ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.32.2005
sp. zn. 5 As 32/2005 - 143
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Ladislava Hejtmánka a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobce: Č. d., a. s., proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor
regionálního rozvoje, se sídlem v Plzni, Škroupova 18, za účasti osob zúčastněných na
řízení: 1) U T., 2) J. Š., zast. JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem se sídlem v Klatovech,
Pražská 25/I., v řízení o kasační stížnosti zúčastněné osoby J. Š. proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2004, č. j. 30 Ca 77/2003 - 80,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna JUDr. Karla Baumruka, advokáta, se u r č u je částkou 3838 Kč a bude
mu vyplacena do 30 od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního
soudu.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem konstatoval nicotnost rozhodnutí
Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 8. 4. 2003, č. j. RR/709/03, a rozhodnutí Městského
úřadu Klatovy ze dne 24. 1. 2003, č. j. Výst.-3836/02-Šp.330 A/20, a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku), a zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků a osob
zúčastněných na řízení. Ve správním řízení bylo vlastníku České dráhy, státní organizace,
nařízeno provést na stavbě bytového domu K., U R. čp. 320/3 zde uvedené udržovací práce
podle ust. §86 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „stavební zákon“).
Proti výroku I. shora uvedeného rozsudku brojila zúčastněná osoba J. Š. (dále také jen
„stěžovatelka“) kasační stížností, přičemž důvody kasační stížnosti vymezila podle ust. §103
odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně uvedla, že podle jejího názoru neměl soud o žalobě meritorně
rozhodnout, ale měl jí odmítnout podle ust. §46 odst. 1 písm. c) z důvodu nedostatku aktivní
legitimace, neboť žalobu podala osoba, která nebyla účastníkem řízení před správním
orgánem. Dále stěžovatelka uvedla, že žaloba byla nepřípustná i podle ust. §46 odst. 1 písm.
d) s. ř. s. a §68 písm. c) s. ř. s., neboť jediným jejím důvodem byla tvrzená nicotnost
napadeného rozhodnutí, aniž by se žalobce domáhal vyslovení této nicotnosti v řízení před
správním orgánem.
K podané kasační stížnosti se vyjádřila další osoba zúčastněná na řízení – U T., bytové
družstvo – která vznesla námitku ohledně včasnosti podané kasační stížnosti.
Ostatní účastníci řízení se k podané kasační stížnosti nevyjádřili.
Nejvyšší správní soud nejprve k námitce druhé osoby zúčastněné na řízení
přezkoumal, zda je kasační stížnost podána včas a dospěl k závěru, že tomu tak je. Napadený
rozsudek krajského soudu byl stěžovatelce doručen dne 2. 9. 2004, stěžovatelka podala
kasační stížnost k poštovní přepravě dne 15. 9. 2004. Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s., kasační
stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné
usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud
nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby
zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání
kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Jak je patrné ze shora uvedeného zákonného ustanovení, dvoutýdenní lhůta pro podání
kasační stížnosti uplynula dne 16. 9. 2004 (čtvrtek), kasační stížnost byla podána k poštovní
přepravě dne 15. 9. 2004, tedy před uplynutím této lhůty a byla tak podána včas.
Nejvyšší správní soud dále před samotným věcným přezkoumáním napadeného
rozsudku krajského soudu zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, a dospěl k závěru,
že tomu tak není.
V dané věci je stěžovatelka uživatelkou bytu v nemovitosti, kterou vlastnil v rozhodné
době žalobce. Napadenými správními rozhodnutími byla vlastníku nemovitosti nařízena
náprava podle ust. §86 odst. 2 stavebního zákona (podle něhož neprovádí-li vlastník řádně
údržbu stavby, může mu stavební úřad nařídit, aby v určené lhůtě a za stanovených podmínek
zjednal nápravu. Uživatelé bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit provedení
nařízené údržby stavby).
Jak je patrné ze zákonného znění, nařídit zjednání nápravy, může stavební úřad toliko
vlastníku stavby. Ačkoliv jsou uživatelé bytů povinni umožnit provedení nařízené údržby
stavby, jim samotným žádná povinnost v tomto příslušném správním řízení ukládána ještě
tímto rozhodnutím není. Jediným subjektem, k jehož právní sféře se toto rozhodnutí vztahuje,
je tak vlastník stavby. Pouze vlastníku stavby jsou ve správním řízení ukládány povinnosti.
Žádná práva uživatelů bytů tímto rozhodnutím dotčena nejsou a ani být nemohou, neboť
v tomto řízení se o žádných jejich právech nerozhoduje (k tomu nemá stavební úřad žádnou
zákonnou pravomoc).
Vzhledem ke shora uvedenému je tak patrné, že stěžovatelka jako uživatelka bytu
nemůže být osobou zúčastněnou na řízení podle ust. §34 odst. 1 s. ř. s., neboť není přímo
dotčena ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí, stejně jako
nemůže být dotčena ani jeho zrušením. Pokud s ní krajský soud v řízení jednal, aniž by
vyslovil, že podmínky pro své postavení zúčastněné osoby v řízení nesplňuje (ust. §34 odst. 4
s. ř. s.), jednalo se sice o pochybení, které však nemá vůbec žádný vliv na věc samu, přičemž
toto pochybení tímto rozhodnutím napravil Nejvyšší správní soud.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost uživatelky bytu proti napadenému
rozsudku krajského soudu musel odmítnout jako návrh, který byl podán osobou k tomu zjevně
neoprávněnou /ust. §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., za použití ust. §120 s. ř. s./. Vzhledem
k nedostatku podmínek řízení se pak Nejvyšší správní soud již nemůže vyjadřovat k důvodům
podané kasační stížnosti.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší správní soud poznamenává, že pokud
se stěžovatelka chce domáhat svých práv z důvodu špatného stavu bytu, který užívá, nic jí
nebrání uplatnit své právo proti vlastníku bytu u soudu v příslušném občanském soudním
řízení. Tato práva však nemůže uplatňovat v řízení správním, jímž je vlastníku nemovitosti
nařizováno zjednání nápravy podle ust. §86 odst. 2 stavebního zákona.
O nákladech řízení před Nejvyšším správním soudem bylo rozhodnuto podle ust. §60
odst. 3 s. ř. s. za použití ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce advokát a v tomto
případě hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Jejich
výše je tvořena 3 úkony právní služby po 1000 Kč a 3 režijními paušály po 75 Kč /ust. §7,
§9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb./. Úkony jsou tvořeny
převzetím věci, poradou se stěžovatelkou a sepsáním doplnění kasační stížnosti. Advokát
soudu prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto soud tuto odměnu o příslušnou
daň zvýšil.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu