevyloučená) správní rozhodnutí podle části páté o. s. ř.
(ve znění účinném do 31. 12. 2002) bez ohledu na to, zda správní orgán rozhodoval
o subjektivním veřejném právu nebo zda rozhodoval ve věci soukromoprávní (tj. ve věci,
v níž zvláštní zákon jako výjimku z obecné pravomoci soudů projednávat a rozhodovat
takový spor nebo jinou právní věc v tzv. nalézacím řízení založil pravomoc pro projednání
a rozhodnutí správnímu orgánu – viz §7 odst. 1 o. s. ř.). Podle stávající právní úpravy však,
pokud správní orgán jednal a rozhodoval o subjektivním veřejném právu účastníka, lze
se domáhat ochrany proti takovému rozhodnutí ve správním soudnictví žalobou podle části
třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.; pokud správní orgán rozhodoval ve věci
soukromoprávní, lze se soudní ochrany domáhat podáním žaloby podle části páté o. s. ř.,
ve znění účinném od 1. 1. 2003. Nelze však z přechodných ustanovení dovodit závěr,
který učinil stěžovatel ohledně přípustnosti obnovy řízení ve věcech, které byly
již pravomocně skončeny, na které se přechodná ustanovení nevztahují, a proto měl krajský
soud postupovat dle příslušných ustanovení o. s. ř.
Krajský soud v Českých Budějovicích neporušil zákon, odmítl-li žalobu na povolení
obnovy řízení ve věci rozhodnutí žalovaného podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť z žádného ustanovení s. ř. s. nelze dovodit, že by bylo možno povolit obnovu řízení
ve věci rozhodnuté krajskými soudy před účinností zákona č. 150/2002 Sb., jedná se proto
o žalobu, která je podle zákona nepřípustná. Nedůvodnou shledal Nejvyšší správní soud
i kasační stížnost stran výroku o náhradě nákladů, když krajský soud důvody, které
ho k aplikaci ust. §60 odst. 7 s. ř. s., vedly v odůvodnění rozsudku náležitě vyložil.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady
řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 15. února 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu