ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.38.2005
sp. zn. 5 As 38/2005 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: P. H., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, se
sídlem Mariánské náměstí č. 2, Praha 1, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 3. 2004, č. j. MHMP-167947/2003/OST/Kš/Jd, o kasační stížnosti žalovaného –
stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2005, č. j. 1 Ca 9/2004 -
42,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2005, č. j. 1 Ca 9/2004 - 42,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále městský soud) napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 3. 2004, č. j. MHMP-167947/2003/OST/Kš/Jd, a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů v něm uvedených.
Kasační stížnost žalovaný – dále stěžovatel (§109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb. –
dále s. ř. s.) podal z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a/ a d/ s. ř. s.
Nesouhlasí se soudem v tom, že žalobci nebyl v řízení jednoznačně prokázán přestupek
dle §105 odst. 2 písm. d/ stavebního zákona. Poukázal na ustanovení §88 odst. 4 stavebního
zákona, podle něhož „k odstranění stavby, pokud nebylo nařízeno, je třeba povolení
stavebního úřadu“. Skutečnost, že povolení k odstranění stavby nebylo v daném případě
vydáno, byla nesporná. Na základě ohlášení stavebního úřadu žalobce zahájil rekonstrukci
opěrné zídky. Následně při odstraňování zbylých částí sloupků na této zídce zjistil,
že se podezdívka rozpadá. Proto „v několika dnech všechny zvětralé části odstranil a nahradil
betonovým zdivem“. Žalobce připouští v žalobě, že stavbu opěrné zídky odstranil. Okolnosti,
které ho k jejímu odstranění vedly, nejsou pro naplnění skutkové podstaty přestupku
podstatné. I v případě, kdy by prováděl odstranění zídky jako opatření předcházející náhlé
havárii, resp. odstraňující následek havárie, měl postupovat podle §137a stavebního zákona.
Skutečnost, že nemohl dopředu předvídat, že zídka se při rekonstrukci začne sama rozpadat,
by tedy mohla hrát roli pouze při úvaze o výši uložené pokuty. Stěžovatel však toto tvrzení
považuje za účelové. Žalobce jako vlastník stavby měl a mohl znát technický stav předmětné
zídky. Muselo mu být tedy zřejmé, jakými zásahy může ohrozit stabilitu zídky. Poukaz na to,
že samovolné zřícení nepředvídal ani stavební úřad, je nepodstatný. Stavební úřad především
není povinen na rozdíl od vlastníka stavby znát její technický stav. Žalobce kromě toho
neuvedl v ohlášení, jakým způsobem hodlá rekonstrukci provádět a stavební úřad tedy nemohl
posoudit, zda může v důsledku této rekonstrukce dojít ke zřícení zídky. Stavebnímu úřadu
byla ohlášena pouze rekonstrukce a nikoli odstranění opěrné zídky a vybudování
nové.Spáchání přestupku bylo žalobci jednoznačně prokázáno. Pokud soud tvrdí opak, je jeho
tvrzení v rozporu s obsahem správního spisu.
Dále má stěžovatel za to, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí soudu
bez jednání. Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí stěžovatele je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, když v něm není uvedeno, na základě jakých úvah dospěl stěžovatel
k závěru, že žalobce musel znát technický stav stavby. V odůvodnění napadeného rozhodnutí
je přitom dostatečně jasně uvedeno, že stěžovatel k tomuto závěru dospěl na základě
skutečnosti, že žalobce je vlastník předmětné stavby a jako vlastník musel její technický stav
znát. Rozhodnutí stěžovatele není nesrozumitelné. V případě, že se městský soud
s naznačenou úvahou neztotožnil, měl nařídit ústní jednání, neboť odlišný právní názor soudu
na posuzovanou věc není vadou umožňující zrušit žalobou napadené rozhodnutí bez nařízení
jednání. K rozhodnutí věci bez jednání nebyly splněny podmínky ani proto, že stěžovatel
soudu dopisem ze dne 6. 9. 2004 sdělil, že požaduje nařízení jednání.
Z důvodů v kasační stížnosti uvedených stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu
a z důvodů uvedených v kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k těmto závěrům:
Rozhodnutím Městské části Praha 6,Úřadu městské části, odboru výstavby (správní
orgán prvního stupně) ze dne 6. 10. 2003, č. j. výst.: sine/D 390 Bř, P 2048 Bř/02-Jed ve znění
rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního ze dne 23. 3. 2004, č. j.:
MHMP-167947/2003/OST/Kš/Jd byl žalobce uznán vinným spácháním přestupků uvedených
v ustanovení §105 odst. 2 písm. d/ stavebního zákona, tím, že v období května 2003 odstranil
stavbu stávající opěrné zídky, včetně oplocení, při ulici N. T., umístěných na pozemku č. parc.
2049 v k. ú. B. bez povolení příslušného orgánu; v ustanovení §105 odst. 3 písm. a/
stavebního zákona tím, že v období května až června 2003 provedl bez stavebního povolení
stavbu nové opěrné zdi, včetně oplocení na parcele č. 2049 B., při ulici N. T.
Podle ustanovení §105 zákona č. 50/1976 Sb. – stavebního zákona – účinného v době
tvrzeného spáchání přestupků nazvaného přestupky občanů proti stavebnímu řádu odst. 2
písm. d/ přestupku se dopustí a pokutou od 10 000 Kč do 25 000 Kč bude potrestán ten,
kdo odstraňuje nebo odstraní stavbu bez povolení příslušného orgánu, a odst. 3 písm. a/
přestupku se dopustí a pokutou od 25 000 Kč do 50 000 Kč bude potrestán ten, kdo jako
stavebník provádí novou stavbu bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním. Podle odst. 5
téhož ustanovení o řízení ve věcech přestupků, o podmínkách odpovědnosti za přestupky,
jakož i o příslušnosti k projednávání přestupků platí obecné předpisy. Těmito předpisy jsou
zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a zákon
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
Podle §2 zákona č. 200/1990 Sb.
odst. 1 přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem
společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný
správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin;
odst. 2 přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací
a) přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo
b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl
způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno
v dané situaci odvrátit jinak.
Podle §3 téhož zákona k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti,
nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.
Podle §4 téhož zákona
odst. 1 přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez
přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to
vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
odst. 2 přestupek je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem nebo
b) věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší
nebo ohrozí, byl s tím srozuměn.
odst. 3 jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle
okolností a svých osobních poměrů povinen.
Podle §7 téhož zákona
odst.1 odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání
přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější.
odst. 2 pachateli lze uložit pouze takový druh sankce, který dovoluje uložit zákon
účinný v době, kdy se o přestupku rozhoduje.
Podle obsahu správního spisu P. a K. H. (žalobce a jeho manželka) písemností došlou
Úřadu městské části Praha 6 dne 4. 3. 2003 ohlásili rekonstrukci oplocení pozemku č. 2049 –
oplocení zahrady – parcela č. 2049 u novostavby RD na parcele č. 2048 v P. 6, N. T. 390/4 a
to na severní straně parcely č. 2049. V ohlášení uvádějí, že původní oplocení je v havarijním
stavu, na severní straně navíc dochází k sesuvu půdy ve směru svažujícího se terénu a
k vyvracení původního oplocení na sever. V další části popisují, jak bude rekonstrukce
probíhat. Úřad městské části Praha 6 přípisem ze dne 17. 3. 2003 odpověděl, že ohlášené
činnosti spadají do udržovacích prací ve smyslu §56 odst. h/ zákona č. 50/1976 Sb., které
nevyžadují ohlášení stavebnímu úřadu a že jejich provedení bere na vědomí. Výzvou ze dne
12. 6. 2003 tentýž úřad P. a K. H. vyzval, aby s okamžitou platností zastavili stavební práce
spočívající ve 1/ stavbě opěrné zídky, která není povolena žádným rozhodnutím Odboru
výstavby m. č. Praha 6, 2/ stavbě nového oplocení při hranici s pozemkem parc. č. 2054 k. ú.
B., která nebyla stavebnímu odboru nahlášena. Písemností ze dne 23. 7. 2003 Úřad městské
části Praha 6 P. a K. H. oznámil zahájení přestupkového řízení, protože 1/ zahájili drobnou
stavbu oplocení na pozemku č. p. 2048 u domu č. p. 390 v k. ú. B. bez ohlášení, jednalo se o
oplocení při hranici s pozemkem p.č. 2054/1 v k. ú. B., 2/ odstranili stávající opěrnou zeď
včetně oplocení na pozemku č. p. 2048 B., při ulici N. T. v P. 6 bez povolení příslušného
orgánu, 3/ zahájili výstavbu nové opěrné zdi včetně oplocení na parcele č. 2048 B., při ulici
N. T. v P. 6 bez stavebního povolení. Současně jmenovaným sdělil termín ústního jednání dne
22. 9. 2003. Tohoto jednání se zúčastnil žalobce a sdělil, že se k věci vyjádří písemně do 26.
9. 2003. Učinil tak písemností ze dne 22. 9. 2003. V ní uvádí, že v průběhu rekonstrukce se
ukázalo, že opěrná zídka, která je součástí oplocení je v dezolátním stavu – v podstatě se celá
rozpadla – a bylo nutné v zájmu bezpečnosti celou rozebrat a vystavět znovu. Poukázal na to,
že vozovka v ulici N. T. je v katastrofálním stavu již mnoho let a že tedy vlastní činností na
své náklady tuto část vozovky vyztužil a zhodnotil vybudovanou opěrnou zdí. Žalobce tedy
v průběhu řízení před správními orgány i v průběhu řízení před městským soudem nepopírá
to, že po ohlášení rekonstrukce oplocení a poté po zjištění, že podezdívka plotu, která je
současně i opěrnou zdí pro vozovku, je v dezolátním stavu, přikročil k tomu, že v několika
dnech všechny zvětralé části odstranil a nahradil betonovým zdivem. Měl však za to, že tak
zabránil hrozící havárii některého projíždějícího automobilu. V tomto směru poukázal na to,
že v blízkém okolí k takové havárii došlo. Žalobce má tedy za to, že i když bez povolení
příslušného orgánu odstranil stavbu stávající opěrné zídky včetně oplocení a provedl stavbu
nové opěrné zdi včetně oplocení vše na parcele č. 2049 B., při ulici N. T., není rozhodnutí
stěžovatele zákonné, protože se stěžovatel nezabýval zásadou uvedenou v §2 odst. 1 zákona o
přestupcích,podle něhož přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem
společnosti. Výsledkem jeho jednání není naprosto žádný škodlivý následek. Pokud mu
stěžovatel vytýkal, že jako vlastník měl znát stav své nemovitosti, pak žalobce tvrdil, že stav
opěrné zdi byl znám z úřední činnosti i správnímu orgánu prvního stupně.
Městský soud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí stěžovatele proto, že je podle
něj nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože z rozhodnutí není zřejmé na základě
jakých úvah stěžovatel dospěl k závěru, že žalobce si mohl být vědom toho, že svými
stavebními zásahy může způsobit odstranění stavby opěrné zídky a že se nevypořádal
s námitkou žalobce, že neměl v úmyslu opěrnou zídku odstranit, ale tato se při pokusu
o rekonstrukci sama rozpadla, což dopředu nemohl předvídat.
Se závěry městského soudu nesouhlasí stěžovatel a nesouhlasí s nimi ani Nejvyšší
správní soud.
Především je třeba vycházet z toho, že k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění
z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění, což v daném
případě zákon nestanoví. Postačí tedy i nedbalost nevědomá, tedy že žalobce nevěděl,
že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem
k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Z tohoto zavinění žalobce
a skutkového stavu, který zjistil, stěžovatel ve svém rozhodnutí vycházel a zavinění žalobce
dovozoval ho z toho, že žalobce je vlastníkem uvedené stavby a proto měl a mohl znát její
technický stav. S tímto jeho postupem Nejvyšší správní soud souhlasí. Z důvodů výše
uvedených nemůže obstát ani výtka městského soudu stěžovateli, že se nevypořádal
s námitkou žalobce, že neměl v úmyslu opěrnou zídku odstranit, ale tato se při pokusu o
rekonstrukci sama rozpadla, což dopředu nemohl předvídat, když není třeba v tomto případě
úmysl prokazovat. Nejvyšší správní soud neshledává rozhodnutí stěžovatele z důvodů
tvrzených městským soudem za nepřezkoumatelné. Proto nebyl ani důvod, aby městský soud
postupoval podle ustanovení §76 odst. 1 písm. a/ s. ř. s. a zrušil rozhodnutí stěžovatele
bez jednání rozsudkem, když stěžovatel přípisem ze dne 6. 9. 2004 ve lhůtě stanovené
zákonem městskému soudu na jeho výzvu sdělil, že požaduje, aby soud ve věci nařídil
jednání.
Z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž tento soud podle
požadavku stěžovatele nařídí jednání ve věci a projedná žalobu žalobce ze všech důvodů
žalobcem v ní uplatněných.
V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu