ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.64.2005:47
sp. zn. 5 As 64/2005 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobkyně: I. K., zast. advokátem JUDr. Bohumilem Olšarem, se sídlem AK Hradecká 205,
Opočno, proti žalovanému Krajskému úřadu Královehradeckého kraje, se sídlem
Wonkova 1142, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2005, č. j. 30 Ca 23/2005 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů v řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení výše označeného
usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta žaloba podaná proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 5. 2005 č. j. 9430/VZ/2005. Žalobou se stěžovatelka domáhala vyslovení nicotnosti
označeného rozhodnutí žalovaného, které jí bylo doručeno dne 19. 5. 2005; toto rozhodnutí
se však týkalo jiné osoby než stěžovatelky. Krajský soud žalobu podle ust. §46 odst. 1
písm. c) s. ř. s. odmítl, neboť byla podána osobou zjevně neoprávněnou.
Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, který dovodil, že předmětné
rozhodnutí se netýkalo jejích práv a povinností s odůvodněním, že rozhodnutí žalovaného
jí bylo doručeno omylem. Usnesení soudu o odmítnutí návrhu považuje za nezákonné,
neboť spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále
v tom, že při zjišťování skutkové podstaty, z níž správní orgán vycházel, byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem, a to takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost celého řízení včetně řízení před krajským soudem. Dále stěžovatelka uvádí,
že krajský soud ani žalovaný nezkoumaly její podání ze dne 10. 2. 2005, kdy požadovala
bližší vysvětlení k předmětu výslechu, uvádí, že si není vědoma poškození digestoře, to také
uvedla v dopise přestupkové komisi, žádné další vysvětlení by tedy ani neposkytla. Rovněž
nebylo vzato v úvahu, že stěžovatelka v odvolání proti uložení pořádkové pokuty namítala
podjatost komise. Pokud by si krajský soud vyžádal celý správní spis, tak by zjistil,
že stěžovatelka byla účastníkem řízení o pořádkové pokutě; soud měl proto nařídit jednání.
Krajský soud se však spokojil pouze s vyjádřením žalovaného. Postupem krajského soudu,
který žalobu odmítl se cítí stěžovatelka poškozena na svých právech se k věci vyjádřit
a předložit důkazy, tedy na právu na spravedlivý proces. Stěžovatelka požaduje, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení;
současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný považuje rozhodnutí krajského soudu za správné. K věci samotné uvádí,
že stěžovatelce byl do vlastních rukou dne 9. 6. 2005 zaslán omluvný dopis za doručení
nesprávné zásilky a rozhodnutí č. j. 9429/VZ/2005 ze dne 13. 5. 2005, kterým bylo zamítnuto
odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí přestupkové komise města T. n. O. č. j. 4/2005 ze dne
22. 2. 2005 ve věci uložení pořádkové pokuty za bezdůvodné nedostavení se k podání
vysvětlení dle §60 odst. 1 zákona o přestupcích. Tato zásilka se dne 29. 6. 2005 vrátila
žalovanému jako nevyžádaná, ačkoli byla adresátka dne 10. 6. 2005 vyrozuměna o jejím
uložení. Dne 29. 6. 2005 byla adresátka současně vyzvána k hodnověrnému doložení
skutečnosti, že se v době doručení v místě nezdržovala a byla současně upozorněna na to,
že v případě nedoložení této skutečnosti bude zásilka v souladu s ust. §24 odst. 2 správního
řádu považována za doručenou. Do dne vyjádření žalovaného stěžovatelka neučinila žádný
úkon. Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou, a proto navrhuje její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu a shledal,
že kasační stížnost je nedůvodná.
Nejvyšší správní především konstatuje, že s ohledem na rozhodnutí ve věci samé se již
nezabývá návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; k tomu však dodává,
že stěžovatelka v návrhu neuvedla žádnou skutečnost, z níž by bylo lze odvozovat,
že ji nepřiznáním odkladného účinku nastane nenahraditelná újma (srov. §73 s. ř. s.).
Úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení není posoudit, zda stěžovatelce
byla v souladu se zákonem uložena pořádková pokuta a zda rozhodnutí žalovaného netrpí
namítanými vadami spočívajícími v nesprávném právním posouzení, resp. jinými vadami
řízení, které na zákonnost vydaného rozhodnutí měly vliv. Byla-li žaloba krajským soudem
odmítnuta, může být předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího správního soudu pouze to,
zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, odmítl-li návrh aniž se jím zabýval
meritorně. Odmítl-li proto krajský soud žalobu z důvodu že byla podána osobou zjevně
neoprávněnou, nepříslušelo mu zabývat se věcí meritorně, a to ani stran tvrzeného
nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení. Námitky
stěžovatelkou v kasační stížnosti v tomto směru uplatněné jsou proto irelevantní. Otázkou,
která je pro posouzení případného naplnění důvodu kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. rozhodná, a která má být v řízení před Nejvyšším správním soudem zodpovězena, je,
zda rozhodnutí o odmítnutí návrhu z tohoto důvodu je zákonné.
Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný přezkoumal na základě stěžovatelkou včas
podaného odvolání rozhodnutí přestupkové komise města T. n. O. ze dne 22. 2. 2005, č. j.
4/2005, kterým jí byla uložena pokuta ve výši 500 Kč za nedostavení se k poskytnutí
vysvětlení dle §60 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Žalovaný rozhodl dne
13. 5. 2005 rozhodnutím č. j. 9429/VZ/2005 tak, že se odvolání zamítá a rozhodnutí ze dne
22. 2. 2005 se potvrzuje. Při vypravení zásilky omylem bylo při vkládání písemnosti
zaměněno citované rozhodnutí s rozhodnutím 9430/VZ/2005 rovněž ze dne 13. 5. 2005, které
bylo určeno paní J. Ž., (tato je matkou stěžovatelky, bydlící na stejné adrese, byla rovněž
účastnicí přestupkového řízení v němž jí byla za stejné jednání jako stěžovatelce uložena
rovněž pokuta ve výši 500 Kč). V důsledku omylu žalovaného, který byl následně s omluvou
napraven, převzala tak stěžovatelka písemnost, která se netýkala jí, ale jiné osoby – její
matky.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že správní soudnictví je institutem, který slouží
k zajištění právní ochrany fyzických a právnických osob, které byly rozhodnutím správního
orgánu zkráceny nebo dotčeny na svých veřejných subjektivních právech. Krajský soud
správně jako prvořadou otázku řešil, zda rozhodnutí, které má být přezkoumáno, je takového
přezkumu vůbec způsobilé, a to zda zasahuje nebo může zasáhnout do subjektivních práv
stěžovatelky, resp. zda stěžovatelka je osobou, která proti takovému rozhodnutí může brojit
žalobou. Za situace, kdy stěžovatelce bylo nesprávně doručeno rozhodnutí týkající se jiného
účastníka řízení, správně krajský soud dovodil, že tomu tak není.
Stěžovatelka mylně dovozuje nicotnost rozhodnutí, jejíhož vyslovení se žalobou
domáhala, z důvodu, že rozhodnutí o odvolání, které jí bylo do vlastních rukou doručeno, zní
na jiné jméno. V daném případě se však nejednalo o rozhodnutí, které by trpělo vadami
zakládajícími jeho nicotnost, ale o rozhodnutí se všemi náležitostmi, které bylo určeno jinému
účastníkovi. Z rozhodnutí, které stěžovatelce bylo doručeno, je zcela zřejmé, že bylo vydáno
ve věci odvolání J. Ž. proti rozhodnutí prvostupňového orgánu č. j. 5/2005 ze dne
22. 2. 2005, nikoli tedy ve věci odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí č. j. 4/2005 ze dne
22. 2. 2005. V rozhodnutí je správně označen jeho příjemce – J. Ž., rovněž tak z výroku i
odůvodnění je zřejmé že se týkalo právě jí a nikoli stěžovatelky. Rozhodnutí není stiženo
žádnou vadou, která by byla způsobilá založit nicotnost, neboť je zřejmé komu je určeno, o
čem bylo rozhodováno a v jakém řízení. Důvodem nicotnosti může být pouze vada rozhodnutí
samotného, nikoli však vada, k níž došlo při jeho doručování.
Rozhodnutí je vůči jeho příjemci účinné, bylo-li mu řádně doručeno. V daném případě
však tomu tak nebylo, neboť na místo příjemci rozhodnutí, který byl správně v záhlaví
rozhodnutí i ve výroku uveden, byl na zásilce uveden adresát od příjemce odlišný. Převzala-li
stěžovatelka písemnost jí sice adresovanou a doručenou, ale týkající se někoho jiného, nastala
pouze ta situace, kdy oprávněnému příjemci rozhodnutí tj. paní J. Ž. nebylo doručeno, tudíž
rozhodnutí vydané žalovaným ve věci odvolání proti rozhodnutí o uložení pokuty ze dne
22. 2. 2005, č. j. 5/2005 vůči ní není účinné; na druhou stranu bylo stěžovatelce doručeno
rozhodnutí, které ani vůči ní nemůže mít žádné právní účinky, neboť se v něm nerozhodovalo
o jejích subjektivních právech a povinnostech. Takové účinky mohlo mít až následně řádně
doručené rozhodnutí žalovaného, který vzniklý omyl v osobě adresáta napravil novým
správným doručením.
Stěžovatelka nemohla být osobou příslušnou k podání žaloby, v níž hodlala meritorně
brojit proti rozhodnutí ve věci jiného subjektu, a to pouze z toho titulu, že jí bylo předmětné
rozhodnutí doručeno. Hodlala-li žalobu podat za skutečného příjemce rozhodnutí, mohla
tak učinit pouze v jeho zájmu, a to na základě plné moci. Stěžovatelka však postupovala
naopak tak, že se chovala jako oprávněný příjemce rozhodnutí a ve svém zájmu a vlastním
jménem brojila proti jeho vadám.
Krajský soud v Hradci Králové se za této situace odmítnutím návrhu nedopustil
tvrzené nezákonnosti.
Rovněž tak je třeba odmítnout námitku stěžovatelky stran tvrzeného odmítnutí práva
na spravedlivý proces. Právo přístupu k soudu zůstalo stěžovatelce zachováno, stěžovatelka
se však může dovolávat pouze ochrany svých veřejných subjektivních práv, to však podanou
žalobou nečinila.
Protože Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodů kasační stížnosti dle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., kasační stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř s. jako
nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady
řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu